Cyrano z Bergeracu

Nejlepší, krásný, nádherný, strašně smutný a úplně dokonale zahraný.Doporučuji vřele.

Ženy které běhaly s vlky

Ženy které běhaly s vlky je fantastická kniha pojednávající o naší společnosti.Hlavně tedy o tom, že žijeme v patriarchální společnosti, která po století ženský víc nebo míň diskriminuje.Nejsem feministka.V dobách raný puberty jsem se tak možná chvílema chovala, pak ovšem celkem vzato brzy nastalo období, kdy jsem fungovala v byť podivný, ale přece symbióze s nějakym chlapem a byla jsem na chlapy hodná.Už nejsem a nebudu.
Tahle knížka vysvětluje, že v okamžiku, kdy se vzdáme tvořivosti a svobody ducha, je to totální konec a můžeme se jít zahrabat.A že čim něžnější duše, tim většího dravce na sebe nabalí.Obrazně i neobrazně.
Jsem ráda, že pár takových žen mám ve škole.Jsou všechny ze severních a centrálních koutů naší krásné vlasti, všechny jsou krásné, každá je jiná a přesto jsme svym způsobem všechny stejný.Jsem šťastná, že jsem objevila Pražandy, který se nedaj souhrně označit za krávy, který neřešej, že maj v pondělí kosmetiku, v úterý odpoledne si jsou koupit lesk na rty do Clinique, nebo jak se to píše, nevim, (já si koupim co je v DM v akci), ve středu jdou do posilky a ještě stíhaj bejt dokonalý milenky a manželovi uvařit fantastickou večeři.To pro mě bylo synonymum k Pražačkám.Teď mám kolem sebe osobnosti.Parodií na osud odešla jedna z nás do Brna ( do města, který je pro mě znamená prostě pohodu a spokojenost, přitom to asi tak úplně neni) na školu podobnou, ale prostě jinou.Vrací se k nám, kluci kvůli ní jdou na pivo i když ona nejde a každej se na ní těší, protože bude naše prostě pořád.
Jsem ráda, že mám kolem sebe opravdové lidi.Doufám, že podobnejch akcí, kdy se nic moc nevyřeší, ale všechno se pořeší, rádi se uvidíme, mírně opijeme a k tomu nám bude zpívat třeba Zuzana Navarová bude ještě hodně.Fotky nemám a na archivních je vždycky ještě někdo jiný a to by v tomhle případě rušilo.

Na svobodný holky II

Motiv : Oslava života, alobrž ať si všichni trhnou nohou...
Kdy : v pátek, až se vymácháme s Drahošem na Hostivaři
Kde : U nás na izbě podkrovnej
Odkdy : večer...
Dokdy : ...ráno
Platí pro všechny svobodný holky, nesvobodný pod selekcí

Kapky prchavého štěstí

Jak jsem se Shakespeara bála, tak dobře to dopadlo.Láska k divadlu a alkoholu je jediný cit, který má smysl posilovat, pravila moje vzácná přítelkyně lékařka.To divadlo jsem si tam doplnila sama.No tak oba city jsem včera posílila.Ráno jsem darovala ve prospěch celku 450 ml krve a nějaký drobný, asi, protože před tim berou ještě jednu zkumavku.Myslela jsem, že tam budou všichni hodný, ale zrovna já jsem zase šla k nějaký semetrice, která se na mě jenom podivala, ukázala mi tu lešenářskou trubku, který tam taky řikaj jehla a trošku jsem zaváhala.Ale jenom pokradmu.To jí stačilo k tomu, aby mě zpucovala, že jsem medička a bojim se a že si komplikuju život, protože mi kolabujou cévy a kdesi cosi, nějaký pindy.O kolabovanejch cévách jsem tam slyšela furt, protože jsem tekla pomalu.Můžu já za to ? Nemůžu.Jenže pak se mi udělalo vážně blbě.Přeci jen mám tlak křehké dívky a ten půllitřík je sakra znát.No ale stejně to asi udělám znova.

Jenže mě ta krevní ztráta dostala do šlamastyky.Konala se premiéra Shakespeara.Tam to kupodivu prý dopadlo dobře, říkali lidé a já jsem ucítila záblesky štěstí.Kdybych měla jen talentu více, na medicíně by mě nikdo ani nezahlíd.Konečně jsem to vyslovila.A je to taky pravda.

Potom se šlo načínat beaujolais do sklepení.A to byl kámen úrazu celého večera, noci a rána.Vydávám tímto tiskové prohlášení, že s Radkem Šlangalem nechodim, on se mnou taky ne a že umim zpívat i čistě.Praha je malá a Mělník ještě mnohem menší.Bylo to krásné a bylo toho hodně.Jenom je mi strašně líto,že to byl poslední pořad tohoto formátu a bojim se, že pan Černický už nebude chtít tvořit.Zvu tedy ještě jednou všechny příznivce a přátele na 15.leden na opravdovou derniéru.Bude mi smutno, ale asi to tak má být.

Posedmé a naposledy

uvede Mistr Černický na Mělníku premiéru svého pořadu Setkání.Bylo to nazváno Setkání VII tentokrát s tvůrcem mapy života.Ten tvůrce je William Shakespeare a druhý tvůrce, pan Černický, dal dohromady pár výtažků a útržků, zazní lecos od Hamleta přes Večer tříkrálový až po Sonety.

Zvu tedy spíš než na zítřek na reprízu která bude 15.ledna v malém sále muzea na Mělníku, ale myslim, že i zítra by se tam ještě někdo vešel.A pak nám eventuelně můžete pomoct přesvědčit Mistra, aby s námi tvořil dál...

Praha je malá

Praha je malá a o náhody tu není nouze.Začala jsem takhle občas chodit na brigádu do skladu.Na stálou brigádu se mi zdá že pořád moc podmínky nejsou, i když pár lidí to taky zvládá.No a tak máme teda Oriflame.Pracovní kolektiv až na pár světlých výjimek stojí většinou za pendrek...no ale.Dneska si to takhle šněruju nahoru ze školy a špekuluju, jak to udělat, abych šla do linky dělat balíčky, protože to mě baví nejvíc.Dorazim na zastávku autobusu a kdo se tam nepřihrne.
Pár mých fanoušků ( pro ty co neznají, ráda dovzdělám) si jistě pamatuje na moje zimní kolejní extempore, kdy jsem se vracela ze studia na svůj hanebný lednový popitevák a v tramvaji 26 na mne upřeně civěl mladík.A tak jsem se ho rovnou zeptala, zda čichá z mých vlasů formaldehyd nebo co jakože je.Moje otázka ho zaskočila natolik, že mne přizvak k obědu a protože jsem se těšila že bude obvyklej smažák, šla jsem.Smůla, byl studenej hnusnej prejt a navíc si všiml podle klíčků na kterym přebývám pokoji.A protože jsem se prokecla, že budu o víkendu na koleji, začal vyhrožovat, že se přijde podivat.Já bláhová jsem to vypustila z hlavy ještě dřív než se naše cesty stačily rozdělit.Přišel.Přišel se dvěma sáčky čaje, narychlo připravenou židli ležérně ignoroval a přisedl ke mě na postel.Dostal ode mě nakrájenej pomeranč, jablíčko, které byly původně mojí večeří a i když to byl host nezvaný, nechtěla jsem vypadat jako lakomec.
No abych to zkrátila, po tom co mě začal na mé vlastní kolejní posteli nebezpečně otlapkávat a blekotat cosi o tom, jak jeho bejvalka trávila před zrcadlem třeba dvě hodiny a šaty na maturák si nechala šít až někde v Pardubicích ač byla od Plzně a že já vypadám, že taková vůbec nejsem, a že mám na zrcadle jenom tyčinku na rty a jeden krém a to ho jakože bere, no bylo to hrozný, ale čtvrthodinu před půlnocí se mi ho podařilo vykoplonkovat kam patří.Takže čtyři hodiny života v kelu.To jsem si myslela, že jako toho bylo dost a nemusíme se nadále vídat.
Po zbytek zimy a jara jsem se před tímto člověkem schovávala.Snahy o kontakt odrážela srdnatě Zuzana, přijímala pozdravy a vždycky jsem se tomu pak spolu smály.Přestala jsem se chodit sprchovat do patra kde přebýval a preventivně jsem nasazovala neskutečně znuděnou kukuč, kdykoli jsem jela výtahem.
Až jednou jsem pozvala na ovocný salát a Ordinaci v růžové zahradě.Protože nám bylo po dlouhý době dobře ( mně bylo dobře, Báře asi moc ne, protože mi z lásky neřekla že je alergická na mango).Smělé ťukání na dveře vyrušilo naši čistě holčičí seanci.Posilněna lambruscem a s Bárou nataženou přes celou postel, kterou si dotyčný kandidát doktora medicíny tehdy tak oblíbil, jsem byla asi drsnější než je zdrávo a vypoklonkovala jsem ho navždy a provždy a ještě jsme z toho měli s Bárou děsnou prču.
Hm a neviděli jsme se dost dlouho.Až dneska na Želivskym.Docela blbý, snažit se dělat že někoho neznám, snažit se u toho poznat esli mě poznal a nemyslet na ty trapný okamžiky.Takže nejen cesta autobusem, ale i osmihodinovka v Oriflamu v této společnosti.Bezvadný.Kdykoliv jsem volala skladníka, tak mi bylo blbě.Potom menší honička v metru a laškovné řečičky na eskalátorech.Perfektní.
A tak mám pocit, že Praha je děsně malá a že je někdy lepší bejt zalezlá doma, něco jako sedávej panenko v koutě, budeš - li hodná najdou tě a nezažívat takovýhle šoky.Nomám z koleje i lepší známý...ale tohle asi jen tak něco nepředčí.

Rozjasněte líc, je o přítele víc

Jarka přivezla z domova akvárko.Že bychom měli v naší komnatě ještě o živého tvora víc, jsme se dohadovali už před nastěhováním.Ozvala se zase stará křivda z dětství, kdy jsem se dohodla s tatíčkem, že když se dostanu do primy gymnázia, dostanu morče.Na gympl jsem se dostala, tatínek se ke koupi morčátka nedostal, tak jsem si ho opatřila sama.Když mi ho kamarádka přivezla, tatínek ji poslal zpět i s morčákem s tim, že tohle jsme si teda nedomluvili.A tak se nyní otevřela stará rána a latetní touha po morčeti se projevila znovu.Nápad jsem zapudila s tim, že nemám finance na dostatečně prostornou klec.Křeček, na kterýho klec mám, zase ve dne spí a v noci dělá bordel a my v noci potřebujeme čerpat síly.A tak než jsem se nadála, měli jsme akvárko plné mušliček a v něm dvě paví očka, holčičku a chlapečka.Můj argument, že když rybu,tak krmného kapra, nebyl vzat v potaz.Tak náš rybí chlapeček se jmenuje Petržel a holka Ředkvička.Když jsem to pověděla jednomu asistentovi ( Kubovi,prosim vás, ne Martinovi, aby tady nedošlo k nějaký dezinformaci.) na cháčku, tak mi řekl, že se hned pozná, že jsem od nás ze školy.Tak mám radost, že mám aspon nějakou viditelnou příslušnost k 3.LF.