Ženy které běhaly s vlky

Ženy které běhaly s vlky je fantastická kniha pojednávající o naší společnosti.Hlavně tedy o tom, že žijeme v patriarchální společnosti, která po století ženský víc nebo míň diskriminuje.Nejsem feministka.V dobách raný puberty jsem se tak možná chvílema chovala, pak ovšem celkem vzato brzy nastalo období, kdy jsem fungovala v byť podivný, ale přece symbióze s nějakym chlapem a byla jsem na chlapy hodná.Už nejsem a nebudu.
Tahle knížka vysvětluje, že v okamžiku, kdy se vzdáme tvořivosti a svobody ducha, je to totální konec a můžeme se jít zahrabat.A že čim něžnější duše, tim většího dravce na sebe nabalí.Obrazně i neobrazně.
Jsem ráda, že pár takových žen mám ve škole.Jsou všechny ze severních a centrálních koutů naší krásné vlasti, všechny jsou krásné, každá je jiná a přesto jsme svym způsobem všechny stejný.Jsem šťastná, že jsem objevila Pražandy, který se nedaj souhrně označit za krávy, který neřešej, že maj v pondělí kosmetiku, v úterý odpoledne si jsou koupit lesk na rty do Clinique, nebo jak se to píše, nevim, (já si koupim co je v DM v akci), ve středu jdou do posilky a ještě stíhaj bejt dokonalý milenky a manželovi uvařit fantastickou večeři.To pro mě bylo synonymum k Pražačkám.Teď mám kolem sebe osobnosti.Parodií na osud odešla jedna z nás do Brna ( do města, který je pro mě znamená prostě pohodu a spokojenost, přitom to asi tak úplně neni) na školu podobnou, ale prostě jinou.Vrací se k nám, kluci kvůli ní jdou na pivo i když ona nejde a každej se na ní těší, protože bude naše prostě pořád.
Jsem ráda, že mám kolem sebe opravdové lidi.Doufám, že podobnejch akcí, kdy se nic moc nevyřeší, ale všechno se pořeší, rádi se uvidíme, mírně opijeme a k tomu nám bude zpívat třeba Zuzana Navarová bude ještě hodně.Fotky nemám a na archivních je vždycky ještě někdo jiný a to by v tomhle případě rušilo.