Ty čteš beletrii ? A proč ???

Po Vánocích jsem se sešla s jedním ze svých kamarádů, se kterým se vidím nejčastěji na nějakých kulturních počinech v našem rodišti. Je to člověk inteligentní, vzdělaný a taky svérázný.Svérázný byl už když jsem ho poznala a to je nějakých sedm let.Tehdy jsme si říkali za svitu luny čím bychom chtěli být, až budeme mít tedy tu maturitua eventuelně teda tu školu.Chtěl být učitelem a já chirurgem, pamatuju si, že jsem řekla to chirurgem.Tento až žensky tajemný muž je tedy dnes učitelem a je to taky člověk se kterým jsem schopna prokecat noc aniž bych si lízla alkoholu, řešit s ním věci se kterými je každý jiný člověk hotový za dvě věty .

A tak jsem začala v jeho podnikatelské zašívárně u hrnku bílého čaje řešit svůj nový objev - knihu Terezy Boučkové Rok kohouta.

,,Proboha ty čteš beletrii ? A proč ? Čti knížky ze kterých se něco dozvíš, ne.." vykulil oči a ukázal na sbírku keltských a etruských mýtů.

A tak jsem zapřemýšlela.Poslední beletrie kterou jsem přečetla byl historický román, četla jsem ho někdy o prázdninách, zachránil mě od smrti zlostí a nudou, když jsem na Kypru ( kam jsem se chtěla podívat od osmi let, když jsem viděla Souboj titánů a dozvěděla jsem se, že Afrodita se narodila na Kypru.To tam neřikali,to mi pověděla mamka.Tehdy jsem se vzhlížela v královnách krásy a tak jsem chtěla na Kypr, abych tam něco krásy pochytila.A to jako myslim zcela vážně, 12 let zpět moje paměť ještě sahá.No tak na tom Kypru jsem prostě dostala angínu jak bič a tři dny, kdy mi bylo fakt hodně blbě jsem střídavě četla a spala a byla jsem ráda,že je to prostě příběh.Mám ráda příběhy, pohádky, povídky, romány, novely, filmy, divadelní hry.A literatury faktu si užiju celkem dost, kniha s příběhem mě při našem studijním zápalu tedy spíše míjí a dojímá.Na moment jsem začala o tom nesmyslném počinu, tedy četbě beletrie, přemýšlet.Proč to dělám ? Protože mě to baví a protože mi to přináší radost i znalost.Při četbě takové knihy jako je Rok kohouta mám pocit, že nejsem sama na světě, kdo něco nějak cítí,komu je něco líto, koho deptaj vztahy a kdo cítí marnost.Můžu v důstojnostém soukromí své vlastní postele smutnit a ušklebovat se a skoro mám pocit, že se i něco dozvim.Že se dozvim něco o životě a o tom, jak se vypořádat pochodem soutěskami průserů.Bohužel dělám to, že když mě kniha nezaujme, tak ji odkládám.Zde také nacházím pramen mých školních potíží a také vysvětlení, proč umím scénář Alpského krále ( óóó´, už za dva týdny) dříve než morfologii na avízovaný test z cév.A to je Čihák slohově zvládnut ze všech těch bichlí nejlépe, toho čtu vlastně celkem ráda.Prostě hledám manuál k životu,abych neskončila jako amatérská spisovatelka fejetonů, který cukaj malíčky, když si nedá denně svoji dávku červenýho, nepustí si hudbu po který jde plakat do temné intimity neosvětlené koupelny.Můj nynější rudý přeliv ( od 14 let si na znamení změny světonázoru, přítele, jídelníčku a já nevim čeho všeho barvím vlasy) má za úkol mě tak napůl ochránit samotnou před sebou v tomto období nestability.

Závěrem tedy asi, že mi beletrie dává moc.Dává mi schopnost překlenout a přežít a dává mi někdy pocit spřízněnosti.Najdu tam vyjádření vlastních pocitů lidmi talentovanějšími a moudřejšími a poučení do života.

On to určitě řekl jenom tak.A já nad tim moc přemejšlim.A zase se Zweigeltrebe.Ale máme už jen 14 dní do Alpského krále, tak se radujme a nepřemejšlejme.

Makavánoce

Moje maminka se asi před měsícem vrátila z rehabilitačního ústavu, kde se potkala s neuvěřitelně švihlou paní a založily spolu podpůrnou psychologickou skupinu makaků.Ta paní u nás byla v sobotu na návštěvě a od té doby je všechno maka.Dokonce i já jsem byla pasována na makalogistika, protože vím, kde je divadlo Spejbla a Hurvínka, kam spolu mamka a její nová kamarádka prý pojedou a můj brácha je makatlumočník, protože bude nosit tlumoky.
Makavánoce se vyznačují tim, že se nic nehrotí.Postrádáš pro někoho dárek ? Cájk, to prostě dodáš pozděj.Nemáme umytý okna.No a co, jako kdybychom někdy měli.Linecký kolečka nejsou kolečka ale šišky.No a co jako...kdo má kubistický cukroví.Perníčky jsou jak z kamene, vánočka je snědená skoro celá ještě před Štědrym dnem, stromeček je křivej jak p*del.Nemáme perfektní nažehlený oblečení na štědrovečerní večeři, brácha zasedá k hodovní tabuli v kraťasech a tričku z trutnovského festivalu.Děda dělá rok od roku víc a víc zmatků a naše ctihodná psí dáma je unavená, čili je večer a hlavně dědovo chování skoro přímo podřízeno psí náladě.
A zase jsem si strašně užila atmosféru, kdy se jde jeden z nás podívat do obýváku, jestli tam už neproletěl Ježíšek, ozve se zvoneček a šmírujeme stromeček skrz krupičkové sklo, začíná hrát Rybova mše vánoční a děda začne zpívat Hej mistře.Makavánoce jsou zároveň i liternární Vánoce, ještě nikdy jsme snad neměli pod stromečkem takových knížek...hitem je tedy dvousetstránkový rozhovor s mojí divadelní láskou, po něm Rok kohouta a po něm Embryologie od Moora, která má sběratelskou hodnotu a kterýho začnu v průběhu dějin nejspíš i nesnášet, ale dneska z něj mám radost.
A pak už jenom pohádka, pak výlet do evangelického kostela na půlnoční koncert a najednou tu sedim sama, všichni spí a mě se spát nechce.Tak si jdu otevřít ten Rok kohouta, dopít Neuburgh a užít si tuto velebnou noc.
Pantoflem na verandě házet nebudu, protože se mi doma líbí a pryč nechci, kor když mám naši podkrovní holčičí zašívárnu.Možná si rozkrojim jablíčko, abych věděla, jak to bude se zdravím.A pak to jablíčko snim, abych se dala trochu do fazóny po tom bramborovym salátě.

Kinozážitek

Málem bych zapomněla.V rámci deprese jsem zaskočila s ženami z kruhu na Sněženky a machři po 25 letech.Důrazně varuji všechny, které by toto napadlo rovněž učinit.Film se skládá z melancholicky pojatých pseudolyrických scén a opakováním hlášek z prvního dílu.Jediná nosná herecká osobnost, pan Radoslav Brzobohatý, tam má prostor tak na to,aby desetkrát řekl - To bych od Vás nečekal, Cabadaj.Dá se říct, že mi v tom filmu byo všech tak nějak líto.Jako spíš těch lidí, než těch filmových postav.Asi 20 minut jsem čekala, kdy se film konečně rozjede, pak jsem pochopila, že se asi nerozjede.Ale je to svým způsobem asi obraz doby.A taky toho, že víceméně všechno co si vysníme někde kolem věku, kdy se jezdí na gymplu no hory se nám nepovede.Anebo povede, ale šťastný k tomu stejně nebudeme.

Večer jsem pro vylepšení nálady zašla na koncert gymnaziálního sboru na Mělníku, takže jsem v muzeu po dlouhé době seděla coby divák.A neni to špatný.A protože jsem po tom listopadovém beaujolais o spoustu kontaktů bohatší, byla jsem vyzvána k návštěvě restauračního zařízení U šatlavy.Jenom jsem se musela zase zasmát, když jsem viděla, že jedna z umělkyň sboru po mě i nadále s gustem přebírá nejen role a muže, ale i písničky.Nejvíc mě štvou ty role.Zbytek mě baví..

žumpa vlastní duše

Znáte ten pocit, že vám na hrudníku leží asi tak betonová konstrukce výškový budovy, nohy vám někdo sešněroval nějakym ocelovym lanem úctyhodnýho průřezu a kolem je šedo a černo ??
Velebná atmoseféra adventu mě provází celý prosinec.Nejhorší je, když člověk klesne sám před sebou a přestane si vážit i toho posledního, čeho si na sobě ještě vážil.To musí být dva měsíce celkem spokojenýho života vykoupený zase takovymhle stihem ? Dneska jsem měla pocit, když jsem šla od autobusu do pražskýho domů, že dojdu tak maximálně doprostřed přechodu a tam se nechám srazit...ani ne snad dobrovolně, spíš proto, že nemůžu jít dál.V životě se mi taková bota nestala...čim to je ? Proč nemůžu bejt aspon průměrně normální a nedělat takovou ostudu jako dneska.Myslela jsem si, že to špatný už jsem si vybrala, ale ne...ono to bude špatný furt.Jediný, co mi jakž takž dělá radost je divado.Tam jako na jediným místě je všechno v pořádku.Teda skoro všechno, ale to důležitý, co vlastně pro život vůbec důležitý neni, v pořádku je.Už se ani moc nedivim, že jsem dostala roli hloupý služky.Ještě navíc jako záskok, než původní představitelka porodí a odkojí.
Poctivě jsem si sepsala události letošního prosince a vychází mi z toho něco jako že jsem červ nehodnej života na zemi.Ani v podzemí.
Protože ani červ by si nespletl černobílej histologickej obrázek nadledviny s tim, s čim jsem si ho spletla já.

Centrální dogma divadelní

Je-li herec vtažen do děje natolik, že přestává hrát a jen fascinovaně zírá na to, co se kolem děje a co to ostatní říkají, je hra buďto opravdu velmi dobrá, nebo jsme fakt hlupci.

Přesto všechno je to moc hezké a zatím snad nebojím se říct radostné.Jednak je tam legrace a druhak je divadlo plné společensky únosných nonverbálních kontaktů.Do čtvrťáku na gymplu jsem žila od pátku k pátku, kdy jsem se chodila dosyta vyskotačit, vyhrát a vyzpívat do Novanty.A teď se nemůžu dočkat středy.
Taky je skvělý, že to vedou chlapi a že když mě něčim točej, tak se jim to může říct celkem dost narovinu a celkem dost bez obalu.Oni pak dělaj kajícný psí oči a nejsou uražený.Akorát nevim jak přežiju vánoční prázdniny.

Mikuláš za všechny prachy

Jo tak dnešní den se povedl.Schválně jsem publikovala i příspěvek, který jsem psala ráno a nedopsala, protože by mi ujel autobus.Publikovala jsem ho teďka v devět večer, ten ranní čas je u něj proto, že jsem ho začla psát před osmou ranní.No jen tak aby řeč nestála sem hodím horoskop, který jsem měla na Seznamu
Máte za sebou náročné dny a tak si potřebujete odpočinout. Dnes opravdu hodně odpočívejte. Energii, kterou tak získáte, budete možná už večer potřebovat. Také si nikým nenechte otrávit život. A to i za cenu, že vyvoláte nepříjemnosti. Dojde-li k tomu, buďte ve svých slovech i činech důslední. Soustřeďte se především na svůj soukromý život.
Autobus chloumecký jel o 25 minut později.Proč ne, že..když jsem objednaná k zubařce jakože protekčně mezi pacienty.Tak jsem si nenechala otrávit život a zpucovala jsem do telefonu ČSAD.Trochu se mi ulevilo, ale ne moc.Pani doktorka zubařka mě viděla a řekla, že tady se nevzmůže fakt nic a ať si najdu v čekárně něco zajímavého ke čtení, protože si tam dneska asi celkem počtu.Abych to shrnula.Celkový čas strávený na pozemku ordinace a čekárny - 3,5 hodiny.I s cestou bez čekání na autobus - to by byly 4 hodiny.Operace trvala přesně 26 minut.Poznámka pani doktorky, že to bylo fakt hrozný a že teď mi nastavila laťku a kupříkladu porod bude fakt snažší, že to mi může slíbit, mě nehřála dlouho.Kolem šesté večerní, když jsem se mnou dolomcovala zimnice a nastoupila horečka, mi psala kamarádka, že její švagrová je na porodním sále už 10 hodin a celkový porod se tahne 38 hodin, zda - li je to normální.Málem jsem šla ten zpropadenej zub pohladit.Dali mi ho totiž na památku, abych ho věnovala anatomickému ústavu. Všechno kolem mě se množí, plodí, rodí, těhotní...ve škole, mezi kamarádama, v divadle, naštěstí i zuby bolej ostatní lidi.V čekárně jsme měli dneska takovej malej transročníkovej sraz gymnázia.
Maminka když mě viděla, nechala tatínka odvolat bowling v Chomutově, celkem to vypadalo, že je ráda, že tam vlastně nemusí, rozhodla se, že večer stráví s tatínkem a se svatomartinským, začla si vystříhávat vlastní tarotové karty.Tatínek šel spinkat.Pokud nám bratříčka Martínka nezřežou čerti a já se aspoň trochu vyspim, nebude to tak zlý.Je důležitý být optimistou.Tenhle týden se opravdu nezadařilo, tak by to snad mohlo být ten příští o trochu lepší...
Takže poznání dnešního dne.Je dobré si nechat vyndat osmičky ještě ve stadiu, než začnou bolet a nefikslovat s panoramatickýma snímkama.Kdybych tam nepřinesla dva roky starej snímek,kde by tenhle zub byl vidět, co je vlastně zač, nemusela jsem tady dneska takhle skuhrat.Mohla jsem skuhrat jako v létě.Takže podstatně míň.

Domov je oáza klidu

A tak jsem dorazila po dvou týdnech zase jednou domů, aobrž jsem se v Praze zas trochu rozložila.Nevím co vede, zda-li stránka psychická či fyzická.Můj starý přítel zub se rozhodl,že budeme advent prožívat spolu.Jeho kolega z levé strany mi zpříjemnil Kypr, Dobronice a vlastně celé prázdniny, tak proč bychom nemohly teď podobně prožívat zimní radovánky.Začala opět sezona divadel, koncertů, recitálů, mimo jiné taky zápočtů a tak všude kde bych potřebovala trochu vypadat chodim s nateklym obličejem a zkaženou náladu.Protože se bojim všech zubařů na světě a trochu věřim jenom těm, který znám osobně,nešla jsem v Praze nikam a zfetovala jsem se Ibalginem, v důsledku toho jsem tedka děsně oteklá celá.Když jsem se včera večer navracela domů, volala mi mamka že právě odchází z Želvího doupěte, kde se konala nějaká trachtace a byla tam celá naše shakespearovská skupinka, plus když je to v Želvě, tak i Laco u kterýho se teď divadelně prezentuju v Praze.A tak mi to bylo líto, že mi to nedal jako někdo vědět.Asi je to kapku ponižující to psát takhle otevřeně, ale je to prostě tak.

Nadále mi maminka sdělila, že dneska budu doma sama, protože oni s tatínkem jedou do Chomutova na bowlingový turnaj a že teda přijedou někdy v sobotu.Takže já jedu domů, aby všichni z domova odjeli.Tak budu píct cukroví.Pokud teda v týhle vyjedený domácnosti najdu něco, z čeho to cukroví budu moct vyrobit.

Jediné co mě v těchto časech těší, že jsme se v divadle neviděli 3.12. naposledy, ale že prý Terka musí zkoušet, takže určitě jako opravdu musíme ty středy do Vánoc.Juchůůůů

Jinak představení teď dostane vážnou trhlinu, protože tedy kolegyně Zuzka odehrála naposledy a teď mám tedy roli prostořeké služky ve vlastních rukou.Uvidíme tedy..teď mířim k zubařce, tak jsem napnutá, co bude.

Romantický adventní večer

Vracim se takhle večer z Alberta, kam jsem jela dokoupit potraviny, který jsem Jarce snědla během víkendu v Praze.Víkend byl náročný, jelikož jsme měli plavání s Drahošem, alias pseudozáchrana tonoucích, pak neplánovanou akci v nejhorším hostivařskym pajzlu,závěr kurzu s MUDr.Marxem, pak plánovanou akci s ženami z kruhu, pak prospanou neděli kdy jsem objevila genialitu Jirotkova Saturnina a krásu která rozechvívá mitrální chlopně - Cyrana z Bergeracu.No a dneska večer se takhle vracim z krysích praktik, kde jsme zase provedli absolutní zvrácenosti na třech malejch myšákách, uťafli jsme jim nadledviny a pak jsme zjišťovali za jak dlouho se utopěj...strašný prostě.Šla jsem na medicínu asi proč.Asi proto, že jsem chtěla bejt společnosti trochu prospěšná. Místo toho tady tejráme bílý krotký potkany, protože jeden děsně důležitej pán má pocit, že bychom to měli umět a znát.Dělá se mi z toho blbě víc jak vloni.Pak se tomu člověk navíc směje, aby se ubránil tomu až fyzickýmu pocitu hnusu.Hnusu ze situace, ne z pár mililitrů potkaní krve.
A jak se tak vracim tim velebnym večerem, tak pozoruju, že se u nás svítí.A nikde nikdo.A branka otevřená a dveře nejen odemčené, ale i otevřené.Starý domy vyluzujou zvuky.Uštěkaná fena neštěká.Pustim si archivní Soukromý pasti a rušej mě zvuky domu.Vypínám pasti a čekám, až se mi moje dočasná žena vrátí z kurzů bojového umění.S litinovou pánvičkou v ruce levé a kuchyňskym dranžírákem v pravé se slaňuji po dvou a půl hodinách děsu do přízemí, odemykám ženě a vydáváme se spolu po zuby ozbrojené na obhlídku příbytku.Fena se staženym ocasem zdrhá do bezpečí měkké pohovky v obývacím pokoji.Když kontrolujeme koupelnu a chystáme se eventuelně nevítaného hosta nemilosrdně smrtelně zranit, zazvoní mi u ucha telefon - pevná linka a první pokus o infarkt myokardu je dokonán.
Když nenajdeme útočníka ani v akvárku pískomilů, rozhodujeme se ukuchtit si večeři.Domácí se rozhodují se navrátit domů, ale jsou pomalí a daleko.Komunikuje s námi osazenstvo hostivařské koleje a já doufám, že kdyby mě náhodou někdo odkrouhnul, nechají mi obě Báry zahrát na pohřbu Andělskou píseň od Zuzany Navarové a pozvou tam všechny důležité lidi, aby se vysvětlila některá letní extempore.
Když jsme se s Jarkou rozhodly, že si otevřeme zbylý tramín červený a uděláme si pizzu, protože jinak umřeme strachy, ozvala se rána a zvuk rozbíjejícího se skla.A tak jsme otevřely tramín, zaply nehučíčí macbook namísto mého hučícího notebooku a modlily jsme se za majetek našich domácích, bezpečí samovenčící se feny a za to, abychom si z toho stresu neuhnaly neplodnost.To se prej může stát, jsme se dneska učili.
No.Náš nejmladší domácí dorazil právě včas.Nic podezřelého se nenašlo.Sklo řinčící prý pocházelo z popelnic 50 metrů pod bydlištěm.Všecko ostatní prý byly zvuky domu.Rozsvícený dům a otevřené dveře byly prý dílem náhody.Paní domácí nám otevřela portské, abychom si přivodily mírnou vasodilataci a pokles tlaku, zkrátily dobu stresem získané neplodnosti a mohly se jít učit.Jarinka si našla novou vrásku, která se jí udělala dnes večer a já přemejšlim, kam se mi uloží dnešní nedietní večeře, alobrž růčo dělaná pizza a hlavně ta jogurtová milka, kterou jsem zpucla následkem psychického vypětí.
Doufám, že zítra na oško praxi nebudu muset nikomu píchat adrenalin.V případě že bych se netrefila - a to se po dnešku stát může, bych tuhle sloní dávku asi nepřežila..
Takže ať žije romantika adventních večerů...

Cyrano z Bergeracu

Nejlepší, krásný, nádherný, strašně smutný a úplně dokonale zahraný.Doporučuji vřele.

Ženy které běhaly s vlky

Ženy které běhaly s vlky je fantastická kniha pojednávající o naší společnosti.Hlavně tedy o tom, že žijeme v patriarchální společnosti, která po století ženský víc nebo míň diskriminuje.Nejsem feministka.V dobách raný puberty jsem se tak možná chvílema chovala, pak ovšem celkem vzato brzy nastalo období, kdy jsem fungovala v byť podivný, ale přece symbióze s nějakym chlapem a byla jsem na chlapy hodná.Už nejsem a nebudu.
Tahle knížka vysvětluje, že v okamžiku, kdy se vzdáme tvořivosti a svobody ducha, je to totální konec a můžeme se jít zahrabat.A že čim něžnější duše, tim většího dravce na sebe nabalí.Obrazně i neobrazně.
Jsem ráda, že pár takových žen mám ve škole.Jsou všechny ze severních a centrálních koutů naší krásné vlasti, všechny jsou krásné, každá je jiná a přesto jsme svym způsobem všechny stejný.Jsem šťastná, že jsem objevila Pražandy, který se nedaj souhrně označit za krávy, který neřešej, že maj v pondělí kosmetiku, v úterý odpoledne si jsou koupit lesk na rty do Clinique, nebo jak se to píše, nevim, (já si koupim co je v DM v akci), ve středu jdou do posilky a ještě stíhaj bejt dokonalý milenky a manželovi uvařit fantastickou večeři.To pro mě bylo synonymum k Pražačkám.Teď mám kolem sebe osobnosti.Parodií na osud odešla jedna z nás do Brna ( do města, který je pro mě znamená prostě pohodu a spokojenost, přitom to asi tak úplně neni) na školu podobnou, ale prostě jinou.Vrací se k nám, kluci kvůli ní jdou na pivo i když ona nejde a každej se na ní těší, protože bude naše prostě pořád.
Jsem ráda, že mám kolem sebe opravdové lidi.Doufám, že podobnejch akcí, kdy se nic moc nevyřeší, ale všechno se pořeší, rádi se uvidíme, mírně opijeme a k tomu nám bude zpívat třeba Zuzana Navarová bude ještě hodně.Fotky nemám a na archivních je vždycky ještě někdo jiný a to by v tomhle případě rušilo.

Na svobodný holky II

Motiv : Oslava života, alobrž ať si všichni trhnou nohou...
Kdy : v pátek, až se vymácháme s Drahošem na Hostivaři
Kde : U nás na izbě podkrovnej
Odkdy : večer...
Dokdy : ...ráno
Platí pro všechny svobodný holky, nesvobodný pod selekcí

Kapky prchavého štěstí

Jak jsem se Shakespeara bála, tak dobře to dopadlo.Láska k divadlu a alkoholu je jediný cit, který má smysl posilovat, pravila moje vzácná přítelkyně lékařka.To divadlo jsem si tam doplnila sama.No tak oba city jsem včera posílila.Ráno jsem darovala ve prospěch celku 450 ml krve a nějaký drobný, asi, protože před tim berou ještě jednu zkumavku.Myslela jsem, že tam budou všichni hodný, ale zrovna já jsem zase šla k nějaký semetrice, která se na mě jenom podivala, ukázala mi tu lešenářskou trubku, který tam taky řikaj jehla a trošku jsem zaváhala.Ale jenom pokradmu.To jí stačilo k tomu, aby mě zpucovala, že jsem medička a bojim se a že si komplikuju život, protože mi kolabujou cévy a kdesi cosi, nějaký pindy.O kolabovanejch cévách jsem tam slyšela furt, protože jsem tekla pomalu.Můžu já za to ? Nemůžu.Jenže pak se mi udělalo vážně blbě.Přeci jen mám tlak křehké dívky a ten půllitřík je sakra znát.No ale stejně to asi udělám znova.

Jenže mě ta krevní ztráta dostala do šlamastyky.Konala se premiéra Shakespeara.Tam to kupodivu prý dopadlo dobře, říkali lidé a já jsem ucítila záblesky štěstí.Kdybych měla jen talentu více, na medicíně by mě nikdo ani nezahlíd.Konečně jsem to vyslovila.A je to taky pravda.

Potom se šlo načínat beaujolais do sklepení.A to byl kámen úrazu celého večera, noci a rána.Vydávám tímto tiskové prohlášení, že s Radkem Šlangalem nechodim, on se mnou taky ne a že umim zpívat i čistě.Praha je malá a Mělník ještě mnohem menší.Bylo to krásné a bylo toho hodně.Jenom je mi strašně líto,že to byl poslední pořad tohoto formátu a bojim se, že pan Černický už nebude chtít tvořit.Zvu tedy ještě jednou všechny příznivce a přátele na 15.leden na opravdovou derniéru.Bude mi smutno, ale asi to tak má být.

Posedmé a naposledy

uvede Mistr Černický na Mělníku premiéru svého pořadu Setkání.Bylo to nazváno Setkání VII tentokrát s tvůrcem mapy života.Ten tvůrce je William Shakespeare a druhý tvůrce, pan Černický, dal dohromady pár výtažků a útržků, zazní lecos od Hamleta přes Večer tříkrálový až po Sonety.

Zvu tedy spíš než na zítřek na reprízu která bude 15.ledna v malém sále muzea na Mělníku, ale myslim, že i zítra by se tam ještě někdo vešel.A pak nám eventuelně můžete pomoct přesvědčit Mistra, aby s námi tvořil dál...

Praha je malá

Praha je malá a o náhody tu není nouze.Začala jsem takhle občas chodit na brigádu do skladu.Na stálou brigádu se mi zdá že pořád moc podmínky nejsou, i když pár lidí to taky zvládá.No a tak máme teda Oriflame.Pracovní kolektiv až na pár světlých výjimek stojí většinou za pendrek...no ale.Dneska si to takhle šněruju nahoru ze školy a špekuluju, jak to udělat, abych šla do linky dělat balíčky, protože to mě baví nejvíc.Dorazim na zastávku autobusu a kdo se tam nepřihrne.
Pár mých fanoušků ( pro ty co neznají, ráda dovzdělám) si jistě pamatuje na moje zimní kolejní extempore, kdy jsem se vracela ze studia na svůj hanebný lednový popitevák a v tramvaji 26 na mne upřeně civěl mladík.A tak jsem se ho rovnou zeptala, zda čichá z mých vlasů formaldehyd nebo co jakože je.Moje otázka ho zaskočila natolik, že mne přizvak k obědu a protože jsem se těšila že bude obvyklej smažák, šla jsem.Smůla, byl studenej hnusnej prejt a navíc si všiml podle klíčků na kterym přebývám pokoji.A protože jsem se prokecla, že budu o víkendu na koleji, začal vyhrožovat, že se přijde podivat.Já bláhová jsem to vypustila z hlavy ještě dřív než se naše cesty stačily rozdělit.Přišel.Přišel se dvěma sáčky čaje, narychlo připravenou židli ležérně ignoroval a přisedl ke mě na postel.Dostal ode mě nakrájenej pomeranč, jablíčko, které byly původně mojí večeří a i když to byl host nezvaný, nechtěla jsem vypadat jako lakomec.
No abych to zkrátila, po tom co mě začal na mé vlastní kolejní posteli nebezpečně otlapkávat a blekotat cosi o tom, jak jeho bejvalka trávila před zrcadlem třeba dvě hodiny a šaty na maturák si nechala šít až někde v Pardubicích ač byla od Plzně a že já vypadám, že taková vůbec nejsem, a že mám na zrcadle jenom tyčinku na rty a jeden krém a to ho jakože bere, no bylo to hrozný, ale čtvrthodinu před půlnocí se mi ho podařilo vykoplonkovat kam patří.Takže čtyři hodiny života v kelu.To jsem si myslela, že jako toho bylo dost a nemusíme se nadále vídat.
Po zbytek zimy a jara jsem se před tímto člověkem schovávala.Snahy o kontakt odrážela srdnatě Zuzana, přijímala pozdravy a vždycky jsem se tomu pak spolu smály.Přestala jsem se chodit sprchovat do patra kde přebýval a preventivně jsem nasazovala neskutečně znuděnou kukuč, kdykoli jsem jela výtahem.
Až jednou jsem pozvala na ovocný salát a Ordinaci v růžové zahradě.Protože nám bylo po dlouhý době dobře ( mně bylo dobře, Báře asi moc ne, protože mi z lásky neřekla že je alergická na mango).Smělé ťukání na dveře vyrušilo naši čistě holčičí seanci.Posilněna lambruscem a s Bárou nataženou přes celou postel, kterou si dotyčný kandidát doktora medicíny tehdy tak oblíbil, jsem byla asi drsnější než je zdrávo a vypoklonkovala jsem ho navždy a provždy a ještě jsme z toho měli s Bárou děsnou prču.
Hm a neviděli jsme se dost dlouho.Až dneska na Želivskym.Docela blbý, snažit se dělat že někoho neznám, snažit se u toho poznat esli mě poznal a nemyslet na ty trapný okamžiky.Takže nejen cesta autobusem, ale i osmihodinovka v Oriflamu v této společnosti.Bezvadný.Kdykoliv jsem volala skladníka, tak mi bylo blbě.Potom menší honička v metru a laškovné řečičky na eskalátorech.Perfektní.
A tak mám pocit, že Praha je děsně malá a že je někdy lepší bejt zalezlá doma, něco jako sedávej panenko v koutě, budeš - li hodná najdou tě a nezažívat takovýhle šoky.Nomám z koleje i lepší známý...ale tohle asi jen tak něco nepředčí.

Rozjasněte líc, je o přítele víc

Jarka přivezla z domova akvárko.Že bychom měli v naší komnatě ještě o živého tvora víc, jsme se dohadovali už před nastěhováním.Ozvala se zase stará křivda z dětství, kdy jsem se dohodla s tatíčkem, že když se dostanu do primy gymnázia, dostanu morče.Na gympl jsem se dostala, tatínek se ke koupi morčátka nedostal, tak jsem si ho opatřila sama.Když mi ho kamarádka přivezla, tatínek ji poslal zpět i s morčákem s tim, že tohle jsme si teda nedomluvili.A tak se nyní otevřela stará rána a latetní touha po morčeti se projevila znovu.Nápad jsem zapudila s tim, že nemám finance na dostatečně prostornou klec.Křeček, na kterýho klec mám, zase ve dne spí a v noci dělá bordel a my v noci potřebujeme čerpat síly.A tak než jsem se nadála, měli jsme akvárko plné mušliček a v něm dvě paví očka, holčičku a chlapečka.Můj argument, že když rybu,tak krmného kapra, nebyl vzat v potaz.Tak náš rybí chlapeček se jmenuje Petržel a holka Ředkvička.Když jsem to pověděla jednomu asistentovi ( Kubovi,prosim vás, ne Martinovi, aby tady nedošlo k nějaký dezinformaci.) na cháčku, tak mi řekl, že se hned pozná, že jsem od nás ze školy.Tak mám radost, že mám aspon nějakou viditelnou příslušnost k 3.LF.

Pitevní blues

Rok se s rokem sešel a my už nejsme ti, komu je blbě při pohledu na dolní či horní končetinu, ba právě naopak, moudře a s nadhledem předáváme svoje znalosti a zkušenosti mladším a s bílou (už ne s barevnou, která označuje prváky :-) jmenovkou chodíme skoro důležitě po chodbě cháčka.A jinak je všechno jako vloni.Prváci úderem pátý hodiny koukaj do země a ne na preparáty, protože jsou zničený, všichni bolí záda a nohy, asistenti jsou neodolatelní, vtipní, usměvaví, obdivovaní a nedostupní a po skončení se jde pokud možno na pivo.To je prostě poezie všedního dne.

Věčný dilema

Dlouhý život s pramenitou vodou a ovesnou kaší, nebo krátký život s vepřo knedlo zelo a pivínkem ?

Nevim.Dlouhý roky se přikláním k variantě bé.Na fyziologii nás sice poučili, že vepřoknedlo je ideální, pokud teda je knedlik jeden, maso libový a zelí kotel.No ale furt je to maso.

Kdysi na gymnáziu jsem byla beznadějně zamilována do jednoho strašně hubenýho kluka.Tak jsem třeba tři dny jedla jenom okurky a pila minerální vodu, lítala jsem po chloumeckym lese jak vlčák, taky jsem občas navštívila posilovnu.Ale dokázala jsem to.Nebo aspon ty nárazy byly tak častý, že jsem vlatsně jakoby kontinuálně jedla celkem zdravě, když teda opominu občasný úlety s hermelínovou bulkou z gymnaziálního bufiku.No za to tedka.Jdu do krámu s tim, že zakoupim zdravý potraviny.Pán Bůh zaplať za tady místního Alberta, kde první co je, je zelenina a ovoce, pak mléčný výrobky a pak teprve pečivo.Chodim tam vždycky až večer, takže sladký pečivo je už snědený a zbyde tam akorát maďarský chléb.Sušenky a gumoví medvědi jsou schovaný v uličce kterou míjim oklikou velikou.Pizzu mraženou maj v Albertovi drahou, pomazánkový máslo maj ovšem naopak levný.No neni to jednoduchý.Takže teď když jsme můj svátek zažehnali a nebude zas chvilku nic dobrýho tak jakože mám snad aspon trochu naději, že to vydržim.To jako jíst málo, často a pokud možno zdravě.Jenže past je příjezd domů.Podzim je období štrůdlu a jablečných koláčů, stejně jako těžších jídel do kterých patří smetana.A nemusí to vlastně bejt ani příjezd domů, stačí defilovat kolem školního bufíku, kterej nemám ráda ( já ho fakt nemám ráda) a vidět tam skořicovýho šnečka.

No ale rozhodla jsem se, že si začnu zadělávat na tu dlouhověkost.Hlavně proto, že náš pan režisér Černický mi onehdá při zkouškce řekl, že ty drsnější momenty jako umim dobře, ale Julie, broučku, je bytost křehká a subtilní víš...na to jsem mu ještě řekla že Julii bylo 13 a já už jsem stará i na Ofelii a ať si zkusí studovat medicínu bez čokolády a gumovejch medvědů(taky nezvyk o sobě řikat že jsem stará, ale já mám pocit že jsem stará jak Platon a ještě těch 20 navrch), ale musim říct, že mě to zas přinutilo k zamyšlení a snad doufám i k akci.

Jenže všecko co má na etiketě napsaný že je to lehké a fit, odtučněné, pro linea je prostě málo platný,ale většinou hnusný.Takže ted budu žít s představou, že pracuji na dlouhověkosti.Zítra jedu domů, s kamarádkou slavíme její propuštění z nemocnice.Oslava s bílym vínem a zeleninovym salátem, taky oslava ne ?

Karlínu a Libni zdaleka se vyhni

Tohle heslo mi tuhle řekla bloggerka Travička.A měla zas jednou pravdu.Dneska jsem navštívila obě tyto městské části a fakt to bylo ohromný.No vůbec se dneska dařilo, jednak jsem udělala ráno celkem kompromitující rozhlasovou relaci ve stylu Sexy život s Jitkou Asterovou našemu panu domácímu,pak jsem si hrála na babu s panem docentem Rosinou, protože jsem se před nim snažila tak rafinovaně zdrhat, až jsme se potkali přímo čelem a za další jsem potkala muže s velkým M v okamžiku kdy jsem se rozčilovala na cháčku na spolužačku Janču, at si do tý pařáty hrabe sama a pinzetou, že já na to šahat nebudu.Takže abych si zachránila kapku anatomický cti, tak jsem to pak teda ostetnativně nesla celý jakože v ruce a bylo mi z tý jedný neštastný věty, kdy jsem dala najevo že nejsem tak ošlehaná cháčkovým větrem, smutno celý zbylý den.
Po tělocviku jsem jela na Bulovku za vzácnou přítelkyní toho času na Bulovce v dočasném podnájmu.Bulovka je v Libni, vim odedneška.Tak že mobily chcípaj v nejblbější dobu je stará věc.Že pokud se jednou rozhodnu nechat si mikču ve skříňce ve škole, tak bude zima jak v psírně je taky stará věc, ale že mě zradí můj smysl pro orientaci v terénu, to jsem nečekala.Takže jsem prolezla celou Bulovku křížem krážem, popletla jsem si světový strany a dostala jsem se někam k analogii našeho cháčka.Východ z areálu jsem hledala půl hodiny.Pak jsem jela do Karlína se představit do divadla, kde o mě projevili zájem a z toho mám teda takový trochu smíšený pocity, ale vyhovuje mi, že budu zase něco dělat a je to zas úplně jinej formát, než čim jsem žila na Mělníku..ale Karlín teda jako takovej je v noci celkem dost nepříjemnej.
No a pak jsem v noci málem vyhořela náš byteček protože jsem chtěla rozpíct bagetu v mikrovlnce a nějak jsem neočekovala minutáž, takže jsem lehce přiblblá lokální atmosférou, protože jak známo tak nedokonalym spalováním vzniká CO a ten dělá pak s organismem neplechu.Tak snad se bude zítra dařit kapku líp..

Volby 2008

Odborník žasne, laik se diví.Až do dneška jsem si myslela, že mám celkem přehled a odhad.Nemám.

Maminka mi na to řekla, že přijde-li jednou čas, že se budu setkávat denodenně s prostými občany a během lékařských vyšetřeních slýchávat jejich bědy a stesky, nebudu se divit tak jako dneska při sčítání volebních hlasů.Fakt mě socani převezli.

Čí chleba jíš, toho píseň zpívej

Když jsem včera jela z brigády, tak se mi ve tmě noci a světle tramvaje č.1 vynořilo z mysli tohle přísloví.Upsala jsem se krátkodobě do jednoho skladu nejmenované firmy.Jelikož chceme jet do Alp a protože mám potřebu chodit do kina, na pivo a tak prostě a ve škole je volněji, alespoň do té doby než začnou prvákům pitvy, tak jsem si řekla že korunka ke korunce přijde a budou Alpy.Omyl.Nebude to tak jednoduchý.Tak hlavně mě děsně nasírá myšlenka, že celej včerejšek jsem makala proto, abych zacvakala rekonstrukci ISIC karty, která se mi zlomila, poté co jsem si pečlivě obložila záchodové prkénko toaleťákem, chtěla jsem si jakože sednout a zapomněla jsem, že mám doklady v kapse na zadku.Tam totiž v tim skladu neni ani skřínka kam by si člověk mohl zamknout náležitosti.Takže ISIC je vejpůl a já naštvaná a defacto bez vejplaty, když se to vezme kolem a kolem.
Navíc se mi v krku zase usalily kolonie streptokoků, nedali si říct ani když jsme je U havrana chtěli zničit lihem a tak je mi celkem blbě.Antibiotika nemám, protože se nechci jít zas dohadovat do FNKV jestli to co mám v krku je nebo neni angína a doprošovat se o penicilin jako posledně.Teda jako předposledně, posledně to bylo v klidu.
Prostě se mi dobře vede.Další lahůdka je to, že jsem si vymyslela, že půjdu démonovat na první turnus pitev a potřebuju oslnit znalostmi ,když zjevem to nejde.Takže jsem na to samozřejmě ještě ani nekoukla a na to, že jsem některý věci uměla jenom na chvilku v lednu na popitevák ke Stinglovi si zas koleduju o průšvih, kterej pro mě v tomhle případě znamená víc než krach národní banky.
Jo, mladost radost.

Jak jsme vdávaly Katku Švarcku

Někdy počátkem května se začalo proslýchat, že Katka Švarcová hodlá vystrojit svatbu a že vyhraje závod,který nikdy nebyl vyhlášen, totiž o to, kdo se vdá nebo ožení ze třídy první.Tak jsme tomu nejdřív moc nevěřili, ale ona to fakt byla pravda.Začátkem září se objevilo oznámení,pak mi přišel na ICQ odkaz na svatební šaty, pak pozvánka na rozlučku se svobodou a nakonec se teda včero jelo na svatbu.

Svatba to byla malinká, ale dobrodružná.Jednak jsme teda tak úplně nezvládly svatební dar, tak jak jsme původně chtěli, pak nám trochu zahaprovala doprava, ale ČSAD i metro jezdilo a tak jsme se do Chval dostaly celkem bez problémů.Na zámku byly zrovna v běhu nějaké středověké slavnosti a tak jsme si nejdřív posypaly šaty skořicí z trdelníku, pak jsme zjistily že nemáme rejži pro štěstí a pak přijeli snoubenci.

Katka byla princezna krásná a ženich byl taky fešný.Protože jsme byly rychlé, tak jsme v oddacím sále zabraly pozice a sledovaly a fotily jsme ze všech sil.Když zazněly první tóny svatebního pochodu, psala mi Eliška, že stojí v koloně na Černym mostě a že se to nehejbe.Když se již mladí novomanželé políbili, volala mi, že stojí před nějakym kostelem a jestli je to ono.Nakonec přiběhla, poblahopřála a vlastně to skoro stihla, protože jsme jí to všechno vyprávěly.Pak jsme šli házet rýži a chválily jsme si, že neprší, protože to by bylo fakt hrozný.Fakt je že počasí se může pokazit i v červenci, ale větší zázrak je,když to vyjde v říjnu a ono to vyšlo úplně krásně.Pak nastalo focení a najednou se jelo domů.Kytici Katka neházela, ale slečna svědkyně řikala, že je to zbytečný, protože ji prý na minulé svatbě chytla ona, takže to už by pak bylo moc.

Tak snad jim to vyjde a budou se spolu mít dobře...

Za 6 dní se stane hodně

Za minulý týden se toho stihlo hodně.Naše spolužačka slečna Katka, ze který zejtra bude už paní Katka se loučila se svobodou, my jsme se s Jarkou nastěhovaly do našeho nového příbytku, začala nám školička, která se zpočátku zdála jako celkem příjemně a zajímavě trávený čas, což se zcela změnilo při přednášce z metodologie.To je prosim předmět absolutně k nepotřebě a trávíme jim nejvíc času.Jednak to vždycky trvá asi 2,5 hodiny, za ten tejden jsme to měli třikrát, nic neni slyšet a myslim že pro kvalitní přáci lékaře je tento předmět opravdu postradatelný.
Taky jsem Jarce dopřála nového zážitku, když jsem nás přihlásila na zpívání gregoriánského chorálu na bohoslužbě k začátku nového akademického roku.Pořád nemůžu přijít na to, jestli to byla chyba nebo ne, protože ono se to povedlo, ale čekala jsem děsnej průser, protože jsem text ani noty nikdy neviděla, byla jenom jedna asi 90minutová zkouška a všichni to tam znali, teda až na mě, Jarku, Simonu z 8.kruhu a Drahoše.Takže jsme byli pasovaný na tibetský mnichy, ale pak jsme teda zpívali artikulovaně taky.
Upsala jsem se na démonování na pitevnách pro prváky.Jde se mnou Adélka Krajčová od báčovců, kterou jsme adoptovaly v Dobronicích, protože prej bude sranda.Akorát nevim,jestli se stejně tak nasměju já.Pač to beru samozřejmě celkem vážně, hodlám se naučit a to už u mě něco znamená.Tomu se totiž řiká láska až za hrob :-)
No a dneska jsou v Karolinu promoce a imatrikulace a tak jsem si naordinovala odjezd domů, protože kdybych byla v Praze, tak to bude hrozit tim, že tam budu defilovat kolem.
Zítra se vdává Katka.Takže to už bude druhá svatba zachycená na blogu.Teda jestli se nezabiju, jak včera řekl pan profesor metodolog Kožený, že.

Malování

Udělaly jsme si s kamarádkou podzimní večer a malovaly jsme vším a na všecko.Takže teď budu kolem obchodů s barvami na textil chodit velkym obloukem.Ono to takovou práci asi zas nedá, protože poté, co jsme se pustily do zařizování bydlení jsem tedko tak trochu bez peněz.No ale hlavně.V jejím úžasnym pokojíčku plnym obrázků a básniček jsem objevila básničku, kterou jsme měli někdy na malym gymplu v čítance a teď jsem měla radost, že jsem ji objevila.

Písnička o škaredých holkách

Škaredý holky, ty se drží zpátky
jsou samy sobě na posměch
a vždycky mají krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech
Jsou spolehlivý jako tažný koně
Drží Tě, když Ti hrozí pád
Nestojí o dík, vědí, že se pro ně
chlapi nebudou nikdy prát
Škaredý holky nejsou nikdy v právu
vypadnou vždycky z pořadí
srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si, nikdy nesladí
Zrcadlu řeknou - holka ty máš ránu,
leda tak slepci přijdeš vhod
Rády se trápí, usínají k ránu
Co by byl živt bez trampot
Řeknou Ti :Hele, zmiz a zanech řečí
nestojim o tvý ohledy
škaredý holky nikdo nepřesvědčí,
že vůbec nejsou škaredý

Podzim

Světla ubývalo a zimy přibývalo.Zima je jako sviňa.Počátkem prázdnin jsem měla nějakej záchvat ženskosti a šla jsem si koupit něco hezkého na sebe.A tak mám ted pár inovací v šatníku, jenže všecko na léto.Takže jsem dneska za Andreou do zámku hrůzy v týhle sibiři vyrazila v mamčinejch věcech.Takže na tý pověře, že se má na zkoušky nosit něco půjčenýho asi fakt něco bude.Takže se mi dneska ze srdce odvalily dva kameny.No ale hlavně přišel podzim a to je moje další oblíbené roční období.Protože je syce hnusně venku a třeba dneska u nás na Chloumku něco venku děsně smrdí, já v tom cejtim Štětí, mamka krematorium, ale po roce v Praze už taky nemám tak fajnovej nos.
A tak je venku sice škaredě, ale doma už začaly vonět zimní jídla jako je zelňačka a čerstvej chleba, chodíme paběrkovat na vinice a burčák se letos obzvláště podařil.Topení je ještě chladné a tak se balíme do teplých pokrývek a pijeme doma voňavé čaje a učím se vykládat tarotové karty, což je moje nová zcela soukromá vášeň.Vidina světlých zítřků mě nabíjí energií a touhou po životě.Dokonce se letos těšim do Prahy, na spolužactvo, na některý učitele, na některý teda fakt ne, na historky pana profesora Stingla a na tachykardii u pavilonu CH.Na nový bydlení a na novou spolubydlící, na naše plánované procházky po domě bytové kultury Ikea na Zličíně a zařizování naší domácnosti Amelie z Montmarteru.

Můj brácha na Trutnově

Trutnov mi tedy letos jaksi nevyšel, namísto toho jsem pilně studovala a o Trutnově dostávala zprávy.Dnes nad ránem se mi z Trutnova vrátil brácha, který tam byl coby brigádník - poskok s přístupem do zákulisí.Je nadšen, protože se dostal za plůtky, za který, když se dostal někdo jiný, tak byl securiťáky zřezán.Jsem ráda, že mám doma někoho, kdo šel na toitoiku hned po Václavu Havlovi, Mikymu Křenovi cpal že je Vladimír Marek a že hrál Pexesa v Perníkový věži a on se mu smál, dostal pár rad do života od Jirouse a spousty dalších a, takže doufám, že si (jako vedlejší produkt) u maturity vytahne otázku, kde bude zahrnut český underground.

Původně si jel na Trutnov vydělat, nicméně tam při loupežném otevření stanu přišel o spacák a mp4, můj skládací příbor, na kterym jsem lpěla a náš kamarád tedy přišel ještě o vodnici, ale ta nebyla naše, tak to je mi jedno.Ale to už je teda nadšen míň.

Aby zaplnil v báglu prázdné místo po spacáku, nakradl na Trutnově něco festivalových triček, takže jako rodina máme teď jednotný úbor téměř na měsíc v kuse.

Chovatelský (ne)úspěch

Láska je vzácná a musí se o ni pečovat.Navzdory tomuto heslu jsem se snažila dneska pokazit, co se dalo.Na dnešní noc a den mi byla svěřena do opatrování sousedovic čistokrevná krásná labradorská retrívřice, právě na konci své půlroční periody.Když jsem jí večer šla ještě náležitě vymazlit, po pozemku se proháněl bakelitovej vořech, kříženec snad úplně všeho co existuje.Byl vykamenován a vypuštěn.Když jsem šla krmit ráno, spali stočeni u sebe.Pes byl vyhnán salvou padaných jablek.Nikdy jsem netušila, že psi umí šplhat po pletivu.Umí.A když na to přijde, poměrně rychle.Abych byla stručná, za další hodinu se již nedalo pochybovat o tom, že je to láska s velkym L a Ája si toho plebejce zvolila svobodně za otce svých dětí, k tomu dodávám jenom to, že psí vynalézavost nezná mezí a problém malý pes a velká fena opravdu není problém.Stačí jenom vhodně využít schody.Nadále nepomohl ani zamřížovaný kotec, salva kamení, můj úhlavní nepřítel se vždycky dokázal vrátit.Když se vrátila majitelka roztoužené psice, zamyslela se a prohlásila, že je jistě charismatický a chytrý a že každý nový život je radost, čímž smetla ze stolu původně uvažovanou variantu Postinor ( ani jsem nevěděla, že se to dá nacpat i psům..)Na znamení akceptace vztahu smějí milenci nyní žrát z jedné misky, strážit vchodové dveře, štěkat na lekníny v jezírku.Akorát naše skorem dvanáctiletá psice na to vše hledí skrz plot poměrně smutně, protože tento pes kdysi chodil za ní.Vořech pochopil, že ani odemně mu již nebezpečí nehrozí a dneska si přišel pro podrbání.A tak v čase nejhorších podzimních plískanic budeme napjatě očekávat, zda se nám někde - například v garáži mezi pytly s cementem nevylíhne tlupa malých labradorů na podvozku míšence desátého stupně, po otci náležitě charismatických.

Extractio dentis mollaris

Jó jó je to za mnou, strach byl nakonec horší, než samotný trhání mojí nezbedný osmičky, který spousta mejch kamarádů absolvovala pod narkózou v nemocnici a já to budu mít teda nafázovaný, ale budiž...s Diazepamem, Supracainem a nyní Ketonalem se to dá zvládnout docela hezky.Navíc autosugescí jsem si navodila takovej napůl hypnotickej stav a v představách o nemožném jsem se v záři zubařské lampy zdárně dostala až k cíli.Sice si to prej zopakuju zanedlouho s dalším zubem, a pak asi zase s dalším, ale to je mi teď úplně jedno.Ať žije analgzie a anestezie a hlavně sedma červeného argentinského strong.

Love story Bathory

Filmu pranic nerozumím.Buď se mi líbí, nebo se mi nelíbí, nebo se u toho nudim.Proto vy, kteří jste na tom lépe mi odpusťte amaterské soudy a eventuelně čtěte shovívavě dál.

Na Jakubiskovu krvavou hraběnku jsem se těšila asi dva roky, pak jsem na ni zapomněla a teď jsem si ji díky mediálnímu humbuku zase připomněla.A tak jsme s kamarádkami dohodly, že se jim na Bathory pojedeme do Prahy podívat.

Příběh je rozdělen na tři části a začíná zaslíbením a svatbou.Na začátku působí Bathory jako taková středověká pohádka s fantastickou výpravou.Třeba vyobrazení bitev s Turky jsou podle mě jedny z nejpůsobivějších scén celého filmu - ale podle ostatních zdržovaly děj a rušily...tak nevim..Alžběta Bathoryová je zde prezentována jako renesanční člověk, svým vzděláním a celou kulturou osobnosti značně převyšující svoje šlechtické okolí, svým poddaným dokonce pomáhá, léčí, a je milující matkou a manželkou a zcela lidsky pochopitelně toužící milenkou.Bestiálně se chová pouze pod vlivem černých hub, které jí kdosi nepoznaný ( všichni jsme se shodli, že to byla jedna z komorných) dávali do pití..

Karel Roden ponurý stejně jako ve všech snímkách z poslední doby, ale Thurza, zhrzeného hamižného uherského palatina hraje pěkně.

Mniši zeměměřici, kardinálovi špiclové - Bolek Polívka a Jiří Mádl mi celý film kazili.Scény, které měli snímek nejspíš odlehčit, dodat mu (postrádanou ??? ani ne...) kapku humoru, mi prostě vadily.Nějak mi připadalo, že to tam vůbec nemá být.Nejpůsobivější z celého filmu pro mě byla Deana Jakubisková v roli léčitelky Darvulie..možná tam měla nejvíc výrazového prostoru...a asi byla vlastně nejkladnější osobou celého zpracování příběhu.

No ať tak nebo jinak, čekala jsem spíš historický film, takže jsem z Bathory trochu rozpačitá, ale určitě ne nespokojená.A hlavně jsem spokojená, že jsem ženská v tomhle století a ne kolem roku 1600.

Honeymoon

Jsou prázdniny a i když se toho událo spoustu, blog trestuhodně zanedbávám.Prázdniny ovšem budou co nevidět končit, protože se budu muset začít zase učit, ale červenec jsem si užila mnoho a moc.Kdyby to šlo a člověk ze sebe setřásl všechnu únavu za deset dní na Kypru ( z čehož část jsem tam proležela s angínou...mimochodem - vyzkoušela jsem si na sebe moc placebo efektu.Kyperská varianta českého Ibalginu - Perofen mi skoro vůbec nezabrala.A pilulka to byla stejně růžová jako jsou ty naše...jenom krabička byla modrobílá...a to bylo asi rozhodující :-).
Důležitá informace.Na Kypru je k dostání pivo tří značek.Carlsberg, Leon a Keo.Importovaný Carlsberg je jednoznačně ta nejlepší varianta.Pokud vám ovšem nevymejou pořádně sklenice ( tak jsme celý případ uzavřeli) dopadnete úplně stejně jako po Keo.To jest se srajdou jak bič.
Po roce na 3.lékařské fakultě jsem se přestala bát letu.Kdybych měla modul B a pana Darcyho, tak se asi bojim pořád, ale takhle jsem opravdu neměla strach.Své možná udělala i zcela absolutní vodka absolutka, nicméně byl to prostě příjemný zážitek.
Jen jsem se doma vyspinkala a některé nezbytné oděvy vyprala, čekalo nás vyvrcholení roku, týden v Dobronicích.Před rokem ještě můj blog neexistoval a tak jsem se z té krásy nemohla vypsat.¨
Zhýčekaná kyperskou pláží a sluncem se mi do jihočeské vesnice vůbec nechtělo.O to to celé bylo lepší.3.LF tvořila drtivou menšinu, jelikož tento kurz nemáme povinný a po menšímu nedorozuění ze strany rozložení ubytovacích možností ( zdravim tímto Jarku a Báru :-) jsme si Dobronice užili opravdu do mrtě.Popisovat celý týden nemá hlubšího smyslu, protože kdo neviděl, tak neporozumí a nudila bych.Široká škála situací do kterých jsme se v Dobronicích dostali nejspíš nebude hned tak překonána, pravdaže některé z nich byly opravdu nezáviděníhodné a značně .Pocit hrdosti nad tím, že i přes svou těžkou levorukost stran sportů jsem sjela coby zadák kousek Lužnice ( i s jezem !!!), nezlámali jsme si nohy při nočním orientačním zběsilém běhu do stádlecké hospody ( Pan Darcy : ,,Tak co, jak se vám běželo ?" odpověď - ,,Ale jo, když začalo pršet, tak jsme i chvilku běželi.."), ustátí lehčí varianty Bechyňky ( Bechyňka je 24 hodinová zběsile se projevující choroba gastrointestinálního charakteru), šílenou cyklistku p.asistentku Svobodovou jsme také dostihli ve finále vždycky.Byla moc hodná, vždycky na nás čekala a ještě nás, dvacítky s jazykem na vestě, ta dobrá žena pochválila.Dokonce nám dvakrát půjčili golfové hole a abychom nevypustili duši na kole, byli jsme vzdělánï i v základech golfu.
Bylo tam hezky.Moc hezky.

zcela neplacená inzerce

Nechce se vám na mělnický koupálko, nemáte bazén doma, máte auto, nebo nejste líný šlapat do kopce ? Ideální variantou je koupaliště ve Mšeně.Prvorepubliková romantika za 30 káčé, zrenovovaný sociálky, oproti Mělníku spousta místa na trávníku, voda teda pěkně ledová, ale to ve Mšeně asi ani jinak nejde.
Taky se prej všechno vyprší na Mělníku na Labi nebo se rozbije o Vrátenskou horu, takže tam bude zaručeně celý léto svítit sluníčko ( cituju Mělnický deník).
Prostě je to tam moc hezký.Kdo nemá auto a nechce se mu na kole, může to vzít vláčkem a dát si na náměstí naprosto noblesní točenou zmrzlinu.Komu by bylo na koupálku přes poledne moc horko, může se zchladit procházkou k muchomůrce a dál do skal Cinibulkovým okruhem.

Přání

Autisté jsou přísní logici.Dnes mi jeden z nich popřál takto.Vše nejlepší k narozeninám : dort, dárek, zdraví, štěstí.

Krásný, ne ?

Nejsem stěhovavý pták

Tak jsem odstěhovaná.Dokud nepřijel taťka s bráchou, tak mi z toho bylo na nic.Zvykla jsem si, i tady zpívaj ptáci ( od pěti od rána, což když se jde spát ve čtyři tak je spíš špatně).Znamená to aůe, že si asi zvyknu všude.Teď jsem přešla do fáze, že je to tu trochu ošklivý, bez plakátků, mám tu erární návštěvní povlečení a na umyvadle jenom kartáček a pastu na zuby.Chtěla jsem to všechno nafotit, ale foťák je do mrtě vybitej.Takže něco je na telefonu a to možná zvládnu dodat sem.No a jinak jako vždycky.Zuzka šprtá gyndu, já šprtám histolu, takže to vlastně nijak mimořádnej večer není....

Odjezd

Jsem sentimentální.Pobyt na Hostivaři nám končí.Když jsem sem skoro přesně před deseti měsící poprvé přijela, nenáviděla jsem to tu už proto, kolik trablů mi kolej jako taková přinesla.Tenkrát strašně moc pršelo a koukala jsem tady z okna do panelákové džungle a bylo mi smutno.Hostivař jsem si vybrala za jasným účelem - blízko do školy a blízko k příteli, navíc moderní a s lesoparkem za humny.Takže to shrneme.Škola je masakr, ale netoužim po ničem víc než na ní zůstat.Přítele už od podzimu nemám, jenom Pán Bůh ví, jak se má a co dělá, já doufám, že se má co nejlépe a je šťastný.Lesopark za humny jsem navštívila buď dvakrát nebo třikrát.Kolej moderní zůstala, po stránce vybavení nám tu nic nechybí - akorát záchody by teda mohly být nějak důrazněji odděleny.Plotýnky na sporáku narozdíl od začátku roku hřejí a dveře po aplikaci těsnění z vlastních zdrojů se dají zabouchnout.

Od středy jsem většinou počítala kdy pojedu domů.A teď se stala velice zvláštní věc a to, že jsem byla doma a velice ráda jsem si zabalila věci a jela jsem ku Praze, ne pro Prahu samotnou, ale pro klídek který mi kolej, když tu neni Zuzka garantuje.

Zuzka spolubydla, další velká kapitola.Žena narozena ve znamení berana,budoucí uroložka, se kterou to opravdu není jednoduché a kterou bych občas třeba zavřela do lednice na chodbě, případně ji vyoknila nebo jí provedla něco ještě lepšího, od který si občas potřebuju odpočinout a pak se mi po ní stejská, protože je hodná i když je na zabití a protože je osobnost.

Výsledkem ročního pendlování mezi domovem a kolejí je tedy to, že se ze mě stal ještě neurotičtější samorost, zvykla jsem si u jídla sledovat televizi a dávat si nohy na stůl.Vařit jsem se nenaučila o nic líp než jsem uměla ( ano Radku, takže neumim furt nic, ale zase - kdo tady vaří).Tak si tak myslim, že to bylo vlastně docela dobré...

I dopředu to chce mít fištrona..

Celkem nečekaná a nezvaná návštěva, takhle při tom nedělním ránu.No nikomu se naštěstí nic nestalo, akorát kiosek od plynu kapku popraskal a plot je tak trochu na s*ačky.Borec měl v krvi 1,8 promile a auto už teda ode dneška nemá..

Velbloud dvouhrbý

Učebnice imunologie Bartůňková, Hořejší. Cituji : ,,Pozoruhodné je, že imunoglobuliny velbloudů postrádají lehké řetězce a přesto je jejich repertoár více než dostatečný."

A já si furt nařikám, jak je všechno naprd.A takovej chudák ťava nemá ani ten lehkej řetězec :-))))

Naše Lucka se vdala

31.5. se na zámku Sychrov vdala naše asistentka na histologii, MUDr. Lucka Horáková, nyní Nováková.Oddozorovaly to Bára s Jančou a poslali fotky a komentář... Na první fotce je Horáková, na druhé už Nováková....hodně štěstí...

Akce protestní

Jak jsem před desíti dny avízovala, konalo se dnes na Albertově protestní shromáždění potížistů proti Julínkovým reformám.

Přítomni byli zástupci 1.LF, 2.LF, samozřejmě 3.LF, LF Hradec Králové , FaF Hradec Králové a LF Olomouc, na dálku nás ještě podpořili přátelé kamarádi z LF Plzeň a dopisem ještě spojenci z FaF Brno.

Protest byl zahájen představením hlavních zástupců z jednotlivých fakult a následně projevy prof.MUDr.Pavla Klenera DrSc., prof.MUDr. Pavla Pafka DrSc,prof. MUDr. Milana Macka DrSc., prof.MUDr.Michala Anděla DrSc. a senátora doc.MUDr.Karla Bartáka CSc.

Následně jsme shlédli malé, zdařilé, veršované vystoupení o fakultní nemocnici Vendulce,kterou představovala nafukovací panna, kterážto po ranách Julínkovy transformační kosy umírá a uložena do rakve.Smutečním průvodem v jednotném oděvu (většinově jednotném, pár černých vran v hejnu bílých se našlo taky...) jsme fakultní nemocnici v rakvi odnesli na Palackého náměstí před Ministerstvo zdravotnictví, kde byl přednesen smuteční projev a mluvčímu MZ nabídnuta symbolická transformační kosa jakožto projev pokračování stálého stavu, nebo džbánek živé vody symbolizující dialog ministestva s univerzitou.

Pan Cikrt nás jistě bedlivě poslouchal, když mu náš mluvčí nabídl živou vodu jakože teda ten dialog, tak řekl, že si ten džbánek vezme a cože to v něm prý je...těžko říct co čekal, asi louh nebo odbarvenou ranní moč nás všech...??

Do médií pan ministr řekl cosi o tom, že studenti by měli představovat pokrok a neměli by jít proti němu, dále že nevíme proti čemu bojujeme a že jsme nezvolili zrovna správné symboly boje.

Petici zatím podepsalo kolem 4000 lidí...no tak kéž by to k něčemu bylo, když už ani nezamýšlené vedlejší produkty této akce nejspíš také veškeré žádné

...Čert ví proč....

Jistě jste už něco zaslechli o vládou připravané změny ve věci transformace fakultních nemocnic na nemocnice univerzitní.Už je to déle, co tahle zpráva proběhla tiskem, lékařskými fakultami, vzbudila pocity tu takové tu makové a pak zase utichla.
Nicméně včera mi na mail přišla zpráva od informačního centra UK, kde stálo, že na 20.května je svolána protestní akce ježto má podpořit jednoznačné STOP právě tomuto nesmyslenému návrhu velkého reformátora Julínka.
Jelikož mám pocit, že jde o celkem dost důležitou věc pro přidávám znení celého mailu

Milí studenti,
Studenti lékařských a farmaceutické fakulty jsou znepokojeni postupem Vlády ČR při transformaci fakultní­ch nemocnic na univerzitní.V uplynulém týdnu vznikla studentská iniciativa, jejímž cí­lem je upozornit naši veřejnost na připravované změny a možné negativní dopady na zdravotnictví a kvalitu zdravotní­ péče. Iniciativa vznikla z pdnětu volených zástupců studentů z 1. LF UK, 2. LF UK, 3. LF UK a Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy dále ji podpořili zástupci studentů Lékařské fakulty Univerzity Palackého, Lékařské fakulty UK Plzeň a Lékařské fakulty v Hradci Králové. Studenti jsou znepokojeni zejména s postupem při přípravě zákona, ale hlavně vážným ohrožení­ výuky, lékařské vědy a v konečném důsledku tež kvality českého zdravotnictví.Studentská iniciativa požaduje, aby vláda České republiky omažitě zastavila legislativní­ kroky vedoucí k transformaci fakultních nemocnic na akciové společnosti s minoritním podí­lem univzerzit. Dále aby byl veden demokratický dialog s představiteli univerzit a aby vláda v otázkách spolupráce i s univerzitami připravila nový návrh transformace fakultních nemocnic, který by odpoví­dal evropský m modelům a normám a nepředstavovalvážná rizika pro české zdravotnictví­ a veřejnost. Své požadavky plánuje podpořit peticí­ a informační ­ kampaní na fakultách a v nemocnicích v nadcházejí­cí­m týdnu. Od pondělí 12.5. budou medici na pláštích­ch nosit samolepku s nápisem STOP univerzitní­m nemocnicí­m bez univerzit a bude možné podpořit požadavky studentské iniciativy podpisem petice distribuované na fakultách. V úterý 20.5. odpoledne proběhne protestní shromáždění na Albertově na Praze 2, které se pak se smutečním pochodem - pohřbem kvality českého zdravotnictví, vydá k Ministerstvu zdravotnictví na Palackého náměstí.
Fakultní­ nemocnice jsou ze své podstaty vysoce specializovanými odbornými pracovišti. Jejich stěžejní úlloha společnost v poskytování ­ špičkové specializované péče ve vzdělávní lékařů farmaceutů a dalšího zdravotnického o personálu, v uskutečňování lékařského vědeckého výzkumu a v rozvoji odborné kvality a veřejného zdravotnictví vůbec. V tomto směru mají fakultní­ nemocnice nezastupitelnou úlohu a nejsou zdaleka jen běžnými zdravotnickými zařízeními. Úloha vzdělávat a zajišťovat vědu a výzkum je strategickým veřejným zájmem, jehož naplňování je pricnipiálně možné pouze zásluhou odborného vkladu univerzit a jejich pracovníků. Přestože současný stav je také nevzhovující ­ a vyžadující změnu, návrh zákona o univerzitní­ch nemocnicí­ch, tak jak jej připravilo Ministerstvo zdravotnictví­, nedává univerzitám a tedy fakultám reálný a dostatečný vliv na dění nemocnicí­ch. Tyto záměry jsou v rozporu s evropskými modely fungování­ univerzitní­ch nemocnic.

Tak.Máme asi víc než jsme si přáli.Tyto změny mají vejít v planost k lednu 2009 a netřeba dodávat, že se netýkají pouze té nevýznamné menšiny, kterou tvoří chovanci lékařských fakult...

Na odlehčenou

Myslím, že po událostech minulých dvou týdnů toho máme všichni docela dost - mluvím o našem mělnickém (post)gymnaziálním ekosystému.A proto vyhlašuju soutěž o mladého přírodovědce, poznej zviřátko na obrázku...odpovědi necht se případně nalézají v komentářích.

(Ta fotka je asi 3 roky stará, ale mě se líbí).

Requiem pro panenku

Další do sbírky atmosfér

I v Praze lze zažít poetické dopoledne V pauze delší než je obvyklé jsem vyrazila na obhlídku starého přemyslovského sídla.Naposledy jsem tam byla asi ještě než mi bylo deset let, což je už taky deset let.Pamatuju si, že jsme tam tehdy hledali na hřbitově Karla Čapka.Dneska tam takto poletovalo asi tak sto tisíc dětí a přeřvávali se stylem...paničelko paničelko já mám Vlastu Buriana, já mám Čapka, já Němcovou, já Smetanu.To byli ti menší.Ti větší se hřbitovem klátili a na učitele byli drzí.Kantoři seděli na lavičkách a opakovali, že se na to v češtině zeptají.Kolem jedenácté se hřbitov vyprázdnil, učitelé vyčinili za pozdní příchody svým svěřencům a zbyla jsem tam skoro sama.Jen dva Francouzi tam pilně někoho hledali.Pak se mě zeptali a byli opravdu smutní, že za Franzem Kafkou budou muset až na Želivského.

Je to těžký popsat, ale bylo to nádherný.Sluníčko svítilo na plný pecky, ptáci zpívali co se do nich vešlo a když se rozezvoněly v poledne zvony a bylo tam zvláštně moc smutno a moc krásně.Atmosféra prolínající věčný spánek s jarem v plném proudu je zvláštní.Nakonec jsem i já objevila to, proč jsem na Vyšehrad vyrazila.A byla to ta nejsmysluplnější věc za hodně dlouhou dobu.

Marker pro průser

Praha rozkvetla něžnými barvami kvetoucích stromů užitkových i okrasných a citově poddajnější jedinci a alergici z toho mohou mít pocity.

Co teprve citově poddajní alergici a alergičky...

Doposud jsem rozkvetlé stromy vnímala čistě pozitivně, těšila jsem se jak nám doma na zahradě rozkvětou třešně, jabloně, hrušky, broskvoně a bude hezky a voňavo, taky se nám mohla narodit mourovatá májová koťata, nicméně půlroční kotě Hvězda bylo zavčasu vykastrováno i se zárodky pěti koťat v břiše (o kterých se samozřejmě nevědělo) a tak bude máj bez koťat.

V Praze - Vinohradech jsou ale rozkvetlé stromy něčím jako je templářská relikvie - pěst se vztyčeným prstem velmistra.Ukazuje na skutečnost, že je nejvyšší čas začít, nebo ještě lépe, že již je pozdě pro ty, kdož ještě nezačali.Modul B se hlásí o slovo.

Aneb jak se říká, když kaštany začínají kvést právníci končí a medici začínají...

Vzpomínková

Dneska jsem cestou do Prahy potkala bývalého spolužáka ze základky.Doba po kterou jsme se neviděli čítá devět let..na to že žijeme na dvacetitisícovém městě je to docela mizerný skóre, ale neměli jsme si moc co říct ani když jsme spolu chodili do školy, 50 minutami cesty z Mělníka do Holešovic jsme asi trhli konverzační rekord na celý život...a myslim na to celý zbytek dne, protože mě to tak hezky zavanulo do minulosti.

To že jsem odešla ze základky už z páté třídy bylo jednoznačně požehnání.Jediný kdo argumentoval proti byla naše sousedka, zasloužilá pedagožka, jediný kulturní člověk naší ulice a konzultantka naší rodiny ve věcech vzdělání.Argumentovala tehdy tím, že děti předčasně odchycené do gymnázií a podobných pseudoelitních institucí jsou posléze hůře přizbůsobivé, kritičtější k ostatním dětem a vůbec celé populaci, o zločinu zcizení dětsťví nemluvě.Základku si dneska připomínám jenom když se náhodně ocitnu v této končině a nesoustředim se na to, že jdu za mamkou do protější polikliniky. A teď taky minulou středu kdy jsem vedla sousedčiny děti ráno do školy.

Hodně věcí je tam pořád stejných, dlažba, obložení, výmalba, atrium,rozložení nástěnek ve vestibulu,bufet,věřim že v chodbě kterou jsme chodili ke třídě je na zdi pořád namalovenej Rumcajs...Předělali teda šatny, už tam nejsou šedivé klece ale modré skříňky, pedagogický sbor je značně obměněn, v rolích pedagogů se objevili známí ze sboru, bývalá láska, bývalá spolužačka z ročníku na gymplu..

Neměla jsem nikdy pocit, že by ze mě ( ani z ostatních) gympl vychoval ty nehezky řečeno elitní spratky, co se škleběj na každýho, kdo v první třídě nečetl jako Kvido z Báječných let pod psa, že bychom se dobrovolně nebo nedobrovolně vyčleňovali, nevím, nezpozorovala jsem nic takového,připadá mi to jako přiškrcená teorie.

Mě ale udivilo to, s jakou jistotou o svym životě mluvil můj bývalý spolužák.Vyzařovala z něj síla, jistota, spokojenost se sebou samým, se svým uspořádáním života.Nevychloubal se, nepodceňoval se, prostě klidně vyprávěl jak žije, jak rád jezdí na motorce, dodělává maturitu , chodí do práce která ho baví, žije s přítelkyní a je prostě spokojen...je to docela nezvyk, když někdo říká a opravdu vypadá, že je spokojen.Až mi bylo žinantní na jeho otázku " pitváte ale jenom zvířata, že jo,jenom zvířata nějaký.." odpovědět že nikoli.

Bylo to moc pěkné odpoledne.Doufám, že po cestě do Prahy potkám ještě zbylých 18 z 5.D a budu si moc nadále ověřovat svoji sociální nepřizpůsobivost :-)

Beautiful day

Za jeden obyčejný dubnový den se toho dá stihnout spousta. 7.den jsem pojala jako den neplánované autodestrukce, možná by bylo líp to celé napsat až po půlnoci, ale risk je zisk.
V půl jedný jsem se vyhrabošila ze spřátelné nory v sousedství, málem mě u toho přizabila roční labradorka celá šťastná že si s ní jde někdo hrát takhle v noci a tradičně mi posunula os hyoideum kamsi ke klíčním kostem.Nevadí.Uchošťourem jsem se provrtala málem až ke krčním mandlím, nevadí.Uprostřed noci, kdy na chodbě tajemně svítí pouze kontrolka, že je možno odebírat noční proud zalevno mě ze spánku budí bolest v pravém spánku.Na ksichtě mám obtisklou hranu palandy a fakt to bolí.Posléze jsem si téměř natrhla kůži na ruce o kliku a málem jsem vymáchala noutbuka v kaluži cestou na bus na Mělník.To by bolelo taky, hodně.
V Praze se opět zadařilo, anatomie na kterou jsem se pravda moc nepřipravovala se mi opravdu hodně nepovedla, na kolej jsem přišla zmoklá, zmrzlá, nasraná a s bolavym břichem.Když jsem si otevřela genetiku,byl vyhlášen požární poplach na naši slavné koleji.A zas to bylo o něco lepší.Vím že tento příspěvek nemá téměř žádnou hodnotu, ale dopal na celej dnešní den mě drží silou nevídanou.Dobrou noc.

Takhle večer v Balbínce..

..může být někdy i celkem autodestrukční záležitostí...Bylo mi opuštěně, tak jsem napsala kamarádce, jestli by se se mnou nešla vidět.Ona šla a tak ten večer začal.Věru není toho mnoho co napsat, paměťová stopa je nepříliš obsažná, ale bylo to tak hezké, že se to sem prostě napsat musí.Nefotila jsem, ani nikdo jiný.Zaplaťpánbů.Taky to myslim posloužilo líp než všechny jaterní testy co jich je, protože odbourat takhle rychle tuto nikoli dámskou dávku ušlechtilé Frankovky nemocný játra prostě nikdy nemůžou..

Jak pejsek s kočičkou vařili dort

Od doby co mám svýho novýho mazlika, nokii valné kvality, fotím a těším se jak budu sypat na blog jeden článek za druhym, lemovány krásnými a vkusnými fotkami.Vázne to na jedný jediný věci.Kabílek spojující noťas a telefon je doma, zatímco noťas je tu doma a tu na koleji a když byl doma, tak kabílek stávkoval.Nevim jak to, ale stalo se tak.Děje se toho překvapivě hodně co stojí za zmínku.Babička se mi přiotrávila prostředkem na hubnutí, ve škole nás navštěvují samí zajímaví lidé, dneska to byla Ing.Dana Drábová Phd., taky u nás byla Česká televite s dotazem proč chceme nebo nechceme býti praktickými lékaři.Ruku tenkrát zvedli asi 4 lidé, mezi nimi hoch Boček z našeho pardálího kruhu, který byl následně interviewován a svítil jako louky kolem Černobylu ještě následující den.Obrazová dokumentace je interviewovaný MUDr.Duška František, který nám přednáší biochemii a který to tak trochu celé spískal.Byla jsem ráda, že jsem si sedla dostatečně dozadu a dostatečně doprostřed, aby mě televizní kamery nezachytily a nebyla jsem tázána, proč praktikem být nechci.Protože já bych tim praktikem vlastně klidně byla, nejlépe na malé moravské dědince s psím vínem okolo vlastního malého vápnem nabíleného baráčku a s vděčnými pacoši kteří by svou paní doktorku zásobovali tím nejlepším co se jim na vinohradech urodilo.Nebo by to stačilo ve Mšeně u Mělníka, tam je taky malebně.No ale hlavní důvod je ten, že bych zase celá zrudla a koktala bych.

Málem jsem se stala bohatou nevěštou, potom, to si totiž děda opatřil nový vůz, který mi v radostném opojení téměř připsal k věnu.Posléze ho ale připsal bráchovi, protože je kluk..

Tato dvojice slavila tento víkend narozeniny.Jelikož jsem zcela bez invence a bez času a chuti lozit po městě a vybírat dárky - kor když brácha už nejlepší dárek dostal - hotdogovač (obrazová dokumentace č.2) který byl překřtěn na párkovač vrohlíkovač a který už dávno došel maximální cti, párek v rohlíku je u nás dnes nejběžnější poživatina a dokonce je tento stroj nošen i na bráchovy páteční a sobotní akce.Děda dostává tradiční sestavu - GS Condro Forte a flašku dobrého červeného.

Kdysi jsem jednomu svému příteli upekla k narozeninám dort.Byl to celkem jednoduše připravitelný dort, nebyly na něm na první pohled žádné kulinářské kejkle a tak jsem si věřila, že to dokážu a vyrobim krásný dort.Korpus jsem celkem bez potíží vyrobila a upekla, třešně jsem teda s mírným pocákáním stěn a sebe bez problémů vypeckovala a svařila a zdálo se, že je všechno v suchu.To nebylo ani náhodou.Korpus vyrobený ze solamylu a přídatných ingrediencí prostě nešel rozkrojit...on se prostě rozdrobil.Na nejmenší možné kousíčky, jaké jen lze něco rozdrobit.Bylo nutno vymyslet pojivovou hmotu.V recepisu stálo, že do prostředka se dají ty třešně a na to smetana.Error číslo jedna - třešní bylo povážlivě málo, error 2 - zakoupila jsem smetanu zakysanou, nikoli šlehačku.A do nosu mi cvrnknul vanilkový puding.Vanilkový puding zahladí stopy po jakémkoli sladkém kuchařském neumětelství.V kombinaci s druhou dávkou třešní slepil neslepitelné a dort byl tedy dvakrát mazaný, navrch se zbytkem třešniček a i ta smetana se odkudsy vykulila, je možné že asi nejspíš ze samošky..a tak jsem tenkrát vyrobila nejkrásnější a jistě i velmi dobrý dort.Jak chutnal nevím, s tatínkem jsme zvečera vyškrabávali kastrůlky od svařených třešní a moc jsme si pošmákli.

A protože jsem chtěla taky vědět jak ten dort, tak jsem se pustila do reprízy v sobotu.Vychytala jsem většinu postihnutých chyb a vytvořila jsem snad ještě krásnější a promakanější dort, akorát teda nebyl dvakrát mazanej, to byla tenkrát znouzecnost.Dozdobovala jsem ho u babičky.To co jsem po stranách nazdobila, mi babička obratně objela nožem a oblízala...co k tomu prostě dodat...asi že jsem ráda, že mám babičku se kterou je sranda..

Only for Pardálové

Protože několik mých nových přátel z nové školy po mém vyprávění projevilo zájem poznat aspoň částečně druhé dítě mých rodičů, přikládám pro tyto obrazovou dokumentaci.