Adventní harmonie na tisíc způsobů

Frekvence vánočních koncertů se dostala do možného maxima. Co den, to akce. Zatímco v neděli v divadle Radar jsme jen bezmocně zaraženy do židlí zíraly a s hlubokým obdivem naslouchaly nejprocítěnějšímu projevu hlavního protagonisty, v pondělí jsme se aktivně předvedli.A prej to bylo docela hezký.I když mi bylo blbě a na konci jsem se kapku pinkla svařáčkem a polila tam šat příteli naší sbormistryně.Ale výsledný dojem z večera je vynikající.
Náš sbor, jsem se dočetla, se jmenuje Exitus. V listopadu jsem svoje setrvání v Exitu opravdu velmi, velmi zvažovala, v prosinci snad ještě více, teď mám dobrý pocit, že jsem zůstala, protože za ta pěkná slova po pondělím koncertě od přátel a známých a mistra oboru to prostě stálo.No a dneska byla besídka 3.LF, v prostorách 3.LF a bylo to moc hezké, protože zazněla hudba instrumentální, mluvené slovo,přednes pohádky od Petra Šabacha, hlas sametový a kytara, vlastní básnická tvorba dvojího druhu a pak jsme dole v aule zpívali u stromečku koledy, studentstvo napříč ročníky, známá a oblíbená pracovnice ústavu biofyziky , MUDr. Marx a pan vrátnej.
Celý je to asi nechutně kýčovitý, nebo jsem to nechutně kýčovitě napsala.Jenže jsem naměkko.Dneska mám aspoň nárok, protože oprávněně truchlim nad sousedem Karlem.Nějak nemůžu věřit, že až půjdu s mamkou a naší Fifou na procházku, nepozdraví nás od plotu a nezeptá se, :,,Tak co, na procházku pani doktorko? No jo, jenom běžte , je hezky, představte si, byl jsem v Hradci...".Nepotkám ho, až pojede na kole z hospody, protože mu začíná růžová zahrada a naše auto už si nebudu plíst s jeho autem, protože měl taky béžovou oktávku.Měla jsem ho ráda, protože vedle něj jsem vždycky měla pocit, že život má prostě neměnitelnej koloběh a ten je v pořádku a byla jsem v takovym hezkym klidu.Že jsem si to vzala k srdci...

Už nikdy

Už nikdy se nenechám učit skákat šipku.Nikdy.Budu to sabotovat do konce života a je mi úplně jedno, že díky tomu nezaplavu tak rychle jako ostatní pomalí, co se šipku naučí.Nikdy prostě.

Mikulášská v Továrně

Dobře 14 dní dopředu nás plakáty visející všude po fakultě lákaly na tradiční mikulášskou party.Party organizovalo studentské sdružení naší dosavadní alma mater, Trimed, svojí aktivitou a členy proslavené zejména z Dobronic.Zakoupili jsme v předprodeji vstupenky a šli jsme se bavit.Teda já s Jarkou jsme se ještě předtím velmi pobavily na minivystoupení našeho minisboru na pediatrickém pavilonu, kde počet posluachačů a počet účinkujích byl asi tak 3:1 když počítám i klávesy a kytaru.

V Továrně se to ze začátku celkem slibně rozjíždělo, nicméně vrcholem večera byla soutěž na počest zestárnutí Káti a Jarky"jak řve hladový pardál".Vyhlásili jsme posléze ještě menší utkání v této samé disciplíně, ovšem o panáka, mezi příslušníky koleje Budeč a koleje Hostivař a demokraticky jsme se shodli, že jsme skončilil remízkou a na paňáčka jsme šli všichni.Jenže to jsme k tomu potkali našeho démona Juraje, který ale vypadal, že se nám fakt moc věnovat nechce, protože tam dost snaživě hučel do takové blonďaté zdravě vypadající slečny.Na Bechera ale celkem ochotně zašel a to byl asi tak konec zábavné části večera.Ukvapený přesun na Hvězdu byl asi chybou největší, ale zas noční běhy za tramvají deštivou Prahou jsou nebývale romantické a noční vánočně vyzdobený Pavlák s otevřeným KFC je v podstatě docela přívětivé místo.V bříšku mě teď hřeje proklatě dobré kuře z Pavláku, které jsem snědla, abych nezmrzla a chystám se spinkat.A pakliže jsme všichni dobře dorazili na koleje, k pražským tetám a domů, zaslouží si mikulášská kladné hodnocení

Gaudeamus igitur

Zaznělo 7.12. ve 20:00 v havlíčkobrodském kulturním domě Ostrov a spustila se plesová maturitní sláva.Sláva o které se u nás doma mluvilo uplynulé tři týdny téměř non stop, protože byla i pro nás pouhé návětěvníky trošku organizačně náročná.Bylo to krásné a dojemné.Při prvních tónech nástupní polonézy mi bylo skoro až líto, že tuhle krásu už máme za sebou a když začali hrát gaudeamus igitur, bylo mi opravdu na chvíli smutno.Ale to přešlo, protože jenom co byli maturanti ošerpováni, pobyti tisíci padesátníky a proběhly všechny náležité ceremonie, začlo se normálně plesově pařit.Jak řekla naše babička pár minut před devátou....tak je po slávě a teď už tady budou jenom lítat.
A pařili jsme všichni, nikdy jsem si nemyslela, že si to takhle užijeme.Můj brácha se ukázal a možná mírně pod vlivem mě začal na parketě učit sambu, rumbu a passo doble.Snažila jsem se u toho dělat ty figury co dělala Vanda Dětinská ve Stardance a taky na našich tanečních..no, žádnej záškodník nás u toho nefilmoval, takže si nemůžu zpětně zkazit dojem z toho jak si myslim, že jsem tam krásně tancovala :-)))
A taky se strhla přehlídka v podobě mojito, sex on the beach, high society a spol, ale když jsme zjistili, že maturanti mají v zákulisí sud a lakomí nejsou, bylo to ještě příjemnější.
A že v Chotěboři nejsou žádný suchaři, můžete vidět na youtube, kde se pan zástupce předvedl jako výtečný zpěvák a předvedl nám něco ze svého oblíbeného repertoáru... http://www.youtube.com/watch?v=cDRWUsMkQrw&NR=1 následně přidal i Tři sestry, ale ty už zachyceny nemáme.
Na fotce je vidno, že jsem charakter a dopřávám maturující sestřenici pocit býti hvězdou ...

Začal nám advent

A já jsem se ráno zděsila, že si budu muset dávat předsevzetí.Než jsem slezla z palandy, uvědomila jsem si, že to tak není, že teď se bude teprve rozjímat. A tak jsem celou neděli rozjímala, pak jsem si řekla že jak chemie, latina, anatomie, fyziologie, fyzika a ostatní radosti počkají a že je právě vhodná doba vymyslet, jak to udělat s přípravou na páteční ples maturitní sestřenčin, který vypuká v půl osmé v Havlíčkově Brodě a já ještě v půl čtvrté budu v naší krásné škole v Praze.Aby to bylo ještě příjemnější, pustila jsem si k tomu film Želary, který maminka zakoupila ku radosti své i mé a snědla jsem k tomu porci medovníku od jedné vděčné paní.Báječné.A potom jsem vyrazila na návštěvu k sousedce Janičce a k vermutu otevřenému.Tam jsme zapálily první svíci na adventním věnci.Byl krásný, s červenými svíčkami a dělal ho Janiččin syn Martin.Ale co na tom bylo snad nejvíce zajímavé.Dozvěděla jsem se úplnou náhodou, že je na světě jeden muž, který o mě smýšlí valně a to se mi v tu chvíli udělalo tak hezky, jenom z toho vědomí, že mě to drží doteď.Sny se umoudřily, horoskop hlásí stále Mars v retrográdní fázi který mi bude komplikovat život celý prosinec , seč to jenom půjde, nicméně taky tam zazněla věta, velmi alibistická tedy, že není vyloučeno, že by se mohla objevit nová láska.A na to si teda počkám.
Až najdu kabílek od foťáku - nebo až nějaká dobrá duše stahne dnes nafocené fotky, obohatím zde blog o obrazovou dokumentaci našich adventích radovánek s kocourem, od něhož mám na krku tři slušivé šrámy, kterýma se budu tento týden pyšnit po celé šíré Praze.