Jó jó je to za mnou, strach byl nakonec horší, než samotný trhání mojí nezbedný osmičky, který spousta mejch kamarádů absolvovala pod narkózou v nemocnici a já to budu mít teda nafázovaný, ale budiž...s Diazepamem, Supracainem a nyní Ketonalem se to dá zvládnout docela hezky.Navíc autosugescí jsem si navodila takovej napůl hypnotickej stav a v představách o nemožném jsem se v záři zubařské lampy zdárně dostala až k cíli.Sice si to prej zopakuju zanedlouho s dalším zubem, a pak asi zase s dalším, ale to je mi teď úplně jedno.Ať žije analgzie a anestezie a hlavně sedma červeného argentinského strong.
Žádné komentáře:
Okomentovat