Silnější než endorfiny

Počasí posledních dnů je prostě pohádka.A tak jsem si přenastavila sedlo na kole a vyrazila jsem do partyzánských obcí.S cyklistikováním mám hezký vztah odjakživa.V různých intervalech od různých lidí poslouchám, že jsem nesportovní typ a takovýhle podobný pindy.No s věkem přichází i imunita k těmto řečem a schopnost užívat si života i bez toho, že bych byla sportovní typ.Takže jsem nesportovní typ, který rád sportuje - hotovo.A tak jsem si ujela zvečera těch regeneračních 30 kilometrů a cítila jsem se vyrovnaně a šťastně.Praha a pražské starosti byly daleko a zítra ( takže vlastně dneska) mě čekala oslava narozenin našeho mistra režiséra, na které jsem chtěla být krásná a vyrovnaná a užít si ji.
Tak jsem se rozhodla, že si ještě projedu Chloumek, tu velebnou krajinu mých šťastných devatenácti let.Když jsem se blížila k domovu potemnělou ulicí, uviděla jsem háčkovaný pléd naší téměř sousedky, kterou vždycky slušně pozdravím a hned zmizím.Je to bývalá učitelka, která ví všechno nejlíp.Háčkovaný pléd mě zastavil a otázal se mě, zda se jí to zdá, anebo se jí snad proboha opravdu vyhýbám.Vyměkla jsem, slezla jsem z kola a ubezpečila jsem ji o tom, že to samozřejmě nikoliv, pouze když pracuji na zahradě, tak na ni nechci nevychovaně hulákat přes další pozemek.
Hm.Jenže toho měla na srdci podstatně víc.
,,A jak jsi pokročila ve znalostech lidského těla a jeho neřeští ?"
,,Jo, to jsem pokročila, celkem."
,,Ty jedna, na co ty nemyslíš, já jsem myslela neřestí jako nemocí.A samozřejmě v odstraňování těch neřeští.
,,Já taky.Jo já myslim, že jsme pokročili všichni..."
,,No jsi ještě na začátku, teď ještě nic neumíte."
,,To ne no."
Medicína je pro rejpaly vděčný téma, protože na toto téma sebejistě hovořit neumim.Pak si všimla vlasů.Co za touto výraznou změnou asi stojí, že ? Pak toho, že je tma a já jedu na kole a poučila mě o nebezpečích, které mi jako samotné dívce na kole hrozí, copak to nevím, co se mi může stát ? neslyšela jsem snad nikdy nic o těch všechn nešťastnicích ?
No a hlavně jsem účinkovala v tom shakespearovském večeru před půlrokem ?Proč jsem se tvářila tak hrozně, když jsem ji tam zahlédla ?
A hlavně netušila, kolik síly mám v hlase.Akorát by nám vytkla:.... a už to jelo.
Člověk by neřekl, co všechno bylo blbě.
,,A hlavně, a teď to neber osobně, ale ten chlapec co hrál Romea, vy jste byly tak, jak bych to řekla, nesourodý..On je takový jemný, gracilní, ono to působilo velice...no velice...ale neber to osobně, on byl asi mladší než ty, viď ? A jak byl takový štíhlounký, neber to osobně, ale nevypadalo to dobře."
Já to samozřejmě osobně neberu, já se z kritiky poučuji, že.
,,Ty jsi taková od rány, taková temperamentní, kdyby ti tam dali toho druhýho hocha..on je i menší, než ty, ne ?( můžu za to, že pan Černický mi řekl, že je 186 čísel vysoký 26 letý Radek na Romea stár, já na Julii taky, ale že mladší ženskou tam nemá, takže Julie budu já ? ).Ano, taky by se mi líp hrálo s heterosexuálem, se kterým jsem prožila kus mládí a připadala bych si líp, snažila jsem se to Černickýmu vetknout jako nápad, ale bylo to něco jako s hrachem a stěnou.
Naštěstí bylo blbě i to, že jsme měli špatně natočený světla a keyboardový doprovod namísto klavírního.A ještě to, že průvodní slovo bylo příliš hrané a málo civilní.A další dva miliony věcí.
Mohla jsem tam sebou ještě švihnout pač mi bylo blbě z toho, že jsem darovala krev a taky z toho, že jsem si dala čtyři deci ještě před představením.
Připadala jsem si zmláceně.Nevim jak se endorfiny degradují, ale tohle bylo rychlý.Taky nevim co se vyplavuje namísto nich, ale v krvi mi to cirkuluje doposavad.Takže se zhruba za hodinu obleču a půjdu slavit narozeniny s kolegy ze Shakespeara.Bude mi tam určitě moc dobře.