Malování

Udělaly jsme si s kamarádkou podzimní večer a malovaly jsme vším a na všecko.Takže teď budu kolem obchodů s barvami na textil chodit velkym obloukem.Ono to takovou práci asi zas nedá, protože poté, co jsme se pustily do zařizování bydlení jsem tedko tak trochu bez peněz.No ale hlavně.V jejím úžasnym pokojíčku plnym obrázků a básniček jsem objevila básničku, kterou jsme měli někdy na malym gymplu v čítance a teď jsem měla radost, že jsem ji objevila.

Písnička o škaredých holkách

Škaredý holky, ty se drží zpátky
jsou samy sobě na posměch
a vždycky mají krásný kamarádky
a proto mají v lásce pech
Jsou spolehlivý jako tažný koně
Drží Tě, když Ti hrozí pád
Nestojí o dík, vědí, že se pro ně
chlapi nebudou nikdy prát
Škaredý holky nejsou nikdy v právu
vypadnou vždycky z pořadí
srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si, nikdy nesladí
Zrcadlu řeknou - holka ty máš ránu,
leda tak slepci přijdeš vhod
Rády se trápí, usínají k ránu
Co by byl živt bez trampot
Řeknou Ti :Hele, zmiz a zanech řečí
nestojim o tvý ohledy
škaredý holky nikdo nepřesvědčí,
že vůbec nejsou škaredý

Podzim

Světla ubývalo a zimy přibývalo.Zima je jako sviňa.Počátkem prázdnin jsem měla nějakej záchvat ženskosti a šla jsem si koupit něco hezkého na sebe.A tak mám ted pár inovací v šatníku, jenže všecko na léto.Takže jsem dneska za Andreou do zámku hrůzy v týhle sibiři vyrazila v mamčinejch věcech.Takže na tý pověře, že se má na zkoušky nosit něco půjčenýho asi fakt něco bude.Takže se mi dneska ze srdce odvalily dva kameny.No ale hlavně přišel podzim a to je moje další oblíbené roční období.Protože je syce hnusně venku a třeba dneska u nás na Chloumku něco venku děsně smrdí, já v tom cejtim Štětí, mamka krematorium, ale po roce v Praze už taky nemám tak fajnovej nos.
A tak je venku sice škaredě, ale doma už začaly vonět zimní jídla jako je zelňačka a čerstvej chleba, chodíme paběrkovat na vinice a burčák se letos obzvláště podařil.Topení je ještě chladné a tak se balíme do teplých pokrývek a pijeme doma voňavé čaje a učím se vykládat tarotové karty, což je moje nová zcela soukromá vášeň.Vidina světlých zítřků mě nabíjí energií a touhou po životě.Dokonce se letos těšim do Prahy, na spolužactvo, na některý učitele, na některý teda fakt ne, na historky pana profesora Stingla a na tachykardii u pavilonu CH.Na nový bydlení a na novou spolubydlící, na naše plánované procházky po domě bytové kultury Ikea na Zličíně a zařizování naší domácnosti Amelie z Montmarteru.