Alternativní čarodějnice

Štěstí nejsou nesplněné sny, ale splněné povinnosti a když se splněj povinnosti, můžou i medici pít a být rádi na světě.Důvodů k radosti může být mnoho, od modulu dé až po plandající džíny na vlastních stehnech.

Většina našich součastníků je na Majáles, my jsme u nás v hůlí a mayeří komnatě, vykládáme tarot, tvoříme mojito a akordy na kytaru a je nám blaze.Na jak dlouho...

Bitva u Lipan na zámku v Brandýse

V zámeckém parku v Brandýse nad Labem se dnes kolem třetí odpoledne konala repríza bitvy u Lipan.Park se hemžil husity, husitkami a vojáky věrnými králi Zikmundovi.Hezký nápad v hezkém počasí.

Sněhurka a 7 trpaslíků

Teda zatim 7 trpaslíků...čtyři narozeni v boudě bez lidské pomoci a asistence, 1 vytroušeno do konvalinek, 2 narozena na gauči v obýváku, protože když už teda jako doma, tak přece nebude rodit v nějaký trapný porodní bedně, když je gauč měkký a velký.

Na fotce prvních 5 černoušků, plus část Áji....

Top hláška níže zmíněné sousedky, která ví všechno nejlíp :

,,Něco vám tam píská v záhoně.."

,,Jo to bude asi štěně, ona Ája rodí.."

,,Ježišmarja a to oni maj psi i víc než jedno štěně ?"

Nejlhostejnější z lhostejných

Když jsem ve čtvrtek odpopitevákovala,byla jsem vnitřně rozhodnuta dodržet svátky hned několika počiny.Chtěla jsem jít v pátek do kostela, nejíst maso a v neděli jít do kostela.Naopak jsem byla rozhodnuta zapéct pohanské obyčeje, všechna vajíčka nechat syrová, nebarvit, nic nedělat prostě.Taky jsem byla rozhodnuta nejet domů, protože co bych doma dělala, když jsou všichni někde v pryč.Místo toho jsem se chtěla pěkně učit mozek a pečovat o tělo a o duši.Zkrachovalo to na tom, že taťka na poslední chvíli koupil lístky na Nabucco a tim pádem bylo hodně hloupé odmítat páteční odjezd domů, když jsem se nechala od rodičů pozvat na operu o které mluvím asi dva roky.Tak jsem tedy jela.Mimochodem s masem to dopadlo tak, že naše pani domácí nás pozvala na zelňačku.Muži drželi půst a odmítli, ženy si vylovily klobásky ze dna hrnce a měly se ještě lépe.Kostel jsem nezvládla, jelikož jsme šli do dívadla.V sobotu byl doma tradičně uklízecí den a odpoledne padlo na krátký a nenáročný výlet na kole, který se protáhl v půldenní akci, jelikož jsme se s holkama děsnou dobu neviděly a bylo nutno probrat osudy.Velikonoční neděli jsme s rodinou strávili v královedvorské zolo a pondělí ve přerovském skanzenu.Pouze děda očividně trpěl, že jsme s mamkou takový lemry a beránci,mazance, kraslice a ostatná vejslužky pro hodovníky nám letos lautr nic neřikaj.

I když ty tradice maj taky něco do sebe.Byla jsem na ranní kávě u sousedky a zazvonili hodovníci, malá Lucie natěšeně vyletěla otevřít, její matka zahlásila ku koledníkům, ať si seřežou mladou a hlavně bacha na psa, protože krade věci z košíků.No a tak koledníci pozvedli pomlázky, jali se odříkat veršovánku, těhotná labradorka udělala hup a žluté krásně omalované vajíčko bylo její.Koledníci začali s pomlázkami honit nárazuvzdornou retrívřici, která měla radost, že je nějaká legrace a i s břichem plnym štěňat byla rychlejší a hbitější.Nakonec si vajíčko "oloupala" a poskytla mláďatům živiny. Lucie celou dobu stála s mísou vajec u kiosku od plynu a vypadala napůl zmateně a napůl naštvaně, protože pozornost měla být logicky určena jí.Ve finále to dopadlo dobře, jelikož se hodovníci vzpamatovali, dorecitovali, pověnovali se Lucince, ta jim dala o vajíčko navíc a potom s úsměvem odskákala domů.Ale v tu chvíli, kdy jsem je tam viděla bezradně kličkovat kolem rozvášněný labradorky, jsem si řikala, že příští rok nebudu tak striktní, že by mohla bejt docela sranda.I když teda náš pes má i na vajíčko moc malou hubu.

A co se fotek týče - část je ZOO Dvůr Králové nad Labem, druhá část je Přerov nad Labem.Fotografie svatebních dokumentů - no comment, kopulační list mě fakt dostal.

Silnější než endorfiny

Počasí posledních dnů je prostě pohádka.A tak jsem si přenastavila sedlo na kole a vyrazila jsem do partyzánských obcí.S cyklistikováním mám hezký vztah odjakživa.V různých intervalech od různých lidí poslouchám, že jsem nesportovní typ a takovýhle podobný pindy.No s věkem přichází i imunita k těmto řečem a schopnost užívat si života i bez toho, že bych byla sportovní typ.Takže jsem nesportovní typ, který rád sportuje - hotovo.A tak jsem si ujela zvečera těch regeneračních 30 kilometrů a cítila jsem se vyrovnaně a šťastně.Praha a pražské starosti byly daleko a zítra ( takže vlastně dneska) mě čekala oslava narozenin našeho mistra režiséra, na které jsem chtěla být krásná a vyrovnaná a užít si ji.
Tak jsem se rozhodla, že si ještě projedu Chloumek, tu velebnou krajinu mých šťastných devatenácti let.Když jsem se blížila k domovu potemnělou ulicí, uviděla jsem háčkovaný pléd naší téměř sousedky, kterou vždycky slušně pozdravím a hned zmizím.Je to bývalá učitelka, která ví všechno nejlíp.Háčkovaný pléd mě zastavil a otázal se mě, zda se jí to zdá, anebo se jí snad proboha opravdu vyhýbám.Vyměkla jsem, slezla jsem z kola a ubezpečila jsem ji o tom, že to samozřejmě nikoliv, pouze když pracuji na zahradě, tak na ni nechci nevychovaně hulákat přes další pozemek.
Hm.Jenže toho měla na srdci podstatně víc.
,,A jak jsi pokročila ve znalostech lidského těla a jeho neřeští ?"
,,Jo, to jsem pokročila, celkem."
,,Ty jedna, na co ty nemyslíš, já jsem myslela neřestí jako nemocí.A samozřejmě v odstraňování těch neřeští.
,,Já taky.Jo já myslim, že jsme pokročili všichni..."
,,No jsi ještě na začátku, teď ještě nic neumíte."
,,To ne no."
Medicína je pro rejpaly vděčný téma, protože na toto téma sebejistě hovořit neumim.Pak si všimla vlasů.Co za touto výraznou změnou asi stojí, že ? Pak toho, že je tma a já jedu na kole a poučila mě o nebezpečích, které mi jako samotné dívce na kole hrozí, copak to nevím, co se mi může stát ? neslyšela jsem snad nikdy nic o těch všechn nešťastnicích ?
No a hlavně jsem účinkovala v tom shakespearovském večeru před půlrokem ?Proč jsem se tvářila tak hrozně, když jsem ji tam zahlédla ?
A hlavně netušila, kolik síly mám v hlase.Akorát by nám vytkla:.... a už to jelo.
Člověk by neřekl, co všechno bylo blbě.
,,A hlavně, a teď to neber osobně, ale ten chlapec co hrál Romea, vy jste byly tak, jak bych to řekla, nesourodý..On je takový jemný, gracilní, ono to působilo velice...no velice...ale neber to osobně, on byl asi mladší než ty, viď ? A jak byl takový štíhlounký, neber to osobně, ale nevypadalo to dobře."
Já to samozřejmě osobně neberu, já se z kritiky poučuji, že.
,,Ty jsi taková od rány, taková temperamentní, kdyby ti tam dali toho druhýho hocha..on je i menší, než ty, ne ?( můžu za to, že pan Černický mi řekl, že je 186 čísel vysoký 26 letý Radek na Romea stár, já na Julii taky, ale že mladší ženskou tam nemá, takže Julie budu já ? ).Ano, taky by se mi líp hrálo s heterosexuálem, se kterým jsem prožila kus mládí a připadala bych si líp, snažila jsem se to Černickýmu vetknout jako nápad, ale bylo to něco jako s hrachem a stěnou.
Naštěstí bylo blbě i to, že jsme měli špatně natočený světla a keyboardový doprovod namísto klavírního.A ještě to, že průvodní slovo bylo příliš hrané a málo civilní.A další dva miliony věcí.
Mohla jsem tam sebou ještě švihnout pač mi bylo blbě z toho, že jsem darovala krev a taky z toho, že jsem si dala čtyři deci ještě před představením.
Připadala jsem si zmláceně.Nevim jak se endorfiny degradují, ale tohle bylo rychlý.Taky nevim co se vyplavuje namísto nich, ale v krvi mi to cirkuluje doposavad.Takže se zhruba za hodinu obleču a půjdu slavit narozeniny s kolegy ze Shakespeara.Bude mi tam určitě moc dobře.

Jaro v Karlíně

Začalo jaro.I v Praze navzdory všem emisím a imisím začal trochu vonět vzduch a když jde člověk z Jednoty na metro, tak musí dávat bacha, aby v Sherwoodu prokličkoval mezi objímajícími a hubičkujícími se dvojicemi.

No ani já letos nejsem výjimkou.Přišla jsem totiž vlastní vinou o milovanou roli Lízinky, kvůli který jsem do Čtyřlabutě přišla.A místo toho budu hrát zamilovanou milostslečnu.Takže zatímco jako Lízinka jsem celý představení záškodničila, dělala jsem si prdelky z milostpána, z kolegy sluhy Habakuka, měla jsem sólovou písničku ( pravda, u tý jsem trpěla), tak teďka hraju zamilovanou osmnáctku milostslečinku Málinku, který se vrací z Itálie její milovaný malíř, za kterého jí její tatínek nechce nechat provdat, jelikož je nemajetný a netalentovaný.On je samozřejmě celkem majetný a šikovný.Takže jsem na minulé zkoušce vědomě porušila svoji čtyřtýdenní alkoholickou abstinenci.Michal, který hraje malíře přišel čerstvě ostříhaný a v ruce nesl sedmičku vína.Přišel ke mně a pravil.

,,Dneska se budeme líbat." a nalil mi.Já v té době duchem někde u bursy omentalis a ani ne dva dny před popitevákem jsem úplně zapekla změnu role a nutnost delšího soustředění.Protože jako Lízinka jsem byla v podstatě já, tam jsem si jenom uvázala culíky a zástěrku a mohla jsem do akce.Teď to bylo jinak.S projevy náklonosti mám potíže pořád a odjakživa.Ale tak chtěla jsem hrát divadlo, tak to mám no.Takže jsem držela pusu a radši jsem ani necekla.Pač by se to mohlo ještě začít rozebírat a to jsem nechtěla.A tak jsme do sebe obrátili něco vína a šli jsme teda zkoušet.Já jsem se tak strašně styděla.Úplně zase nejvíc moc.Ještě navíc Málinku vždycky hráli holky typu teploměr - dlouhý a hubený.Teď jsem tam přišla já - přesýpací hodiny.A pak Michal dostal pochvalu, že díky partnerce, která se nestydí, dneska předvedl jeden z nejlepších líbacích výkonů.Rozumí tomu někdo ? Já ne.Vysvětlení je asi to, že holky a kluci jsou opravdu jiný živočišný druhy a že prostě neni šance, abychom vnímali věci stejně.No nebylo to se mnou lepší ani po asi desátym opakování.Prudil nás jenom režisér Laco, Pedant - Logistik byl zticha, což bylo jeho jediný štěstí a moje taky.V každym případě teda jsem si svym patologickym altruismem zase pěkně zavařila.Kdybych si tuhle blbost, která ale snad udrží představení v chodu ( což byl důvod), nevymyslela, mohla jsem si v klidu alternovat Lízinku s kojící matkou Zuzkou a neřešit.Neřešit nic.

Nicméně jsem byla aspoň tvrdá v té věci, že jsem rezolutně prohlásila, že před popitevákem č.2 zkoušku rušim.Kupodivu nikdo neřekl ani popel a zkouška prostě nebude.Logistik se mě dokonce ptal, jak takovej popitevák vypadá a jak je jako možný, že jsem to neudělala.Pak mi dokonce řekl, že to prostě nevadí (Logistik kterej chybu neodpustí a při každym mym ubreknutí, že se musim učit, mi řekne s náležitě otrávenym obličejem cosi o tom, že bych asi měla bejt vzdělaná a že si nemám stěžovat) a že se nic neděje.

No takže prožíváme romantické jaro.Včera jsme byli venčit divadelní miminko a zkoušeli jsme v jednom parku na Žižkově.A nejsem prej žádnej Žižkovák, když neznám Židovský pece.Přišlo mi hrozný, že chodí někdo venčit miminko do místa který se jmenuje Židovský pece.Ale jako park dobrý, na Prahu asi hodně dobrý...taky jsem si řikala, že s kočárkem v Praze to je opravdu náročný.

Přidávám nějaký fotky z Husarů, když už je celej článek o divadle, tak ať je i obrazová příloha.