pátek 13. února 2009

Radim Hladík na Mělníku

Aneb asi co se má stát stane se.V 19:07 mi zavolala kámoška, jestli bych nechtěla na Blue Effecty.No Jasně že chtěla.Tak se hezky obleč a namaluj, protože za pět minut se pro tebe zastaví Jirka, pač já nemůžu jet a ochořela mu žena.Jo a běž rovnou před barák - zněly instrukce.
Dneska když jsem jela vrátit Monice helmu, jsem se vracela domů a viděla jsem u našeho chloumeckýho krchůvku na nástěnce plakát, že tu bude Blue Effect.A řikala jsem si, jak bych to chtěla vidět a slyšet a že jsem ostuda, že jsem se na ně nešla do Balbínky ani jednou kouknout.Že je to dneska, jsem přirozeně nevěděla, v tom šrumci mezi chemií a Almedou jsem to fakt nevstřebala.
A tak jsem si oblékla svoje krásné tričko z Promodu, zhubeňující džíny, vzala jsem do ruky řasenku.
Přišla mamka. ,,Vem si sáčko," pravila
Nevezmu si sáčko, je zima, vezmu si kabát.
,,Vem si sáčko a k tomu kabát, ať jsi elegantní."
Nevezmu si sáčko a kabát, protože bych se pak nevešla do kabátu a navíc nechci být ve 20 letech elegantní.
,,Dobře, nechtěla jsem ti to řikat, ale musim.To tričko tě obtahuje a nevypadá to dobře.Vem si sáčko, máš ho v krabici z letníma věcma."
Mimochodem tohle tričko jsem si koupila kvůli jednomu představení v Kobylisích na kterym mi celkem záleželo a dosud jsem měla v tomto triku vysoké sebevědomí.Tričko jsem shodila, vzala si jiné,volnější.
,,Jo, takhle je to dobrý.Takhle můžeš jít.A vem si k tomu společenský boty."
Takže jsem vyšla na nenadálou událost nasraná jak mraky s nenávistí k vlastí osobě a vlastímu tělu.Všechno mě přešlo, když jsem sedla do auta prosyceném příjemným pánským parfémem a muzikou oceněnou sedmi Grammy.
A dlouho se mi na koncertě nestalo ( z části taky teda proto, že poslední koncert na kterym jsem byla byl romantický předvánoční recitál na kterym se ze společenských důvodů nehodilo notovat si s autorem), abych radši seděla a mlčky poslouchala, protože málokdy vydržim bejt zticha.Tentokrát jsem byla.A bylo to úžasný od začátku do konce.Kulturák obsazen tak ze 40% převážně známými firmami.Seděla jsem jako oukropeček a jenom jsem si vychutnávala nával náhle přišlého blaha.
Jojo, někdy jsou i nečekaný věci celkem dost příjemný.A ještě jsem udělala dobrej skutek, protože Jirka by prý sám nešel a kámoška jakožto dárkyně lístků by byla smutná, že nešel.

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Sou skveli, zeru je. Byl tam nekdo znamej?

Terez řekl(a)...

Ze společnejch známejch tak úplně nevim...pár vysloužilců z gymplu,pak ta slečna cos jí rozšlápla v kostele onehdá to chrastítko,letošní maturanti,fakt je že spoustu z těch lidí znám od vidění.Ale jako vyprodáno teda fakt nebylo, na druhou stranu mělo to být v malym sále a dali je do velkýho...v každym případě to bylo absolutní...mám radost že se na Mělníku může stát i něco takovýho.

Anonymní řekl(a)...

hh tu holku co sem ji rozslapla chrastitko a zpusobila ji tim hysterickej zachvat sem potkala na Mustku na prestupu. tvarila se ze mi rozslapne hlavu, ten pohled rikal "ja nezapominam.." :-D

Terez řekl(a)...

Jo akce chrastítko...a na Můstku bych se bála, že pod tim pohledem zkamenim.Holt máš hříšek mládí...
Já to mám zas dobrý u její spolubydlící - královny krásy Mělníka, umělkyně Žižkové.A tam pohledy neříkají vůbec nic, teda že by Klihavcovy pohlednice uměly mluvit.

Terez řekl(a)...

*leda, ne teda.