Divadlo má prázdniny

Proč se musim s lidma, který mám tak moc ráda loučit na tak dlouhou dobu.Jo, jsem mistr v chození kolem horký kaše, protože pamětliva věty, že žena se po vyřčení svého zájmu stává automaticky nepřitažlivou, jsem právě dneska zakončila rok intenzivního chození kolem horké kaše, kdy jsem od chvíle kdy jsem poprvé překročila práh našeho divadélka pod mauzoleem, nebyla schopná poměnkovým očím povědět,že jsou pomněnkové a teď se zde zmítaná životními nejistotami dojímám nad vlastní ostýchavostí.Sice bych asi denně rodila ježka proti srsti z toho, jak se místo pupeční šňůry se narodil s hadicí od luxu a pedantská pořádkumilovnost a kritická povaha by mě nutily uklízet, co ještě hůř snad i vařit,ale za znalost Shakespearových sonetů, jevištní řeči a historického tance jsem snad ochotná i občas poklidit a něco uvařit.Až tak hluboko jsem klesla.No tak jsme dneska zakončili divadelní sezonu, velmi důstojně - ryzci v kyselém nálevu a pivem.Pohubičkovali jsme se s celým souborem až na pomněnkové oči, že, to by přece nešlo, co kdyby si to vyložil přesně tak jak to celej rok myslim.Co by pomohlo ? Asi Deux ex machina na nějakejch historickejch slavnostech, kde by nebylo moc hic, aby si rytíři v plátové zbroji mohli povídat s prostými prodavačkami keramiky a pozvat je třeba do podhradí na zmrzlinu nebo já fakt už nevim.

16.6.2009

Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná
jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem
a tam s kostlivcema si budu povídat co do hrobu mě sklátilo,
hloupý řeči, úsměv v křeči, bolení břicha, výkřik do ticha
prohraná sázka a beznadějná láska
křivý nohy, špatná pleť a dlouhej nos
jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem
a tam s kostlivcema si budu povídat, co do hrobu mě sklátilo.
A budu trapná, budu trapná, budu trapná

Vrkoč a pouť

Jela jsem po dlouhé době a domů a na Mělníku se zase děly věci.Divadelní spoluhráčům jsem nevědomky před měsícem nalhala, že letos se Mělnický Vrkoč nekoná.Ó jaké bylo moje překvapení, když mi přišla esemes jestli se jdu podivat na Vrkoč...no tak jsem šla na chvilku v sobotu abych neurazila, že...ne teda na přehlídku ale posléze do kulturáku.Já jsem na folklór nikdy nebyla, ale jak stárnu a moudřim, začínám vidět věci kolem sebe občas míň kriticky a hlavně si díky medicíně užívám všechno mimo učení.

Báječnou čtyřdenní dovolenou mi hatilo pomyšlení na dnešní zkoušku z fyziky, ale jak vidno, ono je asi občas ku prospěchu věci si nakrájet dobrý sýr, otevřít dobré víno, po sousedsku pokrafat s polovinou Chloumku na svatotrojický pouti, vidět se s přáteli a do toho se něco poučit, no a ono se to dalo dohromady a chlíveček v indexu je zaplněn.Juchú.

A hlavní včerejší věc byla ta, že v chloumecké hospodě u Podařila se představilo slavné hradecké divadlo Drak, které předvedlo Komediantské báchorky aneb jak se kdy o draku zpívávalo v režii mělničáka Filipa Humla.Divadlo to bylo pro děti, nejvíc v tranzu z toho byla Tereza Hůlková dvacetiletá.Dlouho jsem zas neviděla profi divadlo a na půdě naší hospody mě to dohnalo skoro k slzám, jak byli strašně dobrý a z toho, jak je někdo tak úžasně tvůrčí a produktivní.

Máj depky čas

Je to všeobecná a ověřená pravda, že od května člověk nemůže čekat nic dobrýho.Moje babička vždycky tvrdila, že květen je těžkej měsíc.Teda ona to prej tvrdí od tý doby, co si její vlastní maminka, čili jako moje prababička takzvaně sahla na život a to bylo taky v květnu.Moje maminka má pro změnu alergii na rozkvetlý kaštany a na slunečný počasí, kdy všechno voní.No a já jsem na tom teď tak, že mě štve i to, že je nebe modrý a že zpívaj ptáci.
V divadle jsme odtroubili poslední představení Alpského krále a to mě mrzí, protože jsem tam měla dvě role.Teda v Praze.Snad si ještě zahrafeme na Mělníku a na tom zámku, kde se natáčel třetí díl Básníků.Jelikož máme schopného a pedantského logístika,který to přislíbil zařídit, tak to možná i vyjde.NO nicméně končíme proto, že dvěma lidem už se nechce hrát a že jsou v našem divadle smutní.Dneska náš pan režisér přinese novou hru a já tam dneska nebudu, jelikož se učim na modul.Má to být v každém případě antická politická satira a na to se těším, protože s tím nemám zkušenost.Do konce sezóny se budou teda hrát už jenom Husaři, kteří jsou mezi herci oblíbenější.Ono je to dobře do té míry, že se můžu učit.Jenže divadlo mám tak trochu jako odměnu za strádání a když neni odměna tak moc nefunguju.
O květnové podkapitole muži se raděj nebudu rozepisovat obšírněji.Jak mi kdysi pravil -( no kdysi, bylo to na oslavě pana Černického) -Radek, funguje stále teorie kolotoče.Ten, kdo tě chce, ti kouká na záda a ty se na něj ani neotočíš, protože upřeně koukáš na záda někomu, kdo nechce tebe.Takže na tomto řetězáku poletíme dál a budeme se snažit se odstrčit od jednoho a dolétnout k druhému..ten mě od sebe odstrčí a tak to půjde dokola a dokola.Když jsem plula sama, měla jsem aspoň rozhled..

Pasování na mazáka

Jelikož se náš Martínek dočasně přestěhoval do podnájmu na mělnickou chirurgii, bylo nutno k vyplnění klasického maturantského zvyku - odpasování - učinit pár nadstandartních kroků.Takže po tom, co byl septimě předán úřad mazácký, vyrazilo 5 oktavánů do špitálu, aby náš Marťas nepřišel zkrátka.A taky to šlo.Měl to s projevem, se symbolickým kontaktem pasovací sekyrou a namísto pasovacího pokrmu dostal špitální kulajdu, která na první pohled (až na ten kopr) vypadala sice nevinněji než to, co uchystali maturanti svým nástupcům, ale podle bráchy to asi tak nevinný nebylo...

Mělničákům

Kdybyste se někdo na Mělníku takhle před zkouškovym nudil, tak mohu doporučit výstavu instalovanou od 2.5. do 30.5. v kulturáku, v kině a ve věži.Výstava sestávající z děl soudobých autorů je opravdu pěkná, já výtvarnu nerozumim, pro mě je to líbí - nelíbí.A tohle líbí.Tak se běžte podívat...

Alternativní čarodějnice

Štěstí nejsou nesplněné sny, ale splněné povinnosti a když se splněj povinnosti, můžou i medici pít a být rádi na světě.Důvodů k radosti může být mnoho, od modulu dé až po plandající džíny na vlastních stehnech.

Většina našich součastníků je na Majáles, my jsme u nás v hůlí a mayeří komnatě, vykládáme tarot, tvoříme mojito a akordy na kytaru a je nám blaze.Na jak dlouho...

Bitva u Lipan na zámku v Brandýse

V zámeckém parku v Brandýse nad Labem se dnes kolem třetí odpoledne konala repríza bitvy u Lipan.Park se hemžil husity, husitkami a vojáky věrnými králi Zikmundovi.Hezký nápad v hezkém počasí.

Sněhurka a 7 trpaslíků

Teda zatim 7 trpaslíků...čtyři narozeni v boudě bez lidské pomoci a asistence, 1 vytroušeno do konvalinek, 2 narozena na gauči v obýváku, protože když už teda jako doma, tak přece nebude rodit v nějaký trapný porodní bedně, když je gauč měkký a velký.

Na fotce prvních 5 černoušků, plus část Áji....

Top hláška níže zmíněné sousedky, která ví všechno nejlíp :

,,Něco vám tam píská v záhoně.."

,,Jo to bude asi štěně, ona Ája rodí.."

,,Ježišmarja a to oni maj psi i víc než jedno štěně ?"

Nejlhostejnější z lhostejných

Když jsem ve čtvrtek odpopitevákovala,byla jsem vnitřně rozhodnuta dodržet svátky hned několika počiny.Chtěla jsem jít v pátek do kostela, nejíst maso a v neděli jít do kostela.Naopak jsem byla rozhodnuta zapéct pohanské obyčeje, všechna vajíčka nechat syrová, nebarvit, nic nedělat prostě.Taky jsem byla rozhodnuta nejet domů, protože co bych doma dělala, když jsou všichni někde v pryč.Místo toho jsem se chtěla pěkně učit mozek a pečovat o tělo a o duši.Zkrachovalo to na tom, že taťka na poslední chvíli koupil lístky na Nabucco a tim pádem bylo hodně hloupé odmítat páteční odjezd domů, když jsem se nechala od rodičů pozvat na operu o které mluvím asi dva roky.Tak jsem tedy jela.Mimochodem s masem to dopadlo tak, že naše pani domácí nás pozvala na zelňačku.Muži drželi půst a odmítli, ženy si vylovily klobásky ze dna hrnce a měly se ještě lépe.Kostel jsem nezvládla, jelikož jsme šli do dívadla.V sobotu byl doma tradičně uklízecí den a odpoledne padlo na krátký a nenáročný výlet na kole, který se protáhl v půldenní akci, jelikož jsme se s holkama děsnou dobu neviděly a bylo nutno probrat osudy.Velikonoční neděli jsme s rodinou strávili v královedvorské zolo a pondělí ve přerovském skanzenu.Pouze děda očividně trpěl, že jsme s mamkou takový lemry a beránci,mazance, kraslice a ostatná vejslužky pro hodovníky nám letos lautr nic neřikaj.

I když ty tradice maj taky něco do sebe.Byla jsem na ranní kávě u sousedky a zazvonili hodovníci, malá Lucie natěšeně vyletěla otevřít, její matka zahlásila ku koledníkům, ať si seřežou mladou a hlavně bacha na psa, protože krade věci z košíků.No a tak koledníci pozvedli pomlázky, jali se odříkat veršovánku, těhotná labradorka udělala hup a žluté krásně omalované vajíčko bylo její.Koledníci začali s pomlázkami honit nárazuvzdornou retrívřici, která měla radost, že je nějaká legrace a i s břichem plnym štěňat byla rychlejší a hbitější.Nakonec si vajíčko "oloupala" a poskytla mláďatům živiny. Lucie celou dobu stála s mísou vajec u kiosku od plynu a vypadala napůl zmateně a napůl naštvaně, protože pozornost měla být logicky určena jí.Ve finále to dopadlo dobře, jelikož se hodovníci vzpamatovali, dorecitovali, pověnovali se Lucince, ta jim dala o vajíčko navíc a potom s úsměvem odskákala domů.Ale v tu chvíli, kdy jsem je tam viděla bezradně kličkovat kolem rozvášněný labradorky, jsem si řikala, že příští rok nebudu tak striktní, že by mohla bejt docela sranda.I když teda náš pes má i na vajíčko moc malou hubu.

A co se fotek týče - část je ZOO Dvůr Králové nad Labem, druhá část je Přerov nad Labem.Fotografie svatebních dokumentů - no comment, kopulační list mě fakt dostal.

Silnější než endorfiny

Počasí posledních dnů je prostě pohádka.A tak jsem si přenastavila sedlo na kole a vyrazila jsem do partyzánských obcí.S cyklistikováním mám hezký vztah odjakživa.V různých intervalech od různých lidí poslouchám, že jsem nesportovní typ a takovýhle podobný pindy.No s věkem přichází i imunita k těmto řečem a schopnost užívat si života i bez toho, že bych byla sportovní typ.Takže jsem nesportovní typ, který rád sportuje - hotovo.A tak jsem si ujela zvečera těch regeneračních 30 kilometrů a cítila jsem se vyrovnaně a šťastně.Praha a pražské starosti byly daleko a zítra ( takže vlastně dneska) mě čekala oslava narozenin našeho mistra režiséra, na které jsem chtěla být krásná a vyrovnaná a užít si ji.
Tak jsem se rozhodla, že si ještě projedu Chloumek, tu velebnou krajinu mých šťastných devatenácti let.Když jsem se blížila k domovu potemnělou ulicí, uviděla jsem háčkovaný pléd naší téměř sousedky, kterou vždycky slušně pozdravím a hned zmizím.Je to bývalá učitelka, která ví všechno nejlíp.Háčkovaný pléd mě zastavil a otázal se mě, zda se jí to zdá, anebo se jí snad proboha opravdu vyhýbám.Vyměkla jsem, slezla jsem z kola a ubezpečila jsem ji o tom, že to samozřejmě nikoliv, pouze když pracuji na zahradě, tak na ni nechci nevychovaně hulákat přes další pozemek.
Hm.Jenže toho měla na srdci podstatně víc.
,,A jak jsi pokročila ve znalostech lidského těla a jeho neřeští ?"
,,Jo, to jsem pokročila, celkem."
,,Ty jedna, na co ty nemyslíš, já jsem myslela neřestí jako nemocí.A samozřejmě v odstraňování těch neřeští.
,,Já taky.Jo já myslim, že jsme pokročili všichni..."
,,No jsi ještě na začátku, teď ještě nic neumíte."
,,To ne no."
Medicína je pro rejpaly vděčný téma, protože na toto téma sebejistě hovořit neumim.Pak si všimla vlasů.Co za touto výraznou změnou asi stojí, že ? Pak toho, že je tma a já jedu na kole a poučila mě o nebezpečích, které mi jako samotné dívce na kole hrozí, copak to nevím, co se mi může stát ? neslyšela jsem snad nikdy nic o těch všechn nešťastnicích ?
No a hlavně jsem účinkovala v tom shakespearovském večeru před půlrokem ?Proč jsem se tvářila tak hrozně, když jsem ji tam zahlédla ?
A hlavně netušila, kolik síly mám v hlase.Akorát by nám vytkla:.... a už to jelo.
Člověk by neřekl, co všechno bylo blbě.
,,A hlavně, a teď to neber osobně, ale ten chlapec co hrál Romea, vy jste byly tak, jak bych to řekla, nesourodý..On je takový jemný, gracilní, ono to působilo velice...no velice...ale neber to osobně, on byl asi mladší než ty, viď ? A jak byl takový štíhlounký, neber to osobně, ale nevypadalo to dobře."
Já to samozřejmě osobně neberu, já se z kritiky poučuji, že.
,,Ty jsi taková od rány, taková temperamentní, kdyby ti tam dali toho druhýho hocha..on je i menší, než ty, ne ?( můžu za to, že pan Černický mi řekl, že je 186 čísel vysoký 26 letý Radek na Romea stár, já na Julii taky, ale že mladší ženskou tam nemá, takže Julie budu já ? ).Ano, taky by se mi líp hrálo s heterosexuálem, se kterým jsem prožila kus mládí a připadala bych si líp, snažila jsem se to Černickýmu vetknout jako nápad, ale bylo to něco jako s hrachem a stěnou.
Naštěstí bylo blbě i to, že jsme měli špatně natočený světla a keyboardový doprovod namísto klavírního.A ještě to, že průvodní slovo bylo příliš hrané a málo civilní.A další dva miliony věcí.
Mohla jsem tam sebou ještě švihnout pač mi bylo blbě z toho, že jsem darovala krev a taky z toho, že jsem si dala čtyři deci ještě před představením.
Připadala jsem si zmláceně.Nevim jak se endorfiny degradují, ale tohle bylo rychlý.Taky nevim co se vyplavuje namísto nich, ale v krvi mi to cirkuluje doposavad.Takže se zhruba za hodinu obleču a půjdu slavit narozeniny s kolegy ze Shakespeara.Bude mi tam určitě moc dobře.

Jaro v Karlíně

Začalo jaro.I v Praze navzdory všem emisím a imisím začal trochu vonět vzduch a když jde člověk z Jednoty na metro, tak musí dávat bacha, aby v Sherwoodu prokličkoval mezi objímajícími a hubičkujícími se dvojicemi.

No ani já letos nejsem výjimkou.Přišla jsem totiž vlastní vinou o milovanou roli Lízinky, kvůli který jsem do Čtyřlabutě přišla.A místo toho budu hrát zamilovanou milostslečnu.Takže zatímco jako Lízinka jsem celý představení záškodničila, dělala jsem si prdelky z milostpána, z kolegy sluhy Habakuka, měla jsem sólovou písničku ( pravda, u tý jsem trpěla), tak teďka hraju zamilovanou osmnáctku milostslečinku Málinku, který se vrací z Itálie její milovaný malíř, za kterého jí její tatínek nechce nechat provdat, jelikož je nemajetný a netalentovaný.On je samozřejmě celkem majetný a šikovný.Takže jsem na minulé zkoušce vědomě porušila svoji čtyřtýdenní alkoholickou abstinenci.Michal, který hraje malíře přišel čerstvě ostříhaný a v ruce nesl sedmičku vína.Přišel ke mně a pravil.

,,Dneska se budeme líbat." a nalil mi.Já v té době duchem někde u bursy omentalis a ani ne dva dny před popitevákem jsem úplně zapekla změnu role a nutnost delšího soustředění.Protože jako Lízinka jsem byla v podstatě já, tam jsem si jenom uvázala culíky a zástěrku a mohla jsem do akce.Teď to bylo jinak.S projevy náklonosti mám potíže pořád a odjakživa.Ale tak chtěla jsem hrát divadlo, tak to mám no.Takže jsem držela pusu a radši jsem ani necekla.Pač by se to mohlo ještě začít rozebírat a to jsem nechtěla.A tak jsme do sebe obrátili něco vína a šli jsme teda zkoušet.Já jsem se tak strašně styděla.Úplně zase nejvíc moc.Ještě navíc Málinku vždycky hráli holky typu teploměr - dlouhý a hubený.Teď jsem tam přišla já - přesýpací hodiny.A pak Michal dostal pochvalu, že díky partnerce, která se nestydí, dneska předvedl jeden z nejlepších líbacích výkonů.Rozumí tomu někdo ? Já ne.Vysvětlení je asi to, že holky a kluci jsou opravdu jiný živočišný druhy a že prostě neni šance, abychom vnímali věci stejně.No nebylo to se mnou lepší ani po asi desátym opakování.Prudil nás jenom režisér Laco, Pedant - Logistik byl zticha, což bylo jeho jediný štěstí a moje taky.V každym případě teda jsem si svym patologickym altruismem zase pěkně zavařila.Kdybych si tuhle blbost, která ale snad udrží představení v chodu ( což byl důvod), nevymyslela, mohla jsem si v klidu alternovat Lízinku s kojící matkou Zuzkou a neřešit.Neřešit nic.

Nicméně jsem byla aspoň tvrdá v té věci, že jsem rezolutně prohlásila, že před popitevákem č.2 zkoušku rušim.Kupodivu nikdo neřekl ani popel a zkouška prostě nebude.Logistik se mě dokonce ptal, jak takovej popitevák vypadá a jak je jako možný, že jsem to neudělala.Pak mi dokonce řekl, že to prostě nevadí (Logistik kterej chybu neodpustí a při každym mym ubreknutí, že se musim učit, mi řekne s náležitě otrávenym obličejem cosi o tom, že bych asi měla bejt vzdělaná a že si nemám stěžovat) a že se nic neděje.

No takže prožíváme romantické jaro.Včera jsme byli venčit divadelní miminko a zkoušeli jsme v jednom parku na Žižkově.A nejsem prej žádnej Žižkovák, když neznám Židovský pece.Přišlo mi hrozný, že chodí někdo venčit miminko do místa který se jmenuje Židovský pece.Ale jako park dobrý, na Prahu asi hodně dobrý...taky jsem si řikala, že s kočárkem v Praze to je opravdu náročný.

Přidávám nějaký fotky z Husarů, když už je celej článek o divadle, tak ať je i obrazová příloha.

Past vedle pasti pičo

No tak ten popitevák prostě dělám jindy a u někoho jinýho.Asi.Tak jsem chodila sice na pitevnu s horečkou jako magor,abych náhodou nezameškala, učila jsem se do nocí, žádný mimopitevní potěšení mimo kvalitního tuňáka jsem si nedopřála a stejně to nemám.Na co jsem se vybodla ? Na záda a na svaly hlavy.Z čeho mě Kuba ( a zrovna Kuba prostě !!!) vylil ? No jasně že z tohohle.
A tak tu káru potlačíme dál.Svět se stále ještě točí od západu k východu a když už zase můžu pít alkohol, tak mi aspoň nebude dneska večer smutno.
A stejně jako vloni jsem v době popitevního zoufalství skončila na koleji Jednota, tentokrát u Adély ve třetím patře a ne u Alice ve čtvrtym patře, no nevadí.
Pojedu domů nacpu se zelnou polívčičkou a budu spát jako Karafiátovy Broučci.No a v pondělá půjdeme kam ? za mrtvolkama.Aby jim nebylo smutno.Prohlídneme si jejich zádový a žvýkací svaly a ono se to snad poddá.Jaro dělá divy.

Jaro je tady !!!

Chybí mi už jenom zelenej učebnik od Grimma a Drugy ...venku je krásně, sněženky kvetou...

Mona Lisa

Když jsem ve středu byla zase za prodavačku lístků ( v Husarech neni nikdo těhotný a kojící ani hospitalizován na psychiatrii, čili nejsem k jiné potřebě), napsala mi Jarka, že má dva lístky na Monu Lisu za dobrou cenu a ať si najdu někoho s kym půjdu.Původní plán vyřešily okolnosti za mě, protože eventuelní divadelní společník zmizel jak pára nad hrncem a spěchal (asi) zas do práce, takže bylo rozhodnuto, dáme si opět dámskou jízdu na svobodný holky.

Uprostřed března jsem neodolala a rozhodla jsem se, že prubnu nový lodičky, nový šatičky, že budu prostě celá nová a elegantní.To jsem sice asi byla, ale taky mi byla děsná zima.

Byla jsem na muzikál celkem dost natěšená, protože jsem si autora Bohouše Josefa nevědomky spojovala s jeho rolí Štěpána v obnoveném Krysaři někdy před sedmi lety a tam byl fakt dobrej.

První tři písničky jsem čekala, kdy se rozjede příběh, kdy přijde nějaká pěkná melodie..prostě to byl těžce střední proud zabalen do fantastické výpravy a krásných kostýmů - jo, ty na tom byly asi nejlepší.Plus teda výkon Dashy a tanečnice Kristiny Bastienové.

Bára byla nadšená, já jsem byla a jsem vlažná a řikejte mi třeba mrcha zmlsaná.Anebo to na mě bylo tak moc profesionální a já jakožto duší a tělem divadelní amatér, na kterého jsou víc jak čtyři rekvizity na jevišti moc, už nedokážu ocenit skutečné umění.

Závěrem asi tedy, že ta avízovaná sláva zas taková sláva neni..

Detoxikace nebo intoxikace

Co pamatuju, tak moje maminka tvrdí, že jaro začíná tehdy, když na internu začnou vozit mrtvice ve zvýšeném měřítku.Tak to už prý nastalo, takže nastává jaro.

Já jsem se rozhodla letos pečovat o tělo i o duši a jakž takž dodržet ten pětitýdenní půst před Velikonoci, že jako tělo detoxikujeme.A taky teda proto, že jsem se svěřila čínské medicíně, která pro mě má bylinkovou variantu operačního řešení, které mi nabízí klasická medicína.A to děkuji, ale jako správnej posera a konzervativec fakt nechci.V rámci toho jsem si dnes večer udělala tajemný lektvar z javorového sirupu a jedlé sody.A řeknu vám vážení, něco tak hnusného jsem dlouho, opravdu dlouho nejedla.Javorový sirup byla moje oblíbená mňamka.V kombinaci se sodou je to fakt hnus velebnosti.Dohromady s čaji, které chutnají a vypadají jako bláto rozmíchané kovovou trubkou je to fakt postní projekt.

Nepiji alkohol a to ani v malém množství, což je třeba u nás v divadle, kam každej z chlapů dovalí jak na zkoušku, tak na představení po jedné flašce lahodného nápoje, hotové předpeklí.Navíc jsem podezřelá, protože u nás nepijou jenom těhotný, kojící, nebo ti, kdo jsou po žloutence.

Takže jsem si vypěstovala image neutěšitelné konzumentky masa,piva a odborné literatury, nositelky dekoltovaných modelů nejrůznější etiologie a ženy samostatné a odbojné asi úplně zbytečně.Takový práce mi to dalo.Zničeno, položeno na oltář.Idálu výše zobrazenému se asi již nikdy nepřiblížím, jednak postrádám dlouhé blonďaté vlasy, druhak někoho z koho bych si mohla dělat srandu a on by mi ještě nosil dárečky a za třetí teda teďka nepiju a jim zdravě a skromně.Jediné co mám s filmovou Maryškou společné, je nedávný nevratný exces s vlasy.A ten stojí za to.

Těšim se, až si zase dám kus masa a zapiju to pivínkem, doma si nakrájíme hermelín a nalijeme vínečko a v divadle na mě nebudou koukat divně.

Jevištní pohyb neni žádná sranda

Zatímco moji spolužáci se vzdělávali o víkendu na 3.kongresu primární péče na Jižním městě, já jsem se nadplán zúčastnila semináře jevištního pohybu na Severním městě.Původně jsem nevěděla ani o jednom, moje nejmilejší suchozemská Želva Laco rozhodl za mě a mě už jenom přišel mejl od pedantského logistika Jirky, že se dostavím.Tečka.Překvápečko, ale ve finále celkem příjemné.
Když mám jít mezi lidi, který neznám a bojim se jich,tak mám vždycky problém a začnu se chovat kapku jinak než normálně.Kor, když je tam víc ženskejch než kluků.Pak se vždycky lecos dovim, nevadí,
Podcenila jsem Laca i Jirku a fyzicky jsem se tam celkem oddělala, pač předstírat rvačku je snad ještě horší a fackovat někoho jenom jako aby to vypadalo opravdu taky neni jenom jako.A taky jsem zjistila, že jsem pozbyla hravosti, fantazie a bezpostřednosti.Dneska večer hrajeme Alpského krále a trému mám jako prase už teďka ( ono aby ne, po čtyřech zkouškách když poslední byla 7.ledna, představení 14.ledna a od tý doby jsme na to nešahli).Věřila jsem si málo, teď už si nevěřim vůbec.
V závěru jsme si dali herecké etudky, kde mi Laco dal vytvořit postavu lehce feministické kariéristky snažící se a nemohoucí otěhotnět.Obávám se, že jsem si definitivně zpečetila image a k romantické roli v našem divadélku už mi nepomůže ani svěcená voda.

Ale nejvíc důležitá věc je ta, že jsem díky této akci objevila Velký vůz, což je občanské sdružení pro rozvoj osobnosti, která organizuje během roků spoustu vzdělávacích, sportovních, divadelních a jiných ušlechtilých akcí a jeví se mi celkem sympaticky.A protože mám podobné organizace tuze ráda, přidávám na ně web - je to překvapivě www.velkyvuz.cz

Konec sestričky z Kramarov

A tak mi v neděli ráno skončí třítýdenní mise ve špitále.Dneska jsem přišla z poslední osmičky, kterou jsem z části rozdělila mezi oblíbenou chirurgii a internu, kam jsem si šla splnit několiko úkonů, ke kterým se na chirurgii nedostanu, protože pacienti jsou ve většině případů samoobslužní.Zejtra si jdu odkroutit poslední noční, seberu si svejch pět švestek, vyhnu se lékařskému pokoji, zamačknu slzu a pojedu se zabalit batůžek na další půlrok do Prahy a pomodlim se k patronovi všech studujícíh, aby se všechno povedlo.
Strašně mě to v nemocnici bavilo.Až teda na tuhle středu, kdy jsem se dozvěděla, že biochemie je po dlouhém a těžkém klešťovém porodu na světě a padla na mě únava, že jsem se Almedou vláčela jako chodící mrtvola.
Se všema jsem vycházela v dobře,od vrátné až po pány primáře, ovšem 100% to fakt nejde nikdy a nikde.A když už, tak už, takže jsem se dneska dozvěděla, co jsem to za línou a nafoukanou důru.No prostě mě dotyčná v mojí nepřítomnosti zrubala jak černouhelnou pánev.Ale zas neni od věci vědět, kdo je nepřítel.A tak to vim, no.Lituju holky, který tam nastoupěj na stálo a tahle osoba si na nich bude hojit svoje mindráky.3 tejdny se to dá ještě docela v klidu vydržet, ovšem argument - hele, seš na chirurgii, tak budeš dělat sesterskou práci na chirurgii, na gyndu si camrej až budeš mít doktorskou praxi...od holky o dva roky starší než jsem sama v případě, že mě ostatní a to hlavně doktoři vzdělávaj v propedeutice a můžu na sály, je prostě hustej.
No a taky budu asi na vždycky milovat písničku Tanečnice z Lučnice, protože limbickej systém je sviňa a spojí věci který spolku zdánlivě nesouvisej.Taky jsem se opět poučila v otázce přirozeného výběru partnera.Komplexní sesterská praxe.
Tak zejtra naposledy...a v neděli do našeho holčicího příbytku a v pondělí do školičky.
Bude mi smutno, protože mě to bavilo a protože pacient, byť bývá člověk lstivý, je tak trošku smyslem snažení a když se něco povede, je to pěkný..
Školu dialogu mezi sestrou a mladým lékařem vydám v samostatné publikaci.To se sem fakt nehodí.

Radim Hladík na Mělníku

Aneb asi co se má stát stane se.V 19:07 mi zavolala kámoška, jestli bych nechtěla na Blue Effecty.No Jasně že chtěla.Tak se hezky obleč a namaluj, protože za pět minut se pro tebe zastaví Jirka, pač já nemůžu jet a ochořela mu žena.Jo a běž rovnou před barák - zněly instrukce.
Dneska když jsem jela vrátit Monice helmu, jsem se vracela domů a viděla jsem u našeho chloumeckýho krchůvku na nástěnce plakát, že tu bude Blue Effect.A řikala jsem si, jak bych to chtěla vidět a slyšet a že jsem ostuda, že jsem se na ně nešla do Balbínky ani jednou kouknout.Že je to dneska, jsem přirozeně nevěděla, v tom šrumci mezi chemií a Almedou jsem to fakt nevstřebala.
A tak jsem si oblékla svoje krásné tričko z Promodu, zhubeňující džíny, vzala jsem do ruky řasenku.
Přišla mamka. ,,Vem si sáčko," pravila
Nevezmu si sáčko, je zima, vezmu si kabát.
,,Vem si sáčko a k tomu kabát, ať jsi elegantní."
Nevezmu si sáčko a kabát, protože bych se pak nevešla do kabátu a navíc nechci být ve 20 letech elegantní.
,,Dobře, nechtěla jsem ti to řikat, ale musim.To tričko tě obtahuje a nevypadá to dobře.Vem si sáčko, máš ho v krabici z letníma věcma."
Mimochodem tohle tričko jsem si koupila kvůli jednomu představení v Kobylisích na kterym mi celkem záleželo a dosud jsem měla v tomto triku vysoké sebevědomí.Tričko jsem shodila, vzala si jiné,volnější.
,,Jo, takhle je to dobrý.Takhle můžeš jít.A vem si k tomu společenský boty."
Takže jsem vyšla na nenadálou událost nasraná jak mraky s nenávistí k vlastí osobě a vlastímu tělu.Všechno mě přešlo, když jsem sedla do auta prosyceném příjemným pánským parfémem a muzikou oceněnou sedmi Grammy.
A dlouho se mi na koncertě nestalo ( z části taky teda proto, že poslední koncert na kterym jsem byla byl romantický předvánoční recitál na kterym se ze společenských důvodů nehodilo notovat si s autorem), abych radši seděla a mlčky poslouchala, protože málokdy vydržim bejt zticha.Tentokrát jsem byla.A bylo to úžasný od začátku do konce.Kulturák obsazen tak ze 40% převážně známými firmami.Seděla jsem jako oukropeček a jenom jsem si vychutnávala nával náhle přišlého blaha.
Jojo, někdy jsou i nečekaný věci celkem dost příjemný.A ještě jsem udělala dobrej skutek, protože Jirka by prý sám nešel a kámoška jakožto dárkyně lístků by byla smutná, že nešel.

No a jak se takhle jinak mám

Tak se po období jakés takés konjunktury, kdy se na důležitých frontách když na přímo dařilo, tak střídavě oblačno zadařilo k finální spokojenosti přichází nyní fáze recese.Prostě to teď nějak nejde.Podělávky začaly ve Francii, kam jsme odjeli zrelaxovat, ulyžovat se do bezvědomí, v mym případě se naučit na chemii která měla být dávno hotova a tak prostě si odpočinout.Na začátku bylo slovo a slovo se pak stalo skutkem, prostě jsme se nepohodli hned po výlezu z autobusu, nebo ještě předtim, já nevim.A pak to pokračovalo přes spoustu dalších věcí.Kdybychom to nechali v Chamrousse v nadmořské výšce lehce pod dva kilometry, bylo by to sice mrzuté, ale málo platný, tohle se ponese dál.První část pobytu jsem se snažila být pufrem obou apartmánů.Pak už ne.A bylo mi z toho šoufl celej pobyt a i potom.A byla to taky připomínka období před nějakým rokem a půl, které bylo taky plné nedorozumnění, která ve finále vyústila v katarzi a konec vztahu.Že komunikace určuje dění mi potvrdil i můj nástup na sesterskou praxi do nemocnice, kde si nějak zapomněli říct, že se mnou mají počítat, byť mi podepsali dvě smlouvy.A bylo mi trapně a ještě trapněji, protože toho ze školy praktického věru mnoho neumím a navíc moje přirozená povaha je bázlivá, takže si takhle nestoupnu rovnou k pacientovi s odebírací soupravou a nevrazim mu jehlu někam do ruky a nazdar, alobrž se sama udám, že nejsem sestra a že to teda moc neumim, tak ať je pán připraven, že se mi to taky nemusí povíst. A ono se to povidlo a sebevědomí zase o kousek poskočilo kupředu.
To mě ale teprve čekal víkend doma.Zase jsme si s rodičema od sebe kapku odvykli, pokud půl roku žijeme tak, že já přijedu v pátek večer, najim se, usnu, v sobotu odtahnu někam do háje se učit nebo kecat, v neděli totéž a dám si odpich nejpozději ve tři odpoledne a mizim do Prahy, je všechno skoro v pořádku.Jenže ted jsem tady oxidovala i přes týden, sice díky záhulu v nemocnici jako spící panna ale stejně, tatíček už nemá asi tak úplně svůj klid a je nedůtklivý.Vrcholem dneska bylo, že jsem snědla minituňáčka u něj u postele a už byl zase oheň na střeše.Takže teď jako nemluvíme.Prostě to s chlapama neumim.A já sem stejně budu jezdit, i když mám v Praze klídek, můžu si lozit po divadlech a tak všude, ale holt jsem tady jednou doma no.Asi mě viděj rádi, i když to tak nevypadá - si řikám teda no.Ale je mi z toho taky smutno.
Taky je mi smutno protože umřel náš rodinnej obvoďák.Sice jsem k němu chodila akorát kvůli lejstrům a na odběry krve, ale je mi taky smutno, děda s mamkou a potažmo babičkou k němu chodili přes 25 let.No jo no, měla bych si asi zvykat na podobný příhody, když se tim teda chci jakože živit, ale nějak se tomu neubránim.
Ale nejsem smutná sama.Je smutný taky náš kolega z divadla, který svůj smutek pořešil po svém - ohlásil rozvod se Čtyřlabutí.Prý na mě byl tehdy v lednu ošklivý právě proto, že byl smutný.Takže teď jsme smutní my všichni, protože hrát Alpského krále bez hlavního hrdiny moc nejde.A tak se začíná pomalu vařit nové představení s tím, že Frontmanovi dáme nějaký čas a on se uvolí s námi občas hrát, když už ne zkoušet.A protože jsme přišli i o Málinku, přijdu nejspíš já o svoji roli a budu hrát celkem nezáživnou Málinku a služku Lízinku bude hrát opět naše divadelní rodička.A řekla jsem si o to sama, protože to chci hrát a teď bych si za to opět nejraději vrazila, že jsem takovej blbec agilní.
Dalším důvodem ke smutku je škola.Nepovedl se zápich kterej důležitostí předčil všechny zápichy který se povedly.
Dobrá zpráva je, že na pitevních cvičeních nebude s největší pravděpodobností On, protože je někde v kelu na stáži a tak snad moje autopsychoterapie bude dovedena do zdárného konce.
Bronz nachytaný v Alpách už vybledl, tak si asi zase obarvim vlasy na rudo, nasadim si do uší kruhy a půjdu do světa.Člověk má být skromný a tak si pořád říkám, že štěstí nejsou nesplněné sny, ale splněné povinnosti.To už jsem tu psala, ale já si to holt musim pořád opakovat,aby mě ty nesplněný sny nepohltily.A taky bych mohla přestat poslouchat Szidi Tobias...ach jo.Když ona je tak dobrá...

Husaři

Zvu přátele a příznivce divadla na představení Husaři, které vypukne 11.2. v 19:00v Karlínském Spektru.Představení je v permanenci již více než 5 let, čas jej prý celkem prověřil a je pěkné, říkali kolegové.Neviděla jsem z něj ani jeden obraz, ale viděla jsem herce a tak jsem přesvědčena, že lze doporučit a pozvat.

Sloužit lidu

A tak po týdnu sladkého lyžování a požírání vyzrálých sýrů přišel čas na plnění sesterské praxe.A tak jsem dnes poprvé nakráčela na chirurgii coby tedy dočasná sesterská síla.A jaké bylo moje překvapení, že tam o mě opět nikdo nic nevěděl.Vrchní sestra byla asi taky hodně překvapená.No a tak jsem si pověsila bundu na nepoužívaný infuzní stojan a vyrazila jsem do boje, převlíkla se do svého apartního bílého kompletku a pochválila jsem se, že jsem si nekupovala sesterskou sukýnku nebo šatičky, ale zůstala jsem u konzervativních bílých kaťat a trička.A tak jsem se snad bez úhony na svém zdraví,pověsti a životech pacientů zapojila do procesu a vydržím tam v míru a pokoji tři týdny.

Urvaná jsem jak amidor.A to byla jedna osmička....

Pozvi mě.A já půjdu.

A tak jsem zas jednou podlehla hříšnému pokušení se jít podivat do divadla. A protože jsem byla ve středu vyprovokována k návštěve divadla Židle, jehož členstvo se třemi prvky prolíná s divadlem Čtyřlabuť, nahodila jsem své nové tričko z posledního lupu v Promodu, nové džíny, naleskovala jsem si pusu, hodila jsem Silbernagla do příručního zavazadla, abych se mohla učit, kdyby mě to náhodou nebavilo, dostala jsem do Jarky požehnání a vyrazila jsem do světa.
Dostalo se mi ímejlovou poštou přesnýho plánku dané oblasti, odesílateli jsem odvětila, že to přece najdu, za koho mě jakože má ( přece mu nepoděkuju mile, že jo, kde bysme to byli) a totálně zmatená a se staženym zadkem, že zabloudim i s plánkem jsem se jala k cestě do šumu.Kamarádka perfekcionistka ze mě těžce oddychovala, když jsem přijela na místo srazu pozdě a ještě jsem jí řekla, že nevim jestli to najdeme.Pán Bůh mi lecčeho nenadělil, lecčeho nadělil.Nadělil mi orientační smysl.Takže jsem zaváhala jenom dvakrát, než jsem určila azimut a do divadelního sálu jsme nakráčely s přesností Fantomase.
Hra Království první třídy byla fakt skvělá, všichni hráli jako o život a dokonce nám bylo dopřáno pochválit přímo pana režiséra osobně, vypadal, že neví, co si má myslet...jestli si jako dělám srandu, nebo to myslim vážně.Ani nepoděkoval.
Tak jako zprostředkovatel kulturních akcích už bych se snad osvědčila, kamarádka byla spokojena.Tak a teď se jdu učit.Jsem nastimulovaná krásnym zážitkem, tak mi to určitě děsně poleze do hlavy.Děsně moc.

Báječná katastrofa

A tak jsem si odehrála premiéru v Praze a oficiální derniéru na Mělníku.
Koncem prváku jsem si slíbila, že už nikdy nepůjdu nikam nepřipravená.Nemožno dodržet.I kdybych to dávno předtim nezkazila sama, zkazí mi to Laco v pražskym divadle.Měla jsem nazkoušeno slovy šest scén.Ale mám jich tam opravdu více.Protože mám výtečné spoluhráče (a jednoho hodně výtečného, kterej umí i můj text a nenechal mě v tom, když jsem totálně zapomněla - děkuju moc, Jiří), byly moje kiksy zahlazeny celkem vzato elegantně a představení prý nasazením mé osoby neutrpělo...řikal zvukař a osvětlovač.
A dneska jsem šla na slavnostní derniéru jak největší haluz, totálně mimo a totálně nenaladěna, rozpínal se mi můj jediný knoflíček halenky, publikum plné mělnické smetánky a já jsem si text neřekla za dva měsíce ani jednou.Přítomnost vlastní matky se ukázala jako šťastnou, protože není nad to mít v jevišti pevný bod, na který můžete verbálně útočit...( milosrdná světla na jevišti v divadle, kde neni vidět a kde se pozná pouze podle odlesků skel brýlí, kdo kde sedí).
Dobrá zpráva je, že derniéra snad nebyla derniérou, resp.byla derniérou cyklu Setkání.Takže od letošního listopadu budeme našim pořadům řikat jinak...a budeme je dělat stejně.Doufám.Protože Mistr Černický je prostě jenom jeden.Mojí mamince dneska řekl, že přivedla na svět báječnou katastrofu.
A byla to největší lichotka v mym životě.

Když do hrobky, tak tanečním krokem

Přečetla jsem si po sobě minulý příspěvek a zhrozila jsem se.Jediný důvod, proč tam ten článek nechám, je Jitulin komentář.Uznávám ano, článek je velice zmatený, aby ne, pivo, zelená, rusiskoje a veltlín ještě nikoho bystrym neudělaly.
Život dostal zase pořádný obrátky, zpráva dobrá stíhá zprávu špatnou a sladké čtyři hodiny po fyzice všechno dostalo zase takovou nějakou přihořklou pachuť.
Poslední dva týdny v semestru jsou tradičně velmi oblíbenou záležitostí, o tom snad už bylo řečeno tolik, že víc ani nelze, k tomu jedna premiérka (stresor jako prase, s některejma lidma jsem ještě na jevišti nestála, s jednou slečnou jsem se dokonce viděla pouze a jedině jednou, hromadný scény jsem necvičila ani jednou, přestavby scény ani jednou, kostým nevyzkoušen), dále slavnostní derniéra na Mělníku prozměnu Shakespeara.Chtěla jsem pozvat všechny svoje přátelé, kteří pobývají v Praze, ale asi si to odpustím, protože čuju, že to neproběhne tak hladce.Přesto však, nic nepotěší tak, jako cizí smůla nebo nějakej zádrhel, takže pro odvážné, jízlivé a - 14.1. v 19:00 v Karlínském Spektru.Když do hrobky, tak tanečním krokem.

Jenom pořád nevim, jak mám tohle všechno dělat a vypadat u toho hezky.Nechala jsem tenhle týden doma svůj ošuntělý džínový kabátek a vytahla jsem sněžnou bundu a to i přesto že v tom vypadám jako almara nemalá.A pak jsem v metru málem zaplakala, když jsem se viděla.Spolubydla nafotila novou sérii fotek, kde vypadá jen tak mimochodem jako kandidátka republikového titulu krásy a já si pak připadám ještě tragičtěji.
No chtělo by to vzpruhu..pořádnou.

POznámka - fotka pochází z představení 19.11:

JR poražen !!!

A tak se neuvěřitelné stalo skutkem.Myslela jsem si, že nikdy nepřekonán fyziku.A teď se mi to zdá jako nejprostší věc na světě,celkem ironie, na to jak jsem se tady před 12 hodinama klepala a oporou mi byla moje jediná krásná spolubydlící, která mi tvrdila, že tam prostě musim a že to dám.No myslim, že to ve věci mého akademického sebevědomí sehrálo dost podstatnou roli.
Ale rána přišla odkud jsem ji nečekala.Divadlo.Zdroj mého nepřirozeného narcismu mi dalo dnes ránu ze zálohy, resp. nenaložený kolega Rosťa mě dneska zdepkoval za svoje vlastní chyby a využil mého ovíněného ( opiveného) stavu a uvedl mě do smutku.Máloco mě dokáže tak nasrat, jako když si někdo dovolí pochybovat o hlasové průpravě mého komorního altu :-) bože kde jsou časy, kdy jsem se nemusela stydět zpívat na jevišti.Jak ráda bych se vrátila.
Mně se tak strašně stejská po tý svobodě projevu, kterou mi celkem stabilní hlas poskytoval...trénink je holt trénink.
Dneska jsem od Vlastíka v divadle dostala k Ježíšku po Třech králích flašku hruškovice z Němčiček.Tady je znát, kdo si váží dárku k Vánocům a kdo prská cosi o tom, že kešu a parrrrra nemá rrrrád.Pravda je, že sice nemá rrrrád kešu a parrra ořřřechy, ale mám s nim nazkoušeno nejlépe.A o tom je právě ten životní kompromis...
No takže mě dneska na oslavu toho báječného dne, kdy pro mě JR přestal být zlým stínem nakrknul Rosťa, ale to přejde do rána.
Z poloviny ( no nebo z více ?? abych si nefandila) se dneska šlo k Havranovi a měla jsem radost.Měla jsem radost, protože dorazila i Hanka Růža a protože bylo veselo a protože si se mnou pár lidí připilo na smrtelnost JR.
A když jsem dorazila domů do naší dívčí komnaty, načla Jarinka na moji počest ruskej šampus, Anička postavila pyramidu ze skleniček, tu jsem schodila a zlila celej jídelní kout a povídali jsme a pili a bylo to zase jednou krásný.
A teď posloucháme písnišku Kolej Yesterday.Tuhle písničku jsem poprvé jakože navážno slyšela 16.května na budově č.7 na Hostivaři.A na sedmou ranní toho dne jsem měla bejt poprvé u JR.A dneska to mám konečně za sebou.Takže na jednu stranu děsný, ale na tu druhou supr.Zážitek, zkušenost, známí staří a noví...no skoro se mi po Hostíku na chvíli zastesklo.Kor když teď vim, co se tam děje za věci.
Viva la vita !!!

Aromaterapií k lepším výsledkům

Učim se až mi bziká v hlavě.Mám nový ukazatel odučené doby.Když mi začne kručet v břiše, učim se už pěkně dlouho.A hlavou se mi honí scény z básníků a Masaříkovy pilulky na prodloužení bdělosti.

Na blogu mé kamarádky jsem si přečetla, jak bojovala s nesoustředěností jahodovým peelingem celého těla.Tak jsem vyzkoušela levandulový peeling chodidel.Výsledek je zatím ten, že mám pocit dobře umytých nohou.Taky jsem zkoušela tělové mléko s vůní bílého čaje a aroma olejíček s mandarinkou, ta má prý pomáhat zejména zrozencům znamení Raka ( na cévy to onehdá vyšlo...).

Od babičky jsem dostala tabletkový aktivátor karnitinového přenašeče a donor (I)Q koenzymu.Jenže ať dělám co dělám, furt mám pocit, že o tom všem nemám ani šajnu.A nezapomenu na větu mého vzácného kolegy z divadla - a co kdyby ses to zkusila jednou naučit a nezkoušet furrrt jenom ty prrrofesory nějak přřřečůrrrat ??? Blažený neznalý situace.

Ale tak na Nový rok jsem se učila, zanedbatelně jsem alkoholu popila, hodná jsem na všechny ten jeden den byla, tak by to snad letos mohlo být lepší ne ???

Prosím...