Pozvi mě.A já půjdu.

A tak jsem zas jednou podlehla hříšnému pokušení se jít podivat do divadla. A protože jsem byla ve středu vyprovokována k návštěve divadla Židle, jehož členstvo se třemi prvky prolíná s divadlem Čtyřlabuť, nahodila jsem své nové tričko z posledního lupu v Promodu, nové džíny, naleskovala jsem si pusu, hodila jsem Silbernagla do příručního zavazadla, abych se mohla učit, kdyby mě to náhodou nebavilo, dostala jsem do Jarky požehnání a vyrazila jsem do světa.
Dostalo se mi ímejlovou poštou přesnýho plánku dané oblasti, odesílateli jsem odvětila, že to přece najdu, za koho mě jakože má ( přece mu nepoděkuju mile, že jo, kde bysme to byli) a totálně zmatená a se staženym zadkem, že zabloudim i s plánkem jsem se jala k cestě do šumu.Kamarádka perfekcionistka ze mě těžce oddychovala, když jsem přijela na místo srazu pozdě a ještě jsem jí řekla, že nevim jestli to najdeme.Pán Bůh mi lecčeho nenadělil, lecčeho nadělil.Nadělil mi orientační smysl.Takže jsem zaváhala jenom dvakrát, než jsem určila azimut a do divadelního sálu jsme nakráčely s přesností Fantomase.
Hra Království první třídy byla fakt skvělá, všichni hráli jako o život a dokonce nám bylo dopřáno pochválit přímo pana režiséra osobně, vypadal, že neví, co si má myslet...jestli si jako dělám srandu, nebo to myslim vážně.Ani nepoděkoval.
Tak jako zprostředkovatel kulturních akcích už bych se snad osvědčila, kamarádka byla spokojena.Tak a teď se jdu učit.Jsem nastimulovaná krásnym zážitkem, tak mi to určitě děsně poleze do hlavy.Děsně moc.

Báječná katastrofa

A tak jsem si odehrála premiéru v Praze a oficiální derniéru na Mělníku.
Koncem prváku jsem si slíbila, že už nikdy nepůjdu nikam nepřipravená.Nemožno dodržet.I kdybych to dávno předtim nezkazila sama, zkazí mi to Laco v pražskym divadle.Měla jsem nazkoušeno slovy šest scén.Ale mám jich tam opravdu více.Protože mám výtečné spoluhráče (a jednoho hodně výtečného, kterej umí i můj text a nenechal mě v tom, když jsem totálně zapomněla - děkuju moc, Jiří), byly moje kiksy zahlazeny celkem vzato elegantně a představení prý nasazením mé osoby neutrpělo...řikal zvukař a osvětlovač.
A dneska jsem šla na slavnostní derniéru jak největší haluz, totálně mimo a totálně nenaladěna, rozpínal se mi můj jediný knoflíček halenky, publikum plné mělnické smetánky a já jsem si text neřekla za dva měsíce ani jednou.Přítomnost vlastní matky se ukázala jako šťastnou, protože není nad to mít v jevišti pevný bod, na který můžete verbálně útočit...( milosrdná světla na jevišti v divadle, kde neni vidět a kde se pozná pouze podle odlesků skel brýlí, kdo kde sedí).
Dobrá zpráva je, že derniéra snad nebyla derniérou, resp.byla derniérou cyklu Setkání.Takže od letošního listopadu budeme našim pořadům řikat jinak...a budeme je dělat stejně.Doufám.Protože Mistr Černický je prostě jenom jeden.Mojí mamince dneska řekl, že přivedla na svět báječnou katastrofu.
A byla to největší lichotka v mym životě.

Když do hrobky, tak tanečním krokem

Přečetla jsem si po sobě minulý příspěvek a zhrozila jsem se.Jediný důvod, proč tam ten článek nechám, je Jitulin komentář.Uznávám ano, článek je velice zmatený, aby ne, pivo, zelená, rusiskoje a veltlín ještě nikoho bystrym neudělaly.
Život dostal zase pořádný obrátky, zpráva dobrá stíhá zprávu špatnou a sladké čtyři hodiny po fyzice všechno dostalo zase takovou nějakou přihořklou pachuť.
Poslední dva týdny v semestru jsou tradičně velmi oblíbenou záležitostí, o tom snad už bylo řečeno tolik, že víc ani nelze, k tomu jedna premiérka (stresor jako prase, s některejma lidma jsem ještě na jevišti nestála, s jednou slečnou jsem se dokonce viděla pouze a jedině jednou, hromadný scény jsem necvičila ani jednou, přestavby scény ani jednou, kostým nevyzkoušen), dále slavnostní derniéra na Mělníku prozměnu Shakespeara.Chtěla jsem pozvat všechny svoje přátelé, kteří pobývají v Praze, ale asi si to odpustím, protože čuju, že to neproběhne tak hladce.Přesto však, nic nepotěší tak, jako cizí smůla nebo nějakej zádrhel, takže pro odvážné, jízlivé a - 14.1. v 19:00 v Karlínském Spektru.Když do hrobky, tak tanečním krokem.

Jenom pořád nevim, jak mám tohle všechno dělat a vypadat u toho hezky.Nechala jsem tenhle týden doma svůj ošuntělý džínový kabátek a vytahla jsem sněžnou bundu a to i přesto že v tom vypadám jako almara nemalá.A pak jsem v metru málem zaplakala, když jsem se viděla.Spolubydla nafotila novou sérii fotek, kde vypadá jen tak mimochodem jako kandidátka republikového titulu krásy a já si pak připadám ještě tragičtěji.
No chtělo by to vzpruhu..pořádnou.

POznámka - fotka pochází z představení 19.11:

JR poražen !!!

A tak se neuvěřitelné stalo skutkem.Myslela jsem si, že nikdy nepřekonán fyziku.A teď se mi to zdá jako nejprostší věc na světě,celkem ironie, na to jak jsem se tady před 12 hodinama klepala a oporou mi byla moje jediná krásná spolubydlící, která mi tvrdila, že tam prostě musim a že to dám.No myslim, že to ve věci mého akademického sebevědomí sehrálo dost podstatnou roli.
Ale rána přišla odkud jsem ji nečekala.Divadlo.Zdroj mého nepřirozeného narcismu mi dalo dnes ránu ze zálohy, resp. nenaložený kolega Rosťa mě dneska zdepkoval za svoje vlastní chyby a využil mého ovíněného ( opiveného) stavu a uvedl mě do smutku.Máloco mě dokáže tak nasrat, jako když si někdo dovolí pochybovat o hlasové průpravě mého komorního altu :-) bože kde jsou časy, kdy jsem se nemusela stydět zpívat na jevišti.Jak ráda bych se vrátila.
Mně se tak strašně stejská po tý svobodě projevu, kterou mi celkem stabilní hlas poskytoval...trénink je holt trénink.
Dneska jsem od Vlastíka v divadle dostala k Ježíšku po Třech králích flašku hruškovice z Němčiček.Tady je znát, kdo si váží dárku k Vánocům a kdo prská cosi o tom, že kešu a parrrrra nemá rrrrád.Pravda je, že sice nemá rrrrád kešu a parrra ořřřechy, ale mám s nim nazkoušeno nejlépe.A o tom je právě ten životní kompromis...
No takže mě dneska na oslavu toho báječného dne, kdy pro mě JR přestal být zlým stínem nakrknul Rosťa, ale to přejde do rána.
Z poloviny ( no nebo z více ?? abych si nefandila) se dneska šlo k Havranovi a měla jsem radost.Měla jsem radost, protože dorazila i Hanka Růža a protože bylo veselo a protože si se mnou pár lidí připilo na smrtelnost JR.
A když jsem dorazila domů do naší dívčí komnaty, načla Jarinka na moji počest ruskej šampus, Anička postavila pyramidu ze skleniček, tu jsem schodila a zlila celej jídelní kout a povídali jsme a pili a bylo to zase jednou krásný.
A teď posloucháme písnišku Kolej Yesterday.Tuhle písničku jsem poprvé jakože navážno slyšela 16.května na budově č.7 na Hostivaři.A na sedmou ranní toho dne jsem měla bejt poprvé u JR.A dneska to mám konečně za sebou.Takže na jednu stranu děsný, ale na tu druhou supr.Zážitek, zkušenost, známí staří a noví...no skoro se mi po Hostíku na chvíli zastesklo.Kor když teď vim, co se tam děje za věci.
Viva la vita !!!

Aromaterapií k lepším výsledkům

Učim se až mi bziká v hlavě.Mám nový ukazatel odučené doby.Když mi začne kručet v břiše, učim se už pěkně dlouho.A hlavou se mi honí scény z básníků a Masaříkovy pilulky na prodloužení bdělosti.

Na blogu mé kamarádky jsem si přečetla, jak bojovala s nesoustředěností jahodovým peelingem celého těla.Tak jsem vyzkoušela levandulový peeling chodidel.Výsledek je zatím ten, že mám pocit dobře umytých nohou.Taky jsem zkoušela tělové mléko s vůní bílého čaje a aroma olejíček s mandarinkou, ta má prý pomáhat zejména zrozencům znamení Raka ( na cévy to onehdá vyšlo...).

Od babičky jsem dostala tabletkový aktivátor karnitinového přenašeče a donor (I)Q koenzymu.Jenže ať dělám co dělám, furt mám pocit, že o tom všem nemám ani šajnu.A nezapomenu na větu mého vzácného kolegy z divadla - a co kdyby ses to zkusila jednou naučit a nezkoušet furrrt jenom ty prrrofesory nějak přřřečůrrrat ??? Blažený neznalý situace.

Ale tak na Nový rok jsem se učila, zanedbatelně jsem alkoholu popila, hodná jsem na všechny ten jeden den byla, tak by to snad letos mohlo být lepší ne ???

Prosím...