neděle 11. ledna 2009

Když do hrobky, tak tanečním krokem


Přečetla jsem si po sobě minulý příspěvek a zhrozila jsem se.Jediný důvod, proč tam ten článek nechám, je Jitulin komentář.Uznávám ano, článek je velice zmatený, aby ne, pivo, zelená, rusiskoje a veltlín ještě nikoho bystrym neudělaly.
Život dostal zase pořádný obrátky, zpráva dobrá stíhá zprávu špatnou a sladké čtyři hodiny po fyzice všechno dostalo zase takovou nějakou přihořklou pachuť.
Poslední dva týdny v semestru jsou tradičně velmi oblíbenou záležitostí, o tom snad už bylo řečeno tolik, že víc ani nelze, k tomu jedna premiérka (stresor jako prase, s některejma lidma jsem ještě na jevišti nestála, s jednou slečnou jsem se dokonce viděla pouze a jedině jednou, hromadný scény jsem necvičila ani jednou, přestavby scény ani jednou, kostým nevyzkoušen), dále slavnostní derniéra na Mělníku prozměnu Shakespeara.Chtěla jsem pozvat všechny svoje přátelé, kteří pobývají v Praze, ale asi si to odpustím, protože čuju, že to neproběhne tak hladce.Přesto však, nic nepotěší tak, jako cizí smůla nebo nějakej zádrhel, takže pro odvážné, jízlivé a - 14.1. v 19:00 v Karlínském Spektru.Když do hrobky, tak tanečním krokem.

Jenom pořád nevim, jak mám tohle všechno dělat a vypadat u toho hezky.Nechala jsem tenhle týden doma svůj ošuntělý džínový kabátek a vytahla jsem sněžnou bundu a to i přesto že v tom vypadám jako almara nemalá.A pak jsem v metru málem zaplakala, když jsem se viděla.Spolubydla nafotila novou sérii fotek, kde vypadá jen tak mimochodem jako kandidátka republikového titulu krásy a já si pak připadám ještě tragičtěji.
No chtělo by to vzpruhu..pořádnou.

POznámka - fotka pochází z představení 19.11:

Žádné komentáře: