Ty čteš beletrii ? A proč ???

Po Vánocích jsem se sešla s jedním ze svých kamarádů, se kterým se vidím nejčastěji na nějakých kulturních počinech v našem rodišti. Je to člověk inteligentní, vzdělaný a taky svérázný.Svérázný byl už když jsem ho poznala a to je nějakých sedm let.Tehdy jsme si říkali za svitu luny čím bychom chtěli být, až budeme mít tedy tu maturitua eventuelně teda tu školu.Chtěl být učitelem a já chirurgem, pamatuju si, že jsem řekla to chirurgem.Tento až žensky tajemný muž je tedy dnes učitelem a je to taky člověk se kterým jsem schopna prokecat noc aniž bych si lízla alkoholu, řešit s ním věci se kterými je každý jiný člověk hotový za dvě věty .

A tak jsem začala v jeho podnikatelské zašívárně u hrnku bílého čaje řešit svůj nový objev - knihu Terezy Boučkové Rok kohouta.

,,Proboha ty čteš beletrii ? A proč ? Čti knížky ze kterých se něco dozvíš, ne.." vykulil oči a ukázal na sbírku keltských a etruských mýtů.

A tak jsem zapřemýšlela.Poslední beletrie kterou jsem přečetla byl historický román, četla jsem ho někdy o prázdninách, zachránil mě od smrti zlostí a nudou, když jsem na Kypru ( kam jsem se chtěla podívat od osmi let, když jsem viděla Souboj titánů a dozvěděla jsem se, že Afrodita se narodila na Kypru.To tam neřikali,to mi pověděla mamka.Tehdy jsem se vzhlížela v královnách krásy a tak jsem chtěla na Kypr, abych tam něco krásy pochytila.A to jako myslim zcela vážně, 12 let zpět moje paměť ještě sahá.No tak na tom Kypru jsem prostě dostala angínu jak bič a tři dny, kdy mi bylo fakt hodně blbě jsem střídavě četla a spala a byla jsem ráda,že je to prostě příběh.Mám ráda příběhy, pohádky, povídky, romány, novely, filmy, divadelní hry.A literatury faktu si užiju celkem dost, kniha s příběhem mě při našem studijním zápalu tedy spíše míjí a dojímá.Na moment jsem začala o tom nesmyslném počinu, tedy četbě beletrie, přemýšlet.Proč to dělám ? Protože mě to baví a protože mi to přináší radost i znalost.Při četbě takové knihy jako je Rok kohouta mám pocit, že nejsem sama na světě, kdo něco nějak cítí,komu je něco líto, koho deptaj vztahy a kdo cítí marnost.Můžu v důstojnostém soukromí své vlastní postele smutnit a ušklebovat se a skoro mám pocit, že se i něco dozvim.Že se dozvim něco o životě a o tom, jak se vypořádat pochodem soutěskami průserů.Bohužel dělám to, že když mě kniha nezaujme, tak ji odkládám.Zde také nacházím pramen mých školních potíží a také vysvětlení, proč umím scénář Alpského krále ( óóó´, už za dva týdny) dříve než morfologii na avízovaný test z cév.A to je Čihák slohově zvládnut ze všech těch bichlí nejlépe, toho čtu vlastně celkem ráda.Prostě hledám manuál k životu,abych neskončila jako amatérská spisovatelka fejetonů, který cukaj malíčky, když si nedá denně svoji dávku červenýho, nepustí si hudbu po který jde plakat do temné intimity neosvětlené koupelny.Můj nynější rudý přeliv ( od 14 let si na znamení změny světonázoru, přítele, jídelníčku a já nevim čeho všeho barvím vlasy) má za úkol mě tak napůl ochránit samotnou před sebou v tomto období nestability.

Závěrem tedy asi, že mi beletrie dává moc.Dává mi schopnost překlenout a přežít a dává mi někdy pocit spřízněnosti.Najdu tam vyjádření vlastních pocitů lidmi talentovanějšími a moudřejšími a poučení do života.

On to určitě řekl jenom tak.A já nad tim moc přemejšlim.A zase se Zweigeltrebe.Ale máme už jen 14 dní do Alpského krále, tak se radujme a nepřemejšlejme.

Makavánoce

Moje maminka se asi před měsícem vrátila z rehabilitačního ústavu, kde se potkala s neuvěřitelně švihlou paní a založily spolu podpůrnou psychologickou skupinu makaků.Ta paní u nás byla v sobotu na návštěvě a od té doby je všechno maka.Dokonce i já jsem byla pasována na makalogistika, protože vím, kde je divadlo Spejbla a Hurvínka, kam spolu mamka a její nová kamarádka prý pojedou a můj brácha je makatlumočník, protože bude nosit tlumoky.
Makavánoce se vyznačují tim, že se nic nehrotí.Postrádáš pro někoho dárek ? Cájk, to prostě dodáš pozděj.Nemáme umytý okna.No a co, jako kdybychom někdy měli.Linecký kolečka nejsou kolečka ale šišky.No a co jako...kdo má kubistický cukroví.Perníčky jsou jak z kamene, vánočka je snědená skoro celá ještě před Štědrym dnem, stromeček je křivej jak p*del.Nemáme perfektní nažehlený oblečení na štědrovečerní večeři, brácha zasedá k hodovní tabuli v kraťasech a tričku z trutnovského festivalu.Děda dělá rok od roku víc a víc zmatků a naše ctihodná psí dáma je unavená, čili je večer a hlavně dědovo chování skoro přímo podřízeno psí náladě.
A zase jsem si strašně užila atmosféru, kdy se jde jeden z nás podívat do obýváku, jestli tam už neproletěl Ježíšek, ozve se zvoneček a šmírujeme stromeček skrz krupičkové sklo, začíná hrát Rybova mše vánoční a děda začne zpívat Hej mistře.Makavánoce jsou zároveň i liternární Vánoce, ještě nikdy jsme snad neměli pod stromečkem takových knížek...hitem je tedy dvousetstránkový rozhovor s mojí divadelní láskou, po něm Rok kohouta a po něm Embryologie od Moora, která má sběratelskou hodnotu a kterýho začnu v průběhu dějin nejspíš i nesnášet, ale dneska z něj mám radost.
A pak už jenom pohádka, pak výlet do evangelického kostela na půlnoční koncert a najednou tu sedim sama, všichni spí a mě se spát nechce.Tak si jdu otevřít ten Rok kohouta, dopít Neuburgh a užít si tuto velebnou noc.
Pantoflem na verandě házet nebudu, protože se mi doma líbí a pryč nechci, kor když mám naši podkrovní holčičí zašívárnu.Možná si rozkrojim jablíčko, abych věděla, jak to bude se zdravím.A pak to jablíčko snim, abych se dala trochu do fazóny po tom bramborovym salátě.

Kinozážitek

Málem bych zapomněla.V rámci deprese jsem zaskočila s ženami z kruhu na Sněženky a machři po 25 letech.Důrazně varuji všechny, které by toto napadlo rovněž učinit.Film se skládá z melancholicky pojatých pseudolyrických scén a opakováním hlášek z prvního dílu.Jediná nosná herecká osobnost, pan Radoslav Brzobohatý, tam má prostor tak na to,aby desetkrát řekl - To bych od Vás nečekal, Cabadaj.Dá se říct, že mi v tom filmu byo všech tak nějak líto.Jako spíš těch lidí, než těch filmových postav.Asi 20 minut jsem čekala, kdy se film konečně rozjede, pak jsem pochopila, že se asi nerozjede.Ale je to svým způsobem asi obraz doby.A taky toho, že víceméně všechno co si vysníme někde kolem věku, kdy se jezdí na gymplu no hory se nám nepovede.Anebo povede, ale šťastný k tomu stejně nebudeme.

Večer jsem pro vylepšení nálady zašla na koncert gymnaziálního sboru na Mělníku, takže jsem v muzeu po dlouhé době seděla coby divák.A neni to špatný.A protože jsem po tom listopadovém beaujolais o spoustu kontaktů bohatší, byla jsem vyzvána k návštěvě restauračního zařízení U šatlavy.Jenom jsem se musela zase zasmát, když jsem viděla, že jedna z umělkyň sboru po mě i nadále s gustem přebírá nejen role a muže, ale i písničky.Nejvíc mě štvou ty role.Zbytek mě baví..

žumpa vlastní duše

Znáte ten pocit, že vám na hrudníku leží asi tak betonová konstrukce výškový budovy, nohy vám někdo sešněroval nějakym ocelovym lanem úctyhodnýho průřezu a kolem je šedo a černo ??
Velebná atmoseféra adventu mě provází celý prosinec.Nejhorší je, když člověk klesne sám před sebou a přestane si vážit i toho posledního, čeho si na sobě ještě vážil.To musí být dva měsíce celkem spokojenýho života vykoupený zase takovymhle stihem ? Dneska jsem měla pocit, když jsem šla od autobusu do pražskýho domů, že dojdu tak maximálně doprostřed přechodu a tam se nechám srazit...ani ne snad dobrovolně, spíš proto, že nemůžu jít dál.V životě se mi taková bota nestala...čim to je ? Proč nemůžu bejt aspon průměrně normální a nedělat takovou ostudu jako dneska.Myslela jsem si, že to špatný už jsem si vybrala, ale ne...ono to bude špatný furt.Jediný, co mi jakž takž dělá radost je divado.Tam jako na jediným místě je všechno v pořádku.Teda skoro všechno, ale to důležitý, co vlastně pro život vůbec důležitý neni, v pořádku je.Už se ani moc nedivim, že jsem dostala roli hloupý služky.Ještě navíc jako záskok, než původní představitelka porodí a odkojí.
Poctivě jsem si sepsala události letošního prosince a vychází mi z toho něco jako že jsem červ nehodnej života na zemi.Ani v podzemí.
Protože ani červ by si nespletl černobílej histologickej obrázek nadledviny s tim, s čim jsem si ho spletla já.

Centrální dogma divadelní

Je-li herec vtažen do děje natolik, že přestává hrát a jen fascinovaně zírá na to, co se kolem děje a co to ostatní říkají, je hra buďto opravdu velmi dobrá, nebo jsme fakt hlupci.

Přesto všechno je to moc hezké a zatím snad nebojím se říct radostné.Jednak je tam legrace a druhak je divadlo plné společensky únosných nonverbálních kontaktů.Do čtvrťáku na gymplu jsem žila od pátku k pátku, kdy jsem se chodila dosyta vyskotačit, vyhrát a vyzpívat do Novanty.A teď se nemůžu dočkat středy.
Taky je skvělý, že to vedou chlapi a že když mě něčim točej, tak se jim to může říct celkem dost narovinu a celkem dost bez obalu.Oni pak dělaj kajícný psí oči a nejsou uražený.Akorát nevim jak přežiju vánoční prázdniny.

Mikuláš za všechny prachy

Jo tak dnešní den se povedl.Schválně jsem publikovala i příspěvek, který jsem psala ráno a nedopsala, protože by mi ujel autobus.Publikovala jsem ho teďka v devět večer, ten ranní čas je u něj proto, že jsem ho začla psát před osmou ranní.No jen tak aby řeč nestála sem hodím horoskop, který jsem měla na Seznamu
Máte za sebou náročné dny a tak si potřebujete odpočinout. Dnes opravdu hodně odpočívejte. Energii, kterou tak získáte, budete možná už večer potřebovat. Také si nikým nenechte otrávit život. A to i za cenu, že vyvoláte nepříjemnosti. Dojde-li k tomu, buďte ve svých slovech i činech důslední. Soustřeďte se především na svůj soukromý život.
Autobus chloumecký jel o 25 minut později.Proč ne, že..když jsem objednaná k zubařce jakože protekčně mezi pacienty.Tak jsem si nenechala otrávit život a zpucovala jsem do telefonu ČSAD.Trochu se mi ulevilo, ale ne moc.Pani doktorka zubařka mě viděla a řekla, že tady se nevzmůže fakt nic a ať si najdu v čekárně něco zajímavého ke čtení, protože si tam dneska asi celkem počtu.Abych to shrnula.Celkový čas strávený na pozemku ordinace a čekárny - 3,5 hodiny.I s cestou bez čekání na autobus - to by byly 4 hodiny.Operace trvala přesně 26 minut.Poznámka pani doktorky, že to bylo fakt hrozný a že teď mi nastavila laťku a kupříkladu porod bude fakt snažší, že to mi může slíbit, mě nehřála dlouho.Kolem šesté večerní, když jsem se mnou dolomcovala zimnice a nastoupila horečka, mi psala kamarádka, že její švagrová je na porodním sále už 10 hodin a celkový porod se tahne 38 hodin, zda - li je to normální.Málem jsem šla ten zpropadenej zub pohladit.Dali mi ho totiž na památku, abych ho věnovala anatomickému ústavu. Všechno kolem mě se množí, plodí, rodí, těhotní...ve škole, mezi kamarádama, v divadle, naštěstí i zuby bolej ostatní lidi.V čekárně jsme měli dneska takovej malej transročníkovej sraz gymnázia.
Maminka když mě viděla, nechala tatínka odvolat bowling v Chomutově, celkem to vypadalo, že je ráda, že tam vlastně nemusí, rozhodla se, že večer stráví s tatínkem a se svatomartinským, začla si vystříhávat vlastní tarotové karty.Tatínek šel spinkat.Pokud nám bratříčka Martínka nezřežou čerti a já se aspoň trochu vyspim, nebude to tak zlý.Je důležitý být optimistou.Tenhle týden se opravdu nezadařilo, tak by to snad mohlo být ten příští o trochu lepší...
Takže poznání dnešního dne.Je dobré si nechat vyndat osmičky ještě ve stadiu, než začnou bolet a nefikslovat s panoramatickýma snímkama.Kdybych tam nepřinesla dva roky starej snímek,kde by tenhle zub byl vidět, co je vlastně zač, nemusela jsem tady dneska takhle skuhrat.Mohla jsem skuhrat jako v létě.Takže podstatně míň.

Domov je oáza klidu

A tak jsem dorazila po dvou týdnech zase jednou domů, aobrž jsem se v Praze zas trochu rozložila.Nevím co vede, zda-li stránka psychická či fyzická.Můj starý přítel zub se rozhodl,že budeme advent prožívat spolu.Jeho kolega z levé strany mi zpříjemnil Kypr, Dobronice a vlastně celé prázdniny, tak proč bychom nemohly teď podobně prožívat zimní radovánky.Začala opět sezona divadel, koncertů, recitálů, mimo jiné taky zápočtů a tak všude kde bych potřebovala trochu vypadat chodim s nateklym obličejem a zkaženou náladu.Protože se bojim všech zubařů na světě a trochu věřim jenom těm, který znám osobně,nešla jsem v Praze nikam a zfetovala jsem se Ibalginem, v důsledku toho jsem tedka děsně oteklá celá.Když jsem se včera večer navracela domů, volala mi mamka že právě odchází z Želvího doupěte, kde se konala nějaká trachtace a byla tam celá naše shakespearovská skupinka, plus když je to v Želvě, tak i Laco u kterýho se teď divadelně prezentuju v Praze.A tak mi to bylo líto, že mi to nedal jako někdo vědět.Asi je to kapku ponižující to psát takhle otevřeně, ale je to prostě tak.

Nadále mi maminka sdělila, že dneska budu doma sama, protože oni s tatínkem jedou do Chomutova na bowlingový turnaj a že teda přijedou někdy v sobotu.Takže já jedu domů, aby všichni z domova odjeli.Tak budu píct cukroví.Pokud teda v týhle vyjedený domácnosti najdu něco, z čeho to cukroví budu moct vyrobit.

Jediné co mě v těchto časech těší, že jsme se v divadle neviděli 3.12. naposledy, ale že prý Terka musí zkoušet, takže určitě jako opravdu musíme ty středy do Vánoc.Juchůůůů

Jinak představení teď dostane vážnou trhlinu, protože tedy kolegyně Zuzka odehrála naposledy a teď mám tedy roli prostořeké služky ve vlastních rukou.Uvidíme tedy..teď mířim k zubařce, tak jsem napnutá, co bude.

Romantický adventní večer

Vracim se takhle večer z Alberta, kam jsem jela dokoupit potraviny, který jsem Jarce snědla během víkendu v Praze.Víkend byl náročný, jelikož jsme měli plavání s Drahošem, alias pseudozáchrana tonoucích, pak neplánovanou akci v nejhorším hostivařskym pajzlu,závěr kurzu s MUDr.Marxem, pak plánovanou akci s ženami z kruhu, pak prospanou neděli kdy jsem objevila genialitu Jirotkova Saturnina a krásu která rozechvívá mitrální chlopně - Cyrana z Bergeracu.No a dneska večer se takhle vracim z krysích praktik, kde jsme zase provedli absolutní zvrácenosti na třech malejch myšákách, uťafli jsme jim nadledviny a pak jsme zjišťovali za jak dlouho se utopěj...strašný prostě.Šla jsem na medicínu asi proč.Asi proto, že jsem chtěla bejt společnosti trochu prospěšná. Místo toho tady tejráme bílý krotký potkany, protože jeden děsně důležitej pán má pocit, že bychom to měli umět a znát.Dělá se mi z toho blbě víc jak vloni.Pak se tomu člověk navíc směje, aby se ubránil tomu až fyzickýmu pocitu hnusu.Hnusu ze situace, ne z pár mililitrů potkaní krve.
A jak se tak vracim tim velebnym večerem, tak pozoruju, že se u nás svítí.A nikde nikdo.A branka otevřená a dveře nejen odemčené, ale i otevřené.Starý domy vyluzujou zvuky.Uštěkaná fena neštěká.Pustim si archivní Soukromý pasti a rušej mě zvuky domu.Vypínám pasti a čekám, až se mi moje dočasná žena vrátí z kurzů bojového umění.S litinovou pánvičkou v ruce levé a kuchyňskym dranžírákem v pravé se slaňuji po dvou a půl hodinách děsu do přízemí, odemykám ženě a vydáváme se spolu po zuby ozbrojené na obhlídku příbytku.Fena se staženym ocasem zdrhá do bezpečí měkké pohovky v obývacím pokoji.Když kontrolujeme koupelnu a chystáme se eventuelně nevítaného hosta nemilosrdně smrtelně zranit, zazvoní mi u ucha telefon - pevná linka a první pokus o infarkt myokardu je dokonán.
Když nenajdeme útočníka ani v akvárku pískomilů, rozhodujeme se ukuchtit si večeři.Domácí se rozhodují se navrátit domů, ale jsou pomalí a daleko.Komunikuje s námi osazenstvo hostivařské koleje a já doufám, že kdyby mě náhodou někdo odkrouhnul, nechají mi obě Báry zahrát na pohřbu Andělskou píseň od Zuzany Navarové a pozvou tam všechny důležité lidi, aby se vysvětlila některá letní extempore.
Když jsme se s Jarkou rozhodly, že si otevřeme zbylý tramín červený a uděláme si pizzu, protože jinak umřeme strachy, ozvala se rána a zvuk rozbíjejícího se skla.A tak jsme otevřely tramín, zaply nehučíčí macbook namísto mého hučícího notebooku a modlily jsme se za majetek našich domácích, bezpečí samovenčící se feny a za to, abychom si z toho stresu neuhnaly neplodnost.To se prej může stát, jsme se dneska učili.
No.Náš nejmladší domácí dorazil právě včas.Nic podezřelého se nenašlo.Sklo řinčící prý pocházelo z popelnic 50 metrů pod bydlištěm.Všecko ostatní prý byly zvuky domu.Rozsvícený dům a otevřené dveře byly prý dílem náhody.Paní domácí nám otevřela portské, abychom si přivodily mírnou vasodilataci a pokles tlaku, zkrátily dobu stresem získané neplodnosti a mohly se jít učit.Jarinka si našla novou vrásku, která se jí udělala dnes večer a já přemejšlim, kam se mi uloží dnešní nedietní večeře, alobrž růčo dělaná pizza a hlavně ta jogurtová milka, kterou jsem zpucla následkem psychického vypětí.
Doufám, že zítra na oško praxi nebudu muset nikomu píchat adrenalin.V případě že bych se netrefila - a to se po dnešku stát může, bych tuhle sloní dávku asi nepřežila..
Takže ať žije romantika adventních večerů...