Od doby co mám svýho novýho mazlika, nokii valné kvality, fotím a těším se jak budu sypat na blog jeden článek za druhym, lemovány krásnými a vkusnými fotkami.Vázne to na jedný jediný věci.Kabílek spojující noťas a telefon je doma, zatímco noťas je tu doma a tu na koleji a když byl doma, tak kabílek stávkoval.Nevim jak to, ale stalo se tak.Děje se toho překvapivě hodně co stojí za zmínku.Babička se mi přiotrávila prostředkem na hubnutí, ve škole nás navštěvují samí zajímaví lidé, dneska to byla Ing.Dana Drábová Phd., taky u nás byla Česká televite s dotazem proč chceme nebo nechceme býti praktickými lékaři.Ruku tenkrát zvedli asi 4 lidé, mezi nimi hoch Boček z našeho pardálího kruhu, který byl následně interviewován a svítil jako louky kolem Černobylu ještě následující den.Obrazová dokumentace je interviewovaný MUDr.Duška František, který nám přednáší biochemii a který to tak trochu celé spískal.Byla jsem ráda, že jsem si sedla dostatečně dozadu a dostatečně doprostřed, aby mě televizní kamery nezachytily a nebyla jsem tázána, proč praktikem být nechci.Protože já bych tim praktikem vlastně klidně byla, nejlépe na malé moravské dědince s psím vínem okolo vlastního malého vápnem nabíleného baráčku a s vděčnými pacoši kteří by svou paní doktorku zásobovali tím nejlepším co se jim na vinohradech urodilo.Nebo by to stačilo ve Mšeně u Mělníka, tam je taky malebně.No ale hlavní důvod je ten, že bych zase celá zrudla a koktala bych.
Málem jsem se stala bohatou nevěštou, potom, to si totiž děda opatřil nový vůz, který mi v radostném opojení téměř připsal k věnu.Posléze ho ale připsal bráchovi, protože je kluk..
Tato dvojice slavila tento víkend narozeniny.Jelikož jsem zcela bez invence a bez času a chuti lozit po městě a vybírat dárky - kor když brácha už nejlepší dárek dostal - hotdogovač (obrazová dokumentace č.2) který byl překřtěn na párkovač vrohlíkovač a který už dávno došel maximální cti, párek v rohlíku je u nás dnes nejběžnější poživatina a dokonce je tento stroj nošen i na bráchovy páteční a sobotní akce.Děda dostává tradiční sestavu - GS Condro Forte a flašku dobrého červeného.
Kdysi jsem jednomu svému příteli upekla k narozeninám dort.Byl to celkem jednoduše připravitelný dort, nebyly na něm na první pohled žádné kulinářské kejkle a tak jsem si věřila, že to dokážu a vyrobim krásný dort.Korpus jsem celkem bez potíží vyrobila a upekla, třešně jsem teda s mírným pocákáním stěn a sebe bez problémů vypeckovala a svařila a zdálo se, že je všechno v suchu.To nebylo ani náhodou.Korpus vyrobený ze solamylu a přídatných ingrediencí prostě nešel rozkrojit...on se prostě rozdrobil.Na nejmenší možné kousíčky, jaké jen lze něco rozdrobit.Bylo nutno vymyslet pojivovou hmotu.V recepisu stálo, že do prostředka se dají ty třešně a na to smetana.Error číslo jedna - třešní bylo povážlivě málo, error 2 - zakoupila jsem smetanu zakysanou, nikoli šlehačku.A do nosu mi cvrnknul vanilkový puding.Vanilkový puding zahladí stopy po jakémkoli sladkém kuchařském neumětelství.V kombinaci s druhou dávkou třešní slepil neslepitelné a dort byl tedy dvakrát mazaný, navrch se zbytkem třešniček a i ta smetana se odkudsy vykulila, je možné že asi nejspíš ze samošky..a tak jsem tenkrát vyrobila nejkrásnější a jistě i velmi dobrý dort.Jak chutnal nevím, s tatínkem jsme zvečera vyškrabávali kastrůlky od svařených třešní a moc jsme si pošmákli.
A protože jsem chtěla taky vědět jak ten dort, tak jsem se pustila do reprízy v sobotu.Vychytala jsem většinu postihnutých chyb a vytvořila jsem snad ještě krásnější a promakanější dort, akorát teda nebyl dvakrát mazanej, to byla tenkrát znouzecnost.Dozdobovala jsem ho u babičky.To co jsem po stranách nazdobila, mi babička obratně objela nožem a oblízala...co k tomu prostě dodat...asi že jsem ráda, že mám babičku se kterou je sranda..
