Jak jsem se Shakespeara bála, tak dobře to dopadlo.Láska k divadlu a alkoholu je jediný cit, který má smysl posilovat, pravila moje vzácná přítelkyně lékařka.To divadlo jsem si tam doplnila sama.No tak oba city jsem včera posílila.Ráno jsem darovala ve prospěch celku 450 ml krve a nějaký drobný, asi, protože před tim berou ještě jednu zkumavku.Myslela jsem, že tam budou všichni hodný, ale zrovna já jsem zase šla k nějaký semetrice, která se na mě jenom podivala, ukázala mi tu lešenářskou trubku, který tam taky řikaj jehla a trošku jsem zaváhala.Ale jenom pokradmu.To jí stačilo k tomu, aby mě zpucovala, že jsem medička a bojim se a že si komplikuju život, protože mi kolabujou cévy a kdesi cosi, nějaký pindy.O kolabovanejch cévách jsem tam slyšela furt, protože jsem tekla pomalu.Můžu já za to ? Nemůžu.Jenže pak se mi udělalo vážně blbě.Přeci jen mám tlak křehké dívky a ten půllitřík je sakra znát.No ale stejně to asi udělám znova.
Jenže mě ta krevní ztráta dostala do šlamastyky.Konala se premiéra Shakespeara.Tam to kupodivu prý dopadlo dobře, říkali lidé a já jsem ucítila záblesky štěstí.Kdybych měla jen talentu více, na medicíně by mě nikdo ani nezahlíd.Konečně jsem to vyslovila.A je to taky pravda.
Potom se šlo načínat beaujolais do sklepení.A to byl kámen úrazu celého večera, noci a rána.Vydávám tímto tiskové prohlášení, že s Radkem Šlangalem nechodim, on se mnou taky ne a že umim zpívat i čistě.Praha je malá a Mělník ještě mnohem menší.Bylo to krásné a bylo toho hodně.Jenom je mi strašně líto,že to byl poslední pořad tohoto formátu a bojim se, že pan Černický už nebude chtít tvořit.Zvu tedy ještě jednou všechny příznivce a přátele na 15.leden na opravdovou derniéru.Bude mi smutno, ale asi to tak má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat