Adventní harmonie na tisíc způsobů

Frekvence vánočních koncertů se dostala do možného maxima. Co den, to akce. Zatímco v neděli v divadle Radar jsme jen bezmocně zaraženy do židlí zíraly a s hlubokým obdivem naslouchaly nejprocítěnějšímu projevu hlavního protagonisty, v pondělí jsme se aktivně předvedli.A prej to bylo docela hezký.I když mi bylo blbě a na konci jsem se kapku pinkla svařáčkem a polila tam šat příteli naší sbormistryně.Ale výsledný dojem z večera je vynikající.
Náš sbor, jsem se dočetla, se jmenuje Exitus. V listopadu jsem svoje setrvání v Exitu opravdu velmi, velmi zvažovala, v prosinci snad ještě více, teď mám dobrý pocit, že jsem zůstala, protože za ta pěkná slova po pondělím koncertě od přátel a známých a mistra oboru to prostě stálo.No a dneska byla besídka 3.LF, v prostorách 3.LF a bylo to moc hezké, protože zazněla hudba instrumentální, mluvené slovo,přednes pohádky od Petra Šabacha, hlas sametový a kytara, vlastní básnická tvorba dvojího druhu a pak jsme dole v aule zpívali u stromečku koledy, studentstvo napříč ročníky, známá a oblíbená pracovnice ústavu biofyziky , MUDr. Marx a pan vrátnej.
Celý je to asi nechutně kýčovitý, nebo jsem to nechutně kýčovitě napsala.Jenže jsem naměkko.Dneska mám aspoň nárok, protože oprávněně truchlim nad sousedem Karlem.Nějak nemůžu věřit, že až půjdu s mamkou a naší Fifou na procházku, nepozdraví nás od plotu a nezeptá se, :,,Tak co, na procházku pani doktorko? No jo, jenom běžte , je hezky, představte si, byl jsem v Hradci...".Nepotkám ho, až pojede na kole z hospody, protože mu začíná růžová zahrada a naše auto už si nebudu plíst s jeho autem, protože měl taky béžovou oktávku.Měla jsem ho ráda, protože vedle něj jsem vždycky měla pocit, že život má prostě neměnitelnej koloběh a ten je v pořádku a byla jsem v takovym hezkym klidu.Že jsem si to vzala k srdci...

Už nikdy

Už nikdy se nenechám učit skákat šipku.Nikdy.Budu to sabotovat do konce života a je mi úplně jedno, že díky tomu nezaplavu tak rychle jako ostatní pomalí, co se šipku naučí.Nikdy prostě.

Mikulášská v Továrně

Dobře 14 dní dopředu nás plakáty visející všude po fakultě lákaly na tradiční mikulášskou party.Party organizovalo studentské sdružení naší dosavadní alma mater, Trimed, svojí aktivitou a členy proslavené zejména z Dobronic.Zakoupili jsme v předprodeji vstupenky a šli jsme se bavit.Teda já s Jarkou jsme se ještě předtím velmi pobavily na minivystoupení našeho minisboru na pediatrickém pavilonu, kde počet posluachačů a počet účinkujích byl asi tak 3:1 když počítám i klávesy a kytaru.

V Továrně se to ze začátku celkem slibně rozjíždělo, nicméně vrcholem večera byla soutěž na počest zestárnutí Káti a Jarky"jak řve hladový pardál".Vyhlásili jsme posléze ještě menší utkání v této samé disciplíně, ovšem o panáka, mezi příslušníky koleje Budeč a koleje Hostivař a demokraticky jsme se shodli, že jsme skončilil remízkou a na paňáčka jsme šli všichni.Jenže to jsme k tomu potkali našeho démona Juraje, který ale vypadal, že se nám fakt moc věnovat nechce, protože tam dost snaživě hučel do takové blonďaté zdravě vypadající slečny.Na Bechera ale celkem ochotně zašel a to byl asi tak konec zábavné části večera.Ukvapený přesun na Hvězdu byl asi chybou největší, ale zas noční běhy za tramvají deštivou Prahou jsou nebývale romantické a noční vánočně vyzdobený Pavlák s otevřeným KFC je v podstatě docela přívětivé místo.V bříšku mě teď hřeje proklatě dobré kuře z Pavláku, které jsem snědla, abych nezmrzla a chystám se spinkat.A pakliže jsme všichni dobře dorazili na koleje, k pražským tetám a domů, zaslouží si mikulášská kladné hodnocení

Gaudeamus igitur

Zaznělo 7.12. ve 20:00 v havlíčkobrodském kulturním domě Ostrov a spustila se plesová maturitní sláva.Sláva o které se u nás doma mluvilo uplynulé tři týdny téměř non stop, protože byla i pro nás pouhé návětěvníky trošku organizačně náročná.Bylo to krásné a dojemné.Při prvních tónech nástupní polonézy mi bylo skoro až líto, že tuhle krásu už máme za sebou a když začali hrát gaudeamus igitur, bylo mi opravdu na chvíli smutno.Ale to přešlo, protože jenom co byli maturanti ošerpováni, pobyti tisíci padesátníky a proběhly všechny náležité ceremonie, začlo se normálně plesově pařit.Jak řekla naše babička pár minut před devátou....tak je po slávě a teď už tady budou jenom lítat.
A pařili jsme všichni, nikdy jsem si nemyslela, že si to takhle užijeme.Můj brácha se ukázal a možná mírně pod vlivem mě začal na parketě učit sambu, rumbu a passo doble.Snažila jsem se u toho dělat ty figury co dělala Vanda Dětinská ve Stardance a taky na našich tanečních..no, žádnej záškodník nás u toho nefilmoval, takže si nemůžu zpětně zkazit dojem z toho jak si myslim, že jsem tam krásně tancovala :-)))
A taky se strhla přehlídka v podobě mojito, sex on the beach, high society a spol, ale když jsme zjistili, že maturanti mají v zákulisí sud a lakomí nejsou, bylo to ještě příjemnější.
A že v Chotěboři nejsou žádný suchaři, můžete vidět na youtube, kde se pan zástupce předvedl jako výtečný zpěvák a předvedl nám něco ze svého oblíbeného repertoáru... http://www.youtube.com/watch?v=cDRWUsMkQrw&NR=1 následně přidal i Tři sestry, ale ty už zachyceny nemáme.
Na fotce je vidno, že jsem charakter a dopřávám maturující sestřenici pocit býti hvězdou ...

Začal nám advent

A já jsem se ráno zděsila, že si budu muset dávat předsevzetí.Než jsem slezla z palandy, uvědomila jsem si, že to tak není, že teď se bude teprve rozjímat. A tak jsem celou neděli rozjímala, pak jsem si řekla že jak chemie, latina, anatomie, fyziologie, fyzika a ostatní radosti počkají a že je právě vhodná doba vymyslet, jak to udělat s přípravou na páteční ples maturitní sestřenčin, který vypuká v půl osmé v Havlíčkově Brodě a já ještě v půl čtvrté budu v naší krásné škole v Praze.Aby to bylo ještě příjemnější, pustila jsem si k tomu film Želary, který maminka zakoupila ku radosti své i mé a snědla jsem k tomu porci medovníku od jedné vděčné paní.Báječné.A potom jsem vyrazila na návštěvu k sousedce Janičce a k vermutu otevřenému.Tam jsme zapálily první svíci na adventním věnci.Byl krásný, s červenými svíčkami a dělal ho Janiččin syn Martin.Ale co na tom bylo snad nejvíce zajímavé.Dozvěděla jsem se úplnou náhodou, že je na světě jeden muž, který o mě smýšlí valně a to se mi v tu chvíli udělalo tak hezky, jenom z toho vědomí, že mě to drží doteď.Sny se umoudřily, horoskop hlásí stále Mars v retrográdní fázi který mi bude komplikovat život celý prosinec , seč to jenom půjde, nicméně taky tam zazněla věta, velmi alibistická tedy, že není vyloučeno, že by se mohla objevit nová láska.A na to si teda počkám.
Až najdu kabílek od foťáku - nebo až nějaká dobrá duše stahne dnes nafocené fotky, obohatím zde blog o obrazovou dokumentaci našich adventích radovánek s kocourem, od něhož mám na krku tři slušivé šrámy, kterýma se budu tento týden pyšnit po celé šíré Praze.

Třes se, duše náměsíčná

Dostala jsem vynadáno, že se flákám a nepíšu na blog, čimž pádem neni co číst.Je divná doba.Nejhorší školní stres dosud poznaný na chvilku pominul, v plné kráse se zase zaskví 6.prosince večer a 7.přes den.Kultura není k mání (kolem mělnického muzea, kde jsem mohla vytupovat, jsem chodila ve čtvrtek jako mlsnej pes, ale nakonec jsem se ovládla a nevstoupila jsem), cukroví ještě nepečeme ( nepeču), chlapci taky žádní...přesto jsem za tohle divno a prázdno docela ráda.I když pak mi ze zbytečně zrelaxovanýho mozku padaj takový výplody jako byl dnešní sen o zmlácenym bráchovi, zastřelenejch kocourech ( to jako o mym Bedánkovi a Drápovi ) zahrabanejch pod keřema u nás před barákem na Chloumku a moje následný noční recitativy, prokládaný neartikulovanym řvaním, který mě nevzbuděj, ale moji spolubydlu Zuzku jo.Taky se mi zdálo o tom, že jsem bydlela na koleji Kajetánka ( tam jsem byla jenom v menze a pak jsem ji viděla v básníkách) a o hradecký lékařský fakultě, kde jsem nikdy životě nebyla.Leda by tam bylo moje alter ego, který by se mi teď moc hodilo.Jsem se ráno pak strašně styděla, protože jsem si myslela že mě mluvení ze spaní už přešlo.Evidentně nepřešlo, ba naopak, vzhledem k nečekané a nevyžádané korespondenci , kterou jsem strachy ještě neotevřela, jsem se začala cestou trambají bát, jestli nejsem ještě ke všemu náměsíčná a nespleskala jsem v noci něco po mailu.Doufám že ne, protože si myslim, že neni v mé moci, abych se coby náměsíčná nepřerazila.Jenže se svý zkušenosti vim, že náměsíčný lidi mají kliku, a že prokličkujou i vopičí dráhou a nic se jim nestane, do ničeho to nenaperou.Teď by se mi šiklo to alter ego, který by se za mě podivalo do toho mejlu.A tak jsem celá bojavá, nemůžu se z toho ani učit a to je blbé, protože kupříkladu na lebce ještě nerozeznám do sebe ani některý kosti.
Btw - právě se mi vrátila moje spolubydla, která měla dnes asistovat u endoskopické operace na urologické klinice.Vrátila se ještě nadšenější než odcházela, neboť jí bylo dopřáno býti třetí asistentkou u normální abdominální operace prostaty a zašít pacienta.Mám velkou radost, že má tak velkou radost.
A já půjdu dnes hledat svoje alter ego do samého srdce poetické čtvrti Vršovice, kde se opět zcela organizovaně sblížim s vinným mokem.Budiž jeho anestetickým účinkům věčná sláva.

Myšlenka půlnoční

"Láska patří k mládí jako mládí k socialismu.
A žárlivost, ta ošklivá sestra lásky, je buržoazní přežitek, který nemá v naší společnosti co dělat..¨
A takhle je to teď se mnou pořád, vymejšlim kraviny,chodim na koleji v kalhotách naruby, jim zelnou polévku ( se smetanou, jak správně podotkla Travička) s houstičkou z tesca o desáté večerní, sepisuju u toho detaily o pitvě potkana, které máme zítra odprezentovati a teď, s úderem půl hodiny předpůlnoční se jdu učit latinu, kterou jsem dost dlouho neviděla( protože mě to vadí) a je mi trapné napsat spolužákům a zeptat se jich, co bylo za úkol.
A taky už jsem přišla na to, proč se mi poslední minimálně dva týdny všechno séře pod rukama.Podle http://www.horoskopy-online.cz/ mám Mars v retrográdní fázi, to znamená, že na co šahnu, to podělám, a ještě navíc si zavařim do budoucna.Jenom dnešní zjevení páně Šutovo na laborkách z fyziky považuju za nevyvratitelný důkaz boží existence ( případně tím vyvolané zastínění retrográdního Marsu nějakou milosrdnou planetkou) protože bez jeho přičinění, bych se dnes dostala na kolej asi nebývale brzy.Per aspera ad astra.

Pondělní kulturní prožitek

V pátek ráno mi napsala Stáňa Rota, že má pro mě dva lístky do divadla.A tak jsem po nich skočila a pozvala kamarádku Vrtulku - Jitku, která má teď nové indiánské jméno a to já si nemůžu nikdy zapamatovat.Takže jsem po praktikách z genetiky nahodila divadelní tričko a vyrazila jsem celá natěšená do Stavovského divadla na Pygmalion, kde jsem byla naposledy snad jako čtyřletá s maminkou na baletu Broučci.A měla jsem z celého večera velkou radost, protože jsem viděla zas několik důvěrně známých tváří z mělnického gymnázia a divadlo bylo hezké, vtipné a Petra Špalková s Igorem Barešem v hlavních rolích hráli opravdu moc krásně.Z divadla jsme šli s Vrtulkou do Kávovarny a tam jsme ten večer stylově zakončili.Oficiálně.Při návratu na kolej seděli na cigárplacu na našem sedmém patře dva lidé.Jeden z nich byla moje spolubydla, a tak jsme další hodinku proseděli a prokecali tam.Inu, bylo to hezké.A ted se zase chvíli veselit nebudu..

Teorie klíče a zámku

Dneska jsem hodila Radkovi klíče do schránky.Tak jak mě o to požádal v sms staré asi tak 14 dní a já jsem to přes náhle se přihodivši angínu neudělala, potom byly zase pitvy.Vlastně mě o to požádal už někdy v červenci, když jsem mu řekla, že budu na koleji..tak jsem to udělala teď.Právě jsem se vrátila z okružní trasy po lince 154, na jejímž konci byla schránka a v ní jsou ted ty klíče, který mi v zimě tak slavnostně předával.K tomuto činu mě dokopala moje spolubydla Zuzka, rázná žena.

No je mi pěkně hnusně vážení, opravdu hnusně, navíc nevím jaká bude reakce.Takže v den kdy výjimečně nemáme školu jsem pěkně v tenzi a je mi nemilo.Teď půjde plavat do hostivařského sportovního centra, plavání je sice fajn, ale tohle buzerační se mi moc nelíbí ( ostatně kdy já jsem měla ráda tělocvik, že jo.)Ale je to pohyb zadarmo.Dneska bych chtěla jít do kina, ale nevim, jestli půjde někdo se mnou, navíc mi to bylo doporučeno jako vhodná psychoterapie.Dopoledne jsme strávili na pitevně, protože my, borci, kterejm to nestačilo jednou (ten popitevák), tam ted obsíráme víc než by i nám bylo milo ( teda jeden důvod by tu byl, ale ten je dost nerealizovatelnej, takže vlastně asi ani neni.Ale aspoň tam člověk nejde s takovou nechutí).Svět je krásnej, i když to všechno smrdí formolem.

Klid a nohy v teple

No nohy v teple mám, ale klidná nejsem ani náhodou...popitevák je tu, je mi strašně zle a mám pocit že každou chvíli vrhnu, jak se bojim.Ale byla jsem zase nejstatečnější ! I dneska mi byla dána důvěra a šla jsem zase na přípravnu vyhazovat odřezky :-) Přátelé prominte mi ten slovní průjem tady a teď, ale prostě stav před zkouškou.

Pitevní týden skončil v hospodě U sadu

A bylo nám konečně zase chvilku dobře.Po propitvaném pátečním odpoledni na celou pitevnu asistent Martin Čepelík zahlásil, že kdo se ještě dnes bude učit anatomii, ten bude jím za odměnu vlastnoručně popraven a tělo nastříknuto pro další prváky.A jako nejvhodnější program nám nabídl společnou návštěvu jedné žižkovské hospody.A tak jsme sbalili batůžky, já jsem odložila odjezd domů a šli jsme se veseliti.V porovnání s předešlou nocí, kdy jsem se vrátila na kolej a našla tam tři holky ( včetně mojí spolubydli Zuzky, která prozatím fungovala jako Chytrá horákyně - spolubydlící nespolubydlící) manipulující s oblečením, nádobím, učebnicemi, a řekla mi cosi ve stylu - ahoj spolubydlo, odedneška máš spolubydlu.Stěhuju se..Prostě už nejsem od té chvíle na koleji osamocena, ale Zuzka tam se mnou prý bude tak, až mi to bude nemilé.A tak jsem místo anatomie slavila vedle na pokoji, že je Zuzka další svobodná holka, ale když se všichni začali lifrovat na chodbu kouřit ( resp.Zuzka kouřit, ostatní kecat), připadala jsem si nanejvýš nepatřičně blbě a napadlo mě, že budu asi tak za 12 hodin zkoušená z kloubů a takovou dolní končtinu jsem v zásadě ještě neviděla.To se ale nedalo už nic dělat, protože bych nad tim hned usnula a ještě bych si nic neužila.A tak jsme se tu noc ještě stihly rozhádat s vedlejším pokojem a spaly jsme tři hodiny.To i ty pitevny trvaji vždycky dýl.

A tak jsme v pátek U sadu byli dost decentní, kdyby nás démoni (pozn.pro nezasvěcené, démoni je zkratka pro demostrátory na pitevně) nepozvali na zelenou tak jsem jenom pívovala, protože jsem byla trochu bez pěněz.Já jsem vlastně byla úplně bez peněz, ale to jsem zjistila až těsně před placením, takže velké díky Hance.U sadu jsme si tedy užili hezký, narozdíl od čtvrtka na koleji nikoli autodestrukční večer se spolužáky z pardálího kruhu, s našim démonem Jurajem a taky s naším nedémonem Adamem, který nás půl večera lámal na odchod do Lucerny na 80´s.A tak jsme půl večera vzdorovaly. Y, jako já s Álou.Tento večer pro mě skončil u Ály na koleji Jednota, což bylo další překvapení týdne.A protože včerejší den padl z poloviny na přesun domů ( ujel mi autobus a tak jsem se v učila hodinu anatomii v holešovickém MacDonaldu, například), a pak jsem nějak záhadně usnula, musim dneska makat jak šroubek, protože úterý je popitevní hodina (možná minuta) pravdy...

Radůza mi mluví z duše

Teda hlavně Studený nohy... dopadla na mě tíha života medika, a naplno jsem si uvědomila, co mi chtěla sdělilt maminka, dětská doktorka, kamarádi doktoři, když řikali, že medicína neni prdel.Ano, málem bych zapomněla, taky mi to ještě řikala Radkova matka a hlavně Radek ( takže teď nemůžu říct ani bů, i když si potřebuju strašně moc postěžovat).Protože mi to přece řikali, že jo.Přiznávám se, že jsem si to kvantum učení opravdu ani neuměla představit.Tlemila jsem se Básníkům a vrcholem mejch znalostí bylo na horní končetině pojmy radialis a ulnaris, na dolní tibialis a fibularis, jak to tam recitoval Přeučil.A připadala jsem si děsně vzdělaně.Na gymplu.
A vůbec se se mnou dějou zvláštní pochody.Málem jsem slzu uronila, když jsem zjistila že končí cyklus velmi pěkných seminářů z biofyziky - prostě málem jsem začal brečet kvůli fyzice.Já ty jo, která jsem si o fyziku na gymplu četla romány historické a doteď nevim ani zbla o co tam jde, ale baví mě to.A navíc nechci před panem docentem vypadat jako debil, když měl tak pěkný přednášky.
NO ale teď máme ještě jednu libůstku navíc.Pitvy.Na těch je zatim nejhorší to, že se u nich stojí.Pak přichází to, že je toho mrtě.A to hodně moc mrtě.
Včerejší pitvy skončily jednou bodnou a jednou tržnou ranou, následně jsem si s majitelkou tržné rány udělala vejlet do Kunratic, odkud jel autobus až za půl hodiny od mého příchodu na zastávku.Mezitím velké potěšení, zavolal mi náš pan režisér Černický, kterého mám tuze ráda a udělala bych pro něj nemožný i v tomhle pitvacím blázinci, a tázal se, zda se mnou může počítat.Řekla jsem, že ano, protože je to on.No jenže pak mě zcela paralizoval větou, že je tam taková pikantnost, a to, že angažovaná slečna Žižková (kdo zná, chápe) je moji přítomností případnou velmi nenadšena, stejně jako její přítel.A tak jsme se s panem Černickým dohodli, že nebudeme na to optimisticky laděné představení přenášet nějaké osobní nesváry, a že tam prostě nebudu vystupovat.Tak jsme se rozloučili s tím, že až zase něco bude, tak mi dá vědět....A mě je to tak strašně líto, že to celý projde tak strašně elegantně, prostě "výměna manželek" a hotovo, všichni se tam budou řehtat nad neuvěřitelně vtipnými glosami pronášené naší mladou umělkyní...prostě je mi z toho blbě.

A tak řešim pitvy, Žižkovou, fyziku, laborky z fyziky u kterejch jde hlavně o to, aby vůbec byly...za dobu, co píšu blog mi zavřeli v Albertu, takže mám aspon vyřešeno, že si pro nějakou lepší večeři opět nejdu.

Requiem za potkany

Tak a dneska to přišlo. Nebylo to tak strašný, jak jsem se bála, že to bude a utěšovalo mě, že to ty potkany nebolí, že prostě klidně dodejchali a my se teď naučíme, jak prostě zevnitř vypadají.A tak jsem ráno nasadila masku racionálně myslící medičky, pro kterou je pitva laboratorního potkana téměř obyčejná věc prospívající vědě i technice, až jsem z toho teďka tady na koleji na pokoji celá špatná a vidina, že ještě musim od pěti na pitevní seminář.. Já vim, že se o tom nemá mluvit, blogovat asi už vůbec ne, taky jsme se v trambaji plni dojmů ještě docela ovládli a drželi jsme o tom hubu, ale ted je mi z toho celýho potkanního pitvacího dne prostě šoufl.

Incredible

Hádanka pro veliké myslitele a zejména mladé nadějné jazykovědce. Co je to sulcus tendinis musculi flexoris hallucis longus ??? Našla jsem tu moc pěknej obrázek, ale počítač mi ho bohužel nepřežvejká.
Jo a ještě druhá věc pro pobavení...dnes nám naše dnešní přednášející ošetřovatelství s úsměvem řekla, že my ženy se chceme přece vyrovnat mužům, že to je příklad naší potřeby.Chceme být stejně dobré jako oni, že ????

Modrý pondělí

Tak se toho blogování nějak nemůžu nabažit.Je vidět, že mám asi stále na té medicíně nějak moc času.Vstávala jsem dnes za světla, což je při délce dne a přednášce z anatomie začínající v 8 kapku problém.Naneštěstí se zde dnes zastavila moje spolubydlící která je tu spíš nebydlící a zjistila, že jsme s Eliškou bumbaly z jejích hrníčků, které jsem ale vzorně umyla a dala na místo.Talířek jsem ale na místo asi nedala.Takže nepříjemné.Do toho pár historek z pitevny od velkejch mediček ze třeťáku a zítřejší test z histologie a depréze je na světě.
Kdyby neměl náš psíček úspěšně vytažené stehy po operaci a benigní histologii novotvaru ( což oznamuji šem přátelům a známým jako nejlepší novinu této doby) bylo by opravdu nehezky.Potřebovala bych se s někym pomazlit.Asi se psem.Nebo s flaškou vína.

Reportáž psaná na koleji

Existuje jedna spolehlivá kniha, která sice deprézi nezažene, ba naopak ji občas možná ještě přiživí, ale posune rovinu problému z oblasti citové do oblasti rozumové až exaktní.A navíc je to moje jediná společnice v tomto veselém kolejním životě, o němž si spousta středoškoláků ( např.můj bráška) myslí, jak je zábavný, jak se tu chlastá a jaká se tu provádí spousta legrací.Potíž je v tom, že si tu hodně lidí hledí svého.Nejkrásnější kolejní večer jsem zažila ve čtvrtek.To přišla na návštěvu Eliška,dojemně chvíli obdivovala krásu mého přechodného bydlení a každá jsme se se svou flaškou vína tak rozhovořily a rozveselily, že jsme z toho šly spát k páté ranní a kdyby mi nevolala můj přítel, spaly jsme asi tak do poledne.No, vracím se k panu profesoru Čihákovi, ten to se mnou myslí dobře..

Na svobodný holky

Založila jsem si blog, abych nad sebou měla zpětnou kontrolu a byla jsem nucena si trošku utřídit věci nastalé a přihodivši se rychleji než doposud.Nehodlám se zde přibližovat Deníku Bridget Jonesové ani románu pro ženy.Jsem svobodná holka.Zasloužila jsem si to tím, že jsem chtěla ve svých 19 letech bydlet při záčátcích studia medicíny na koleji, zkusit si jaké to je být bez rodičů v cizím městě plném nepřátelsky vyhlížejících lidí , zvyknout si na Prahu, kterou nesnáším.Zcela jsem se ještě nevyrovnala s tím, že se nepokusím o titul MUDr. v milovaném Brně, alóbrž v hlavním městě.Nechtěla jsem tahle brzy bydlet se svým přítelem, bála jsem se, že bych žila jako vdaná ženská na panelovém sídlišti a nechtěla jsem, aby můj přítel kontroloval kam jdu, kdy se vracím, s kým jdu, proč se neučím anatomii a místo toho koukám na nějakou ducha nepozvnášejcí slátaninu v televizi...Dostala jsem kolej pár minut autobusem od jeho bydliště.Kolejbábě je úplně jedno, koho si tam přivedu, nehledě na to, že návštěva jde propašovat výtahem mimo vrátnici.A stejně je to špatně.Nebo já už nevim co jsem včera večer zase řekla nebo udělala špatně.Včera spadl ve Špindlerově Mlýně při rybolovu do vody.Byl v mokru a zimě 12 hodin a ta jsem ho asi v 11 p.m. dala telefonicky spinkat.Po našem třicetiminutovém rozhovoru telefonickém mi za dalších 20 minut přišla sms, že mám klíče od jeho bytu hodit do schránky.Vína která jsem mu přivezla před dvěma měsíci z Rhodu mám prý vypít se svými spolubydlícími na koleji.Nebo s kýmkoli jiným.Prý je to jedno.A tak mám intenzivní potřebu se o část svého života podělit s publikem.Všem přátelům a známým kteří projeví zájem o běh mého bytí děkuji a vítám je na mém nově vzniklém blogu.Hezký den...