Rok se s rokem sešel a my už nejsme ti, komu je blbě při pohledu na dolní či horní končetinu, ba právě naopak, moudře a s nadhledem předáváme svoje znalosti a zkušenosti mladším a s bílou (už ne s barevnou, která označuje prváky :-) jmenovkou chodíme skoro důležitě po chodbě cháčka.A jinak je všechno jako vloni.Prváci úderem pátý hodiny koukaj do země a ne na preparáty, protože jsou zničený, všichni bolí záda a nohy, asistenti jsou neodolatelní, vtipní, usměvaví, obdivovaní a nedostupní a po skončení se jde pokud možno na pivo.To je prostě poezie všedního dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat