Můj brácha na Trutnově

Trutnov mi tedy letos jaksi nevyšel, namísto toho jsem pilně studovala a o Trutnově dostávala zprávy.Dnes nad ránem se mi z Trutnova vrátil brácha, který tam byl coby brigádník - poskok s přístupem do zákulisí.Je nadšen, protože se dostal za plůtky, za který, když se dostal někdo jiný, tak byl securiťáky zřezán.Jsem ráda, že mám doma někoho, kdo šel na toitoiku hned po Václavu Havlovi, Mikymu Křenovi cpal že je Vladimír Marek a že hrál Pexesa v Perníkový věži a on se mu smál, dostal pár rad do života od Jirouse a spousty dalších a, takže doufám, že si (jako vedlejší produkt) u maturity vytahne otázku, kde bude zahrnut český underground.

Původně si jel na Trutnov vydělat, nicméně tam při loupežném otevření stanu přišel o spacák a mp4, můj skládací příbor, na kterym jsem lpěla a náš kamarád tedy přišel ještě o vodnici, ale ta nebyla naše, tak to je mi jedno.Ale to už je teda nadšen míň.

Aby zaplnil v báglu prázdné místo po spacáku, nakradl na Trutnově něco festivalových triček, takže jako rodina máme teď jednotný úbor téměř na měsíc v kuse.

Chovatelský (ne)úspěch

Láska je vzácná a musí se o ni pečovat.Navzdory tomuto heslu jsem se snažila dneska pokazit, co se dalo.Na dnešní noc a den mi byla svěřena do opatrování sousedovic čistokrevná krásná labradorská retrívřice, právě na konci své půlroční periody.Když jsem jí večer šla ještě náležitě vymazlit, po pozemku se proháněl bakelitovej vořech, kříženec snad úplně všeho co existuje.Byl vykamenován a vypuštěn.Když jsem šla krmit ráno, spali stočeni u sebe.Pes byl vyhnán salvou padaných jablek.Nikdy jsem netušila, že psi umí šplhat po pletivu.Umí.A když na to přijde, poměrně rychle.Abych byla stručná, za další hodinu se již nedalo pochybovat o tom, že je to láska s velkym L a Ája si toho plebejce zvolila svobodně za otce svých dětí, k tomu dodávám jenom to, že psí vynalézavost nezná mezí a problém malý pes a velká fena opravdu není problém.Stačí jenom vhodně využít schody.Nadále nepomohl ani zamřížovaný kotec, salva kamení, můj úhlavní nepřítel se vždycky dokázal vrátit.Když se vrátila majitelka roztoužené psice, zamyslela se a prohlásila, že je jistě charismatický a chytrý a že každý nový život je radost, čímž smetla ze stolu původně uvažovanou variantu Postinor ( ani jsem nevěděla, že se to dá nacpat i psům..)Na znamení akceptace vztahu smějí milenci nyní žrát z jedné misky, strážit vchodové dveře, štěkat na lekníny v jezírku.Akorát naše skorem dvanáctiletá psice na to vše hledí skrz plot poměrně smutně, protože tento pes kdysi chodil za ní.Vořech pochopil, že ani odemně mu již nebezpečí nehrozí a dneska si přišel pro podrbání.A tak v čase nejhorších podzimních plískanic budeme napjatě očekávat, zda se nám někde - například v garáži mezi pytly s cementem nevylíhne tlupa malých labradorů na podvozku míšence desátého stupně, po otci náležitě charismatických.

Extractio dentis mollaris

Jó jó je to za mnou, strach byl nakonec horší, než samotný trhání mojí nezbedný osmičky, který spousta mejch kamarádů absolvovala pod narkózou v nemocnici a já to budu mít teda nafázovaný, ale budiž...s Diazepamem, Supracainem a nyní Ketonalem se to dá zvládnout docela hezky.Navíc autosugescí jsem si navodila takovej napůl hypnotickej stav a v představách o nemožném jsem se v záři zubařské lampy zdárně dostala až k cíli.Sice si to prej zopakuju zanedlouho s dalším zubem, a pak asi zase s dalším, ale to je mi teď úplně jedno.Ať žije analgzie a anestezie a hlavně sedma červeného argentinského strong.

Love story Bathory

Filmu pranic nerozumím.Buď se mi líbí, nebo se mi nelíbí, nebo se u toho nudim.Proto vy, kteří jste na tom lépe mi odpusťte amaterské soudy a eventuelně čtěte shovívavě dál.

Na Jakubiskovu krvavou hraběnku jsem se těšila asi dva roky, pak jsem na ni zapomněla a teď jsem si ji díky mediálnímu humbuku zase připomněla.A tak jsme s kamarádkami dohodly, že se jim na Bathory pojedeme do Prahy podívat.

Příběh je rozdělen na tři části a začíná zaslíbením a svatbou.Na začátku působí Bathory jako taková středověká pohádka s fantastickou výpravou.Třeba vyobrazení bitev s Turky jsou podle mě jedny z nejpůsobivějších scén celého filmu - ale podle ostatních zdržovaly děj a rušily...tak nevim..Alžběta Bathoryová je zde prezentována jako renesanční člověk, svým vzděláním a celou kulturou osobnosti značně převyšující svoje šlechtické okolí, svým poddaným dokonce pomáhá, léčí, a je milující matkou a manželkou a zcela lidsky pochopitelně toužící milenkou.Bestiálně se chová pouze pod vlivem černých hub, které jí kdosi nepoznaný ( všichni jsme se shodli, že to byla jedna z komorných) dávali do pití..

Karel Roden ponurý stejně jako ve všech snímkách z poslední doby, ale Thurza, zhrzeného hamižného uherského palatina hraje pěkně.

Mniši zeměměřici, kardinálovi špiclové - Bolek Polívka a Jiří Mádl mi celý film kazili.Scény, které měli snímek nejspíš odlehčit, dodat mu (postrádanou ??? ani ne...) kapku humoru, mi prostě vadily.Nějak mi připadalo, že to tam vůbec nemá být.Nejpůsobivější z celého filmu pro mě byla Deana Jakubisková v roli léčitelky Darvulie..možná tam měla nejvíc výrazového prostoru...a asi byla vlastně nejkladnější osobou celého zpracování příběhu.

No ať tak nebo jinak, čekala jsem spíš historický film, takže jsem z Bathory trochu rozpačitá, ale určitě ne nespokojená.A hlavně jsem spokojená, že jsem ženská v tomhle století a ne kolem roku 1600.

Honeymoon

Jsou prázdniny a i když se toho událo spoustu, blog trestuhodně zanedbávám.Prázdniny ovšem budou co nevidět končit, protože se budu muset začít zase učit, ale červenec jsem si užila mnoho a moc.Kdyby to šlo a člověk ze sebe setřásl všechnu únavu za deset dní na Kypru ( z čehož část jsem tam proležela s angínou...mimochodem - vyzkoušela jsem si na sebe moc placebo efektu.Kyperská varianta českého Ibalginu - Perofen mi skoro vůbec nezabrala.A pilulka to byla stejně růžová jako jsou ty naše...jenom krabička byla modrobílá...a to bylo asi rozhodující :-).
Důležitá informace.Na Kypru je k dostání pivo tří značek.Carlsberg, Leon a Keo.Importovaný Carlsberg je jednoznačně ta nejlepší varianta.Pokud vám ovšem nevymejou pořádně sklenice ( tak jsme celý případ uzavřeli) dopadnete úplně stejně jako po Keo.To jest se srajdou jak bič.
Po roce na 3.lékařské fakultě jsem se přestala bát letu.Kdybych měla modul B a pana Darcyho, tak se asi bojim pořád, ale takhle jsem opravdu neměla strach.Své možná udělala i zcela absolutní vodka absolutka, nicméně byl to prostě příjemný zážitek.
Jen jsem se doma vyspinkala a některé nezbytné oděvy vyprala, čekalo nás vyvrcholení roku, týden v Dobronicích.Před rokem ještě můj blog neexistoval a tak jsem se z té krásy nemohla vypsat.¨
Zhýčekaná kyperskou pláží a sluncem se mi do jihočeské vesnice vůbec nechtělo.O to to celé bylo lepší.3.LF tvořila drtivou menšinu, jelikož tento kurz nemáme povinný a po menšímu nedorozuění ze strany rozložení ubytovacích možností ( zdravim tímto Jarku a Báru :-) jsme si Dobronice užili opravdu do mrtě.Popisovat celý týden nemá hlubšího smyslu, protože kdo neviděl, tak neporozumí a nudila bych.Široká škála situací do kterých jsme se v Dobronicích dostali nejspíš nebude hned tak překonána, pravdaže některé z nich byly opravdu nezáviděníhodné a značně .Pocit hrdosti nad tím, že i přes svou těžkou levorukost stran sportů jsem sjela coby zadák kousek Lužnice ( i s jezem !!!), nezlámali jsme si nohy při nočním orientačním zběsilém běhu do stádlecké hospody ( Pan Darcy : ,,Tak co, jak se vám běželo ?" odpověď - ,,Ale jo, když začalo pršet, tak jsme i chvilku běželi.."), ustátí lehčí varianty Bechyňky ( Bechyňka je 24 hodinová zběsile se projevující choroba gastrointestinálního charakteru), šílenou cyklistku p.asistentku Svobodovou jsme také dostihli ve finále vždycky.Byla moc hodná, vždycky na nás čekala a ještě nás, dvacítky s jazykem na vestě, ta dobrá žena pochválila.Dokonce nám dvakrát půjčili golfové hole a abychom nevypustili duši na kole, byli jsme vzdělánï i v základech golfu.
Bylo tam hezky.Moc hezky.