No a jak se takhle jinak mám

Tak se po období jakés takés konjunktury, kdy se na důležitých frontách když na přímo dařilo, tak střídavě oblačno zadařilo k finální spokojenosti přichází nyní fáze recese.Prostě to teď nějak nejde.Podělávky začaly ve Francii, kam jsme odjeli zrelaxovat, ulyžovat se do bezvědomí, v mym případě se naučit na chemii která měla být dávno hotova a tak prostě si odpočinout.Na začátku bylo slovo a slovo se pak stalo skutkem, prostě jsme se nepohodli hned po výlezu z autobusu, nebo ještě předtim, já nevim.A pak to pokračovalo přes spoustu dalších věcí.Kdybychom to nechali v Chamrousse v nadmořské výšce lehce pod dva kilometry, bylo by to sice mrzuté, ale málo platný, tohle se ponese dál.První část pobytu jsem se snažila být pufrem obou apartmánů.Pak už ne.A bylo mi z toho šoufl celej pobyt a i potom.A byla to taky připomínka období před nějakým rokem a půl, které bylo taky plné nedorozumnění, která ve finále vyústila v katarzi a konec vztahu.Že komunikace určuje dění mi potvrdil i můj nástup na sesterskou praxi do nemocnice, kde si nějak zapomněli říct, že se mnou mají počítat, byť mi podepsali dvě smlouvy.A bylo mi trapně a ještě trapněji, protože toho ze školy praktického věru mnoho neumím a navíc moje přirozená povaha je bázlivá, takže si takhle nestoupnu rovnou k pacientovi s odebírací soupravou a nevrazim mu jehlu někam do ruky a nazdar, alobrž se sama udám, že nejsem sestra a že to teda moc neumim, tak ať je pán připraven, že se mi to taky nemusí povíst. A ono se to povidlo a sebevědomí zase o kousek poskočilo kupředu.
To mě ale teprve čekal víkend doma.Zase jsme si s rodičema od sebe kapku odvykli, pokud půl roku žijeme tak, že já přijedu v pátek večer, najim se, usnu, v sobotu odtahnu někam do háje se učit nebo kecat, v neděli totéž a dám si odpich nejpozději ve tři odpoledne a mizim do Prahy, je všechno skoro v pořádku.Jenže ted jsem tady oxidovala i přes týden, sice díky záhulu v nemocnici jako spící panna ale stejně, tatíček už nemá asi tak úplně svůj klid a je nedůtklivý.Vrcholem dneska bylo, že jsem snědla minituňáčka u něj u postele a už byl zase oheň na střeše.Takže teď jako nemluvíme.Prostě to s chlapama neumim.A já sem stejně budu jezdit, i když mám v Praze klídek, můžu si lozit po divadlech a tak všude, ale holt jsem tady jednou doma no.Asi mě viděj rádi, i když to tak nevypadá - si řikám teda no.Ale je mi z toho taky smutno.
Taky je mi smutno protože umřel náš rodinnej obvoďák.Sice jsem k němu chodila akorát kvůli lejstrům a na odběry krve, ale je mi taky smutno, děda s mamkou a potažmo babičkou k němu chodili přes 25 let.No jo no, měla bych si asi zvykat na podobný příhody, když se tim teda chci jakože živit, ale nějak se tomu neubránim.
Ale nejsem smutná sama.Je smutný taky náš kolega z divadla, který svůj smutek pořešil po svém - ohlásil rozvod se Čtyřlabutí.Prý na mě byl tehdy v lednu ošklivý právě proto, že byl smutný.Takže teď jsme smutní my všichni, protože hrát Alpského krále bez hlavního hrdiny moc nejde.A tak se začíná pomalu vařit nové představení s tím, že Frontmanovi dáme nějaký čas a on se uvolí s námi občas hrát, když už ne zkoušet.A protože jsme přišli i o Málinku, přijdu nejspíš já o svoji roli a budu hrát celkem nezáživnou Málinku a služku Lízinku bude hrát opět naše divadelní rodička.A řekla jsem si o to sama, protože to chci hrát a teď bych si za to opět nejraději vrazila, že jsem takovej blbec agilní.
Dalším důvodem ke smutku je škola.Nepovedl se zápich kterej důležitostí předčil všechny zápichy který se povedly.
Dobrá zpráva je, že na pitevních cvičeních nebude s největší pravděpodobností On, protože je někde v kelu na stáži a tak snad moje autopsychoterapie bude dovedena do zdárného konce.
Bronz nachytaný v Alpách už vybledl, tak si asi zase obarvim vlasy na rudo, nasadim si do uší kruhy a půjdu do světa.Člověk má být skromný a tak si pořád říkám, že štěstí nejsou nesplněné sny, ale splněné povinnosti.To už jsem tu psala, ale já si to holt musim pořád opakovat,aby mě ty nesplněný sny nepohltily.A taky bych mohla přestat poslouchat Szidi Tobias...ach jo.Když ona je tak dobrá...