Pitevní blues

Rok se s rokem sešel a my už nejsme ti, komu je blbě při pohledu na dolní či horní končetinu, ba právě naopak, moudře a s nadhledem předáváme svoje znalosti a zkušenosti mladším a s bílou (už ne s barevnou, která označuje prváky :-) jmenovkou chodíme skoro důležitě po chodbě cháčka.A jinak je všechno jako vloni.Prváci úderem pátý hodiny koukaj do země a ne na preparáty, protože jsou zničený, všichni bolí záda a nohy, asistenti jsou neodolatelní, vtipní, usměvaví, obdivovaní a nedostupní a po skončení se jde pokud možno na pivo.To je prostě poezie všedního dne.

Věčný dilema

Dlouhý život s pramenitou vodou a ovesnou kaší, nebo krátký život s vepřo knedlo zelo a pivínkem ?

Nevim.Dlouhý roky se přikláním k variantě bé.Na fyziologii nás sice poučili, že vepřoknedlo je ideální, pokud teda je knedlik jeden, maso libový a zelí kotel.No ale furt je to maso.

Kdysi na gymnáziu jsem byla beznadějně zamilována do jednoho strašně hubenýho kluka.Tak jsem třeba tři dny jedla jenom okurky a pila minerální vodu, lítala jsem po chloumeckym lese jak vlčák, taky jsem občas navštívila posilovnu.Ale dokázala jsem to.Nebo aspon ty nárazy byly tak častý, že jsem vlatsně jakoby kontinuálně jedla celkem zdravě, když teda opominu občasný úlety s hermelínovou bulkou z gymnaziálního bufiku.No za to tedka.Jdu do krámu s tim, že zakoupim zdravý potraviny.Pán Bůh zaplať za tady místního Alberta, kde první co je, je zelenina a ovoce, pak mléčný výrobky a pak teprve pečivo.Chodim tam vždycky až večer, takže sladký pečivo je už snědený a zbyde tam akorát maďarský chléb.Sušenky a gumoví medvědi jsou schovaný v uličce kterou míjim oklikou velikou.Pizzu mraženou maj v Albertovi drahou, pomazánkový máslo maj ovšem naopak levný.No neni to jednoduchý.Takže teď když jsme můj svátek zažehnali a nebude zas chvilku nic dobrýho tak jakože mám snad aspon trochu naději, že to vydržim.To jako jíst málo, často a pokud možno zdravě.Jenže past je příjezd domů.Podzim je období štrůdlu a jablečných koláčů, stejně jako těžších jídel do kterých patří smetana.A nemusí to vlastně bejt ani příjezd domů, stačí defilovat kolem školního bufíku, kterej nemám ráda ( já ho fakt nemám ráda) a vidět tam skořicovýho šnečka.

No ale rozhodla jsem se, že si začnu zadělávat na tu dlouhověkost.Hlavně proto, že náš pan režisér Černický mi onehdá při zkouškce řekl, že ty drsnější momenty jako umim dobře, ale Julie, broučku, je bytost křehká a subtilní víš...na to jsem mu ještě řekla že Julii bylo 13 a já už jsem stará i na Ofelii a ať si zkusí studovat medicínu bez čokolády a gumovejch medvědů(taky nezvyk o sobě řikat že jsem stará, ale já mám pocit že jsem stará jak Platon a ještě těch 20 navrch), ale musim říct, že mě to zas přinutilo k zamyšlení a snad doufám i k akci.

Jenže všecko co má na etiketě napsaný že je to lehké a fit, odtučněné, pro linea je prostě málo platný,ale většinou hnusný.Takže ted budu žít s představou, že pracuji na dlouhověkosti.Zítra jedu domů, s kamarádkou slavíme její propuštění z nemocnice.Oslava s bílym vínem a zeleninovym salátem, taky oslava ne ?

Karlínu a Libni zdaleka se vyhni

Tohle heslo mi tuhle řekla bloggerka Travička.A měla zas jednou pravdu.Dneska jsem navštívila obě tyto městské části a fakt to bylo ohromný.No vůbec se dneska dařilo, jednak jsem udělala ráno celkem kompromitující rozhlasovou relaci ve stylu Sexy život s Jitkou Asterovou našemu panu domácímu,pak jsem si hrála na babu s panem docentem Rosinou, protože jsem se před nim snažila tak rafinovaně zdrhat, až jsme se potkali přímo čelem a za další jsem potkala muže s velkým M v okamžiku kdy jsem se rozčilovala na cháčku na spolužačku Janču, at si do tý pařáty hrabe sama a pinzetou, že já na to šahat nebudu.Takže abych si zachránila kapku anatomický cti, tak jsem to pak teda ostetnativně nesla celý jakože v ruce a bylo mi z tý jedný neštastný věty, kdy jsem dala najevo že nejsem tak ošlehaná cháčkovým větrem, smutno celý zbylý den.
Po tělocviku jsem jela na Bulovku za vzácnou přítelkyní toho času na Bulovce v dočasném podnájmu.Bulovka je v Libni, vim odedneška.Tak že mobily chcípaj v nejblbější dobu je stará věc.Že pokud se jednou rozhodnu nechat si mikču ve skříňce ve škole, tak bude zima jak v psírně je taky stará věc, ale že mě zradí můj smysl pro orientaci v terénu, to jsem nečekala.Takže jsem prolezla celou Bulovku křížem krážem, popletla jsem si světový strany a dostala jsem se někam k analogii našeho cháčka.Východ z areálu jsem hledala půl hodiny.Pak jsem jela do Karlína se představit do divadla, kde o mě projevili zájem a z toho mám teda takový trochu smíšený pocity, ale vyhovuje mi, že budu zase něco dělat a je to zas úplně jinej formát, než čim jsem žila na Mělníku..ale Karlín teda jako takovej je v noci celkem dost nepříjemnej.
No a pak jsem v noci málem vyhořela náš byteček protože jsem chtěla rozpíct bagetu v mikrovlnce a nějak jsem neočekovala minutáž, takže jsem lehce přiblblá lokální atmosférou, protože jak známo tak nedokonalym spalováním vzniká CO a ten dělá pak s organismem neplechu.Tak snad se bude zítra dařit kapku líp..

Volby 2008

Odborník žasne, laik se diví.Až do dneška jsem si myslela, že mám celkem přehled a odhad.Nemám.

Maminka mi na to řekla, že přijde-li jednou čas, že se budu setkávat denodenně s prostými občany a během lékařských vyšetřeních slýchávat jejich bědy a stesky, nebudu se divit tak jako dneska při sčítání volebních hlasů.Fakt mě socani převezli.

Čí chleba jíš, toho píseň zpívej

Když jsem včera jela z brigády, tak se mi ve tmě noci a světle tramvaje č.1 vynořilo z mysli tohle přísloví.Upsala jsem se krátkodobě do jednoho skladu nejmenované firmy.Jelikož chceme jet do Alp a protože mám potřebu chodit do kina, na pivo a tak prostě a ve škole je volněji, alespoň do té doby než začnou prvákům pitvy, tak jsem si řekla že korunka ke korunce přijde a budou Alpy.Omyl.Nebude to tak jednoduchý.Tak hlavně mě děsně nasírá myšlenka, že celej včerejšek jsem makala proto, abych zacvakala rekonstrukci ISIC karty, která se mi zlomila, poté co jsem si pečlivě obložila záchodové prkénko toaleťákem, chtěla jsem si jakože sednout a zapomněla jsem, že mám doklady v kapse na zadku.Tam totiž v tim skladu neni ani skřínka kam by si člověk mohl zamknout náležitosti.Takže ISIC je vejpůl a já naštvaná a defacto bez vejplaty, když se to vezme kolem a kolem.
Navíc se mi v krku zase usalily kolonie streptokoků, nedali si říct ani když jsme je U havrana chtěli zničit lihem a tak je mi celkem blbě.Antibiotika nemám, protože se nechci jít zas dohadovat do FNKV jestli to co mám v krku je nebo neni angína a doprošovat se o penicilin jako posledně.Teda jako předposledně, posledně to bylo v klidu.
Prostě se mi dobře vede.Další lahůdka je to, že jsem si vymyslela, že půjdu démonovat na první turnus pitev a potřebuju oslnit znalostmi ,když zjevem to nejde.Takže jsem na to samozřejmě ještě ani nekoukla a na to, že jsem některý věci uměla jenom na chvilku v lednu na popitevák ke Stinglovi si zas koleduju o průšvih, kterej pro mě v tomhle případě znamená víc než krach národní banky.
Jo, mladost radost.

Jak jsme vdávaly Katku Švarcku

Někdy počátkem května se začalo proslýchat, že Katka Švarcová hodlá vystrojit svatbu a že vyhraje závod,který nikdy nebyl vyhlášen, totiž o to, kdo se vdá nebo ožení ze třídy první.Tak jsme tomu nejdřív moc nevěřili, ale ona to fakt byla pravda.Začátkem září se objevilo oznámení,pak mi přišel na ICQ odkaz na svatební šaty, pak pozvánka na rozlučku se svobodou a nakonec se teda včero jelo na svatbu.

Svatba to byla malinká, ale dobrodružná.Jednak jsme teda tak úplně nezvládly svatební dar, tak jak jsme původně chtěli, pak nám trochu zahaprovala doprava, ale ČSAD i metro jezdilo a tak jsme se do Chval dostaly celkem bez problémů.Na zámku byly zrovna v běhu nějaké středověké slavnosti a tak jsme si nejdřív posypaly šaty skořicí z trdelníku, pak jsme zjistily že nemáme rejži pro štěstí a pak přijeli snoubenci.

Katka byla princezna krásná a ženich byl taky fešný.Protože jsme byly rychlé, tak jsme v oddacím sále zabraly pozice a sledovaly a fotily jsme ze všech sil.Když zazněly první tóny svatebního pochodu, psala mi Eliška, že stojí v koloně na Černym mostě a že se to nehejbe.Když se již mladí novomanželé políbili, volala mi, že stojí před nějakym kostelem a jestli je to ono.Nakonec přiběhla, poblahopřála a vlastně to skoro stihla, protože jsme jí to všechno vyprávěly.Pak jsme šli házet rýži a chválily jsme si, že neprší, protože to by bylo fakt hrozný.Fakt je že počasí se může pokazit i v červenci, ale větší zázrak je,když to vyjde v říjnu a ono to vyšlo úplně krásně.Pak nastalo focení a najednou se jelo domů.Kytici Katka neházela, ale slečna svědkyně řikala, že je to zbytečný, protože ji prý na minulé svatbě chytla ona, takže to už by pak bylo moc.

Tak snad jim to vyjde a budou se spolu mít dobře...

Za 6 dní se stane hodně

Za minulý týden se toho stihlo hodně.Naše spolužačka slečna Katka, ze který zejtra bude už paní Katka se loučila se svobodou, my jsme se s Jarkou nastěhovaly do našeho nového příbytku, začala nám školička, která se zpočátku zdála jako celkem příjemně a zajímavě trávený čas, což se zcela změnilo při přednášce z metodologie.To je prosim předmět absolutně k nepotřebě a trávíme jim nejvíc času.Jednak to vždycky trvá asi 2,5 hodiny, za ten tejden jsme to měli třikrát, nic neni slyšet a myslim že pro kvalitní přáci lékaře je tento předmět opravdu postradatelný.
Taky jsem Jarce dopřála nového zážitku, když jsem nás přihlásila na zpívání gregoriánského chorálu na bohoslužbě k začátku nového akademického roku.Pořád nemůžu přijít na to, jestli to byla chyba nebo ne, protože ono se to povedlo, ale čekala jsem děsnej průser, protože jsem text ani noty nikdy neviděla, byla jenom jedna asi 90minutová zkouška a všichni to tam znali, teda až na mě, Jarku, Simonu z 8.kruhu a Drahoše.Takže jsme byli pasovaný na tibetský mnichy, ale pak jsme teda zpívali artikulovaně taky.
Upsala jsem se na démonování na pitevnách pro prváky.Jde se mnou Adélka Krajčová od báčovců, kterou jsme adoptovaly v Dobronicích, protože prej bude sranda.Akorát nevim,jestli se stejně tak nasměju já.Pač to beru samozřejmě celkem vážně, hodlám se naučit a to už u mě něco znamená.Tomu se totiž řiká láska až za hrob :-)
No a dneska jsou v Karolinu promoce a imatrikulace a tak jsem si naordinovala odjezd domů, protože kdybych byla v Praze, tak to bude hrozit tim, že tam budu defilovat kolem.
Zítra se vdává Katka.Takže to už bude druhá svatba zachycená na blogu.Teda jestli se nezabiju, jak včera řekl pan profesor metodolog Kožený, že.