Třes se, duše náměsíčná

Dostala jsem vynadáno, že se flákám a nepíšu na blog, čimž pádem neni co číst.Je divná doba.Nejhorší školní stres dosud poznaný na chvilku pominul, v plné kráse se zase zaskví 6.prosince večer a 7.přes den.Kultura není k mání (kolem mělnického muzea, kde jsem mohla vytupovat, jsem chodila ve čtvrtek jako mlsnej pes, ale nakonec jsem se ovládla a nevstoupila jsem), cukroví ještě nepečeme ( nepeču), chlapci taky žádní...přesto jsem za tohle divno a prázdno docela ráda.I když pak mi ze zbytečně zrelaxovanýho mozku padaj takový výplody jako byl dnešní sen o zmlácenym bráchovi, zastřelenejch kocourech ( to jako o mym Bedánkovi a Drápovi ) zahrabanejch pod keřema u nás před barákem na Chloumku a moje následný noční recitativy, prokládaný neartikulovanym řvaním, který mě nevzbuděj, ale moji spolubydlu Zuzku jo.Taky se mi zdálo o tom, že jsem bydlela na koleji Kajetánka ( tam jsem byla jenom v menze a pak jsem ji viděla v básníkách) a o hradecký lékařský fakultě, kde jsem nikdy životě nebyla.Leda by tam bylo moje alter ego, který by se mi teď moc hodilo.Jsem se ráno pak strašně styděla, protože jsem si myslela že mě mluvení ze spaní už přešlo.Evidentně nepřešlo, ba naopak, vzhledem k nečekané a nevyžádané korespondenci , kterou jsem strachy ještě neotevřela, jsem se začala cestou trambají bát, jestli nejsem ještě ke všemu náměsíčná a nespleskala jsem v noci něco po mailu.Doufám že ne, protože si myslim, že neni v mé moci, abych se coby náměsíčná nepřerazila.Jenže se svý zkušenosti vim, že náměsíčný lidi mají kliku, a že prokličkujou i vopičí dráhou a nic se jim nestane, do ničeho to nenaperou.Teď by se mi šiklo to alter ego, který by se za mě podivalo do toho mejlu.A tak jsem celá bojavá, nemůžu se z toho ani učit a to je blbé, protože kupříkladu na lebce ještě nerozeznám do sebe ani některý kosti.
Btw - právě se mi vrátila moje spolubydla, která měla dnes asistovat u endoskopické operace na urologické klinice.Vrátila se ještě nadšenější než odcházela, neboť jí bylo dopřáno býti třetí asistentkou u normální abdominální operace prostaty a zašít pacienta.Mám velkou radost, že má tak velkou radost.
A já půjdu dnes hledat svoje alter ego do samého srdce poetické čtvrti Vršovice, kde se opět zcela organizovaně sblížim s vinným mokem.Budiž jeho anestetickým účinkům věčná sláva.

Myšlenka půlnoční

"Láska patří k mládí jako mládí k socialismu.
A žárlivost, ta ošklivá sestra lásky, je buržoazní přežitek, který nemá v naší společnosti co dělat..¨
A takhle je to teď se mnou pořád, vymejšlim kraviny,chodim na koleji v kalhotách naruby, jim zelnou polévku ( se smetanou, jak správně podotkla Travička) s houstičkou z tesca o desáté večerní, sepisuju u toho detaily o pitvě potkana, které máme zítra odprezentovati a teď, s úderem půl hodiny předpůlnoční se jdu učit latinu, kterou jsem dost dlouho neviděla( protože mě to vadí) a je mi trapné napsat spolužákům a zeptat se jich, co bylo za úkol.
A taky už jsem přišla na to, proč se mi poslední minimálně dva týdny všechno séře pod rukama.Podle http://www.horoskopy-online.cz/ mám Mars v retrográdní fázi, to znamená, že na co šahnu, to podělám, a ještě navíc si zavařim do budoucna.Jenom dnešní zjevení páně Šutovo na laborkách z fyziky považuju za nevyvratitelný důkaz boží existence ( případně tím vyvolané zastínění retrográdního Marsu nějakou milosrdnou planetkou) protože bez jeho přičinění, bych se dnes dostala na kolej asi nebývale brzy.Per aspera ad astra.

Pondělní kulturní prožitek

V pátek ráno mi napsala Stáňa Rota, že má pro mě dva lístky do divadla.A tak jsem po nich skočila a pozvala kamarádku Vrtulku - Jitku, která má teď nové indiánské jméno a to já si nemůžu nikdy zapamatovat.Takže jsem po praktikách z genetiky nahodila divadelní tričko a vyrazila jsem celá natěšená do Stavovského divadla na Pygmalion, kde jsem byla naposledy snad jako čtyřletá s maminkou na baletu Broučci.A měla jsem z celého večera velkou radost, protože jsem viděla zas několik důvěrně známých tváří z mělnického gymnázia a divadlo bylo hezké, vtipné a Petra Špalková s Igorem Barešem v hlavních rolích hráli opravdu moc krásně.Z divadla jsme šli s Vrtulkou do Kávovarny a tam jsme ten večer stylově zakončili.Oficiálně.Při návratu na kolej seděli na cigárplacu na našem sedmém patře dva lidé.Jeden z nich byla moje spolubydla, a tak jsme další hodinku proseděli a prokecali tam.Inu, bylo to hezké.A ted se zase chvíli veselit nebudu..

Teorie klíče a zámku

Dneska jsem hodila Radkovi klíče do schránky.Tak jak mě o to požádal v sms staré asi tak 14 dní a já jsem to přes náhle se přihodivši angínu neudělala, potom byly zase pitvy.Vlastně mě o to požádal už někdy v červenci, když jsem mu řekla, že budu na koleji..tak jsem to udělala teď.Právě jsem se vrátila z okružní trasy po lince 154, na jejímž konci byla schránka a v ní jsou ted ty klíče, který mi v zimě tak slavnostně předával.K tomuto činu mě dokopala moje spolubydla Zuzka, rázná žena.

No je mi pěkně hnusně vážení, opravdu hnusně, navíc nevím jaká bude reakce.Takže v den kdy výjimečně nemáme školu jsem pěkně v tenzi a je mi nemilo.Teď půjde plavat do hostivařského sportovního centra, plavání je sice fajn, ale tohle buzerační se mi moc nelíbí ( ostatně kdy já jsem měla ráda tělocvik, že jo.)Ale je to pohyb zadarmo.Dneska bych chtěla jít do kina, ale nevim, jestli půjde někdo se mnou, navíc mi to bylo doporučeno jako vhodná psychoterapie.Dopoledne jsme strávili na pitevně, protože my, borci, kterejm to nestačilo jednou (ten popitevák), tam ted obsíráme víc než by i nám bylo milo ( teda jeden důvod by tu byl, ale ten je dost nerealizovatelnej, takže vlastně asi ani neni.Ale aspoň tam člověk nejde s takovou nechutí).Svět je krásnej, i když to všechno smrdí formolem.

Klid a nohy v teple

No nohy v teple mám, ale klidná nejsem ani náhodou...popitevák je tu, je mi strašně zle a mám pocit že každou chvíli vrhnu, jak se bojim.Ale byla jsem zase nejstatečnější ! I dneska mi byla dána důvěra a šla jsem zase na přípravnu vyhazovat odřezky :-) Přátelé prominte mi ten slovní průjem tady a teď, ale prostě stav před zkouškou.

Pitevní týden skončil v hospodě U sadu

A bylo nám konečně zase chvilku dobře.Po propitvaném pátečním odpoledni na celou pitevnu asistent Martin Čepelík zahlásil, že kdo se ještě dnes bude učit anatomii, ten bude jím za odměnu vlastnoručně popraven a tělo nastříknuto pro další prváky.A jako nejvhodnější program nám nabídl společnou návštěvu jedné žižkovské hospody.A tak jsme sbalili batůžky, já jsem odložila odjezd domů a šli jsme se veseliti.V porovnání s předešlou nocí, kdy jsem se vrátila na kolej a našla tam tři holky ( včetně mojí spolubydli Zuzky, která prozatím fungovala jako Chytrá horákyně - spolubydlící nespolubydlící) manipulující s oblečením, nádobím, učebnicemi, a řekla mi cosi ve stylu - ahoj spolubydlo, odedneška máš spolubydlu.Stěhuju se..Prostě už nejsem od té chvíle na koleji osamocena, ale Zuzka tam se mnou prý bude tak, až mi to bude nemilé.A tak jsem místo anatomie slavila vedle na pokoji, že je Zuzka další svobodná holka, ale když se všichni začali lifrovat na chodbu kouřit ( resp.Zuzka kouřit, ostatní kecat), připadala jsem si nanejvýš nepatřičně blbě a napadlo mě, že budu asi tak za 12 hodin zkoušená z kloubů a takovou dolní končtinu jsem v zásadě ještě neviděla.To se ale nedalo už nic dělat, protože bych nad tim hned usnula a ještě bych si nic neužila.A tak jsme se tu noc ještě stihly rozhádat s vedlejším pokojem a spaly jsme tři hodiny.To i ty pitevny trvaji vždycky dýl.

A tak jsme v pátek U sadu byli dost decentní, kdyby nás démoni (pozn.pro nezasvěcené, démoni je zkratka pro demostrátory na pitevně) nepozvali na zelenou tak jsem jenom pívovala, protože jsem byla trochu bez pěněz.Já jsem vlastně byla úplně bez peněz, ale to jsem zjistila až těsně před placením, takže velké díky Hance.U sadu jsme si tedy užili hezký, narozdíl od čtvrtka na koleji nikoli autodestrukční večer se spolužáky z pardálího kruhu, s našim démonem Jurajem a taky s naším nedémonem Adamem, který nás půl večera lámal na odchod do Lucerny na 80´s.A tak jsme půl večera vzdorovaly. Y, jako já s Álou.Tento večer pro mě skončil u Ály na koleji Jednota, což bylo další překvapení týdne.A protože včerejší den padl z poloviny na přesun domů ( ujel mi autobus a tak jsem se v učila hodinu anatomii v holešovickém MacDonaldu, například), a pak jsem nějak záhadně usnula, musim dneska makat jak šroubek, protože úterý je popitevní hodina (možná minuta) pravdy...