Konec sestričky z Kramarov

A tak mi v neděli ráno skončí třítýdenní mise ve špitále.Dneska jsem přišla z poslední osmičky, kterou jsem z části rozdělila mezi oblíbenou chirurgii a internu, kam jsem si šla splnit několiko úkonů, ke kterým se na chirurgii nedostanu, protože pacienti jsou ve většině případů samoobslužní.Zejtra si jdu odkroutit poslední noční, seberu si svejch pět švestek, vyhnu se lékařskému pokoji, zamačknu slzu a pojedu se zabalit batůžek na další půlrok do Prahy a pomodlim se k patronovi všech studujícíh, aby se všechno povedlo.
Strašně mě to v nemocnici bavilo.Až teda na tuhle středu, kdy jsem se dozvěděla, že biochemie je po dlouhém a těžkém klešťovém porodu na světě a padla na mě únava, že jsem se Almedou vláčela jako chodící mrtvola.
Se všema jsem vycházela v dobře,od vrátné až po pány primáře, ovšem 100% to fakt nejde nikdy a nikde.A když už, tak už, takže jsem se dneska dozvěděla, co jsem to za línou a nafoukanou důru.No prostě mě dotyčná v mojí nepřítomnosti zrubala jak černouhelnou pánev.Ale zas neni od věci vědět, kdo je nepřítel.A tak to vim, no.Lituju holky, který tam nastoupěj na stálo a tahle osoba si na nich bude hojit svoje mindráky.3 tejdny se to dá ještě docela v klidu vydržet, ovšem argument - hele, seš na chirurgii, tak budeš dělat sesterskou práci na chirurgii, na gyndu si camrej až budeš mít doktorskou praxi...od holky o dva roky starší než jsem sama v případě, že mě ostatní a to hlavně doktoři vzdělávaj v propedeutice a můžu na sály, je prostě hustej.
No a taky budu asi na vždycky milovat písničku Tanečnice z Lučnice, protože limbickej systém je sviňa a spojí věci který spolku zdánlivě nesouvisej.Taky jsem se opět poučila v otázce přirozeného výběru partnera.Komplexní sesterská praxe.
Tak zejtra naposledy...a v neděli do našeho holčicího příbytku a v pondělí do školičky.
Bude mi smutno, protože mě to bavilo a protože pacient, byť bývá člověk lstivý, je tak trošku smyslem snažení a když se něco povede, je to pěkný..
Školu dialogu mezi sestrou a mladým lékařem vydám v samostatné publikaci.To se sem fakt nehodí.

Radim Hladík na Mělníku

Aneb asi co se má stát stane se.V 19:07 mi zavolala kámoška, jestli bych nechtěla na Blue Effecty.No Jasně že chtěla.Tak se hezky obleč a namaluj, protože za pět minut se pro tebe zastaví Jirka, pač já nemůžu jet a ochořela mu žena.Jo a běž rovnou před barák - zněly instrukce.
Dneska když jsem jela vrátit Monice helmu, jsem se vracela domů a viděla jsem u našeho chloumeckýho krchůvku na nástěnce plakát, že tu bude Blue Effect.A řikala jsem si, jak bych to chtěla vidět a slyšet a že jsem ostuda, že jsem se na ně nešla do Balbínky ani jednou kouknout.Že je to dneska, jsem přirozeně nevěděla, v tom šrumci mezi chemií a Almedou jsem to fakt nevstřebala.
A tak jsem si oblékla svoje krásné tričko z Promodu, zhubeňující džíny, vzala jsem do ruky řasenku.
Přišla mamka. ,,Vem si sáčko," pravila
Nevezmu si sáčko, je zima, vezmu si kabát.
,,Vem si sáčko a k tomu kabát, ať jsi elegantní."
Nevezmu si sáčko a kabát, protože bych se pak nevešla do kabátu a navíc nechci být ve 20 letech elegantní.
,,Dobře, nechtěla jsem ti to řikat, ale musim.To tričko tě obtahuje a nevypadá to dobře.Vem si sáčko, máš ho v krabici z letníma věcma."
Mimochodem tohle tričko jsem si koupila kvůli jednomu představení v Kobylisích na kterym mi celkem záleželo a dosud jsem měla v tomto triku vysoké sebevědomí.Tričko jsem shodila, vzala si jiné,volnější.
,,Jo, takhle je to dobrý.Takhle můžeš jít.A vem si k tomu společenský boty."
Takže jsem vyšla na nenadálou událost nasraná jak mraky s nenávistí k vlastí osobě a vlastímu tělu.Všechno mě přešlo, když jsem sedla do auta prosyceném příjemným pánským parfémem a muzikou oceněnou sedmi Grammy.
A dlouho se mi na koncertě nestalo ( z části taky teda proto, že poslední koncert na kterym jsem byla byl romantický předvánoční recitál na kterym se ze společenských důvodů nehodilo notovat si s autorem), abych radši seděla a mlčky poslouchala, protože málokdy vydržim bejt zticha.Tentokrát jsem byla.A bylo to úžasný od začátku do konce.Kulturák obsazen tak ze 40% převážně známými firmami.Seděla jsem jako oukropeček a jenom jsem si vychutnávala nával náhle přišlého blaha.
Jojo, někdy jsou i nečekaný věci celkem dost příjemný.A ještě jsem udělala dobrej skutek, protože Jirka by prý sám nešel a kámoška jakožto dárkyně lístků by byla smutná, že nešel.

No a jak se takhle jinak mám

Tak se po období jakés takés konjunktury, kdy se na důležitých frontách když na přímo dařilo, tak střídavě oblačno zadařilo k finální spokojenosti přichází nyní fáze recese.Prostě to teď nějak nejde.Podělávky začaly ve Francii, kam jsme odjeli zrelaxovat, ulyžovat se do bezvědomí, v mym případě se naučit na chemii která měla být dávno hotova a tak prostě si odpočinout.Na začátku bylo slovo a slovo se pak stalo skutkem, prostě jsme se nepohodli hned po výlezu z autobusu, nebo ještě předtim, já nevim.A pak to pokračovalo přes spoustu dalších věcí.Kdybychom to nechali v Chamrousse v nadmořské výšce lehce pod dva kilometry, bylo by to sice mrzuté, ale málo platný, tohle se ponese dál.První část pobytu jsem se snažila být pufrem obou apartmánů.Pak už ne.A bylo mi z toho šoufl celej pobyt a i potom.A byla to taky připomínka období před nějakým rokem a půl, které bylo taky plné nedorozumnění, která ve finále vyústila v katarzi a konec vztahu.Že komunikace určuje dění mi potvrdil i můj nástup na sesterskou praxi do nemocnice, kde si nějak zapomněli říct, že se mnou mají počítat, byť mi podepsali dvě smlouvy.A bylo mi trapně a ještě trapněji, protože toho ze školy praktického věru mnoho neumím a navíc moje přirozená povaha je bázlivá, takže si takhle nestoupnu rovnou k pacientovi s odebírací soupravou a nevrazim mu jehlu někam do ruky a nazdar, alobrž se sama udám, že nejsem sestra a že to teda moc neumim, tak ať je pán připraven, že se mi to taky nemusí povíst. A ono se to povidlo a sebevědomí zase o kousek poskočilo kupředu.
To mě ale teprve čekal víkend doma.Zase jsme si s rodičema od sebe kapku odvykli, pokud půl roku žijeme tak, že já přijedu v pátek večer, najim se, usnu, v sobotu odtahnu někam do háje se učit nebo kecat, v neděli totéž a dám si odpich nejpozději ve tři odpoledne a mizim do Prahy, je všechno skoro v pořádku.Jenže ted jsem tady oxidovala i přes týden, sice díky záhulu v nemocnici jako spící panna ale stejně, tatíček už nemá asi tak úplně svůj klid a je nedůtklivý.Vrcholem dneska bylo, že jsem snědla minituňáčka u něj u postele a už byl zase oheň na střeše.Takže teď jako nemluvíme.Prostě to s chlapama neumim.A já sem stejně budu jezdit, i když mám v Praze klídek, můžu si lozit po divadlech a tak všude, ale holt jsem tady jednou doma no.Asi mě viděj rádi, i když to tak nevypadá - si řikám teda no.Ale je mi z toho taky smutno.
Taky je mi smutno protože umřel náš rodinnej obvoďák.Sice jsem k němu chodila akorát kvůli lejstrům a na odběry krve, ale je mi taky smutno, děda s mamkou a potažmo babičkou k němu chodili přes 25 let.No jo no, měla bych si asi zvykat na podobný příhody, když se tim teda chci jakože živit, ale nějak se tomu neubránim.
Ale nejsem smutná sama.Je smutný taky náš kolega z divadla, který svůj smutek pořešil po svém - ohlásil rozvod se Čtyřlabutí.Prý na mě byl tehdy v lednu ošklivý právě proto, že byl smutný.Takže teď jsme smutní my všichni, protože hrát Alpského krále bez hlavního hrdiny moc nejde.A tak se začíná pomalu vařit nové představení s tím, že Frontmanovi dáme nějaký čas a on se uvolí s námi občas hrát, když už ne zkoušet.A protože jsme přišli i o Málinku, přijdu nejspíš já o svoji roli a budu hrát celkem nezáživnou Málinku a služku Lízinku bude hrát opět naše divadelní rodička.A řekla jsem si o to sama, protože to chci hrát a teď bych si za to opět nejraději vrazila, že jsem takovej blbec agilní.
Dalším důvodem ke smutku je škola.Nepovedl se zápich kterej důležitostí předčil všechny zápichy který se povedly.
Dobrá zpráva je, že na pitevních cvičeních nebude s největší pravděpodobností On, protože je někde v kelu na stáži a tak snad moje autopsychoterapie bude dovedena do zdárného konce.
Bronz nachytaný v Alpách už vybledl, tak si asi zase obarvim vlasy na rudo, nasadim si do uší kruhy a půjdu do světa.Člověk má být skromný a tak si pořád říkám, že štěstí nejsou nesplněné sny, ale splněné povinnosti.To už jsem tu psala, ale já si to holt musim pořád opakovat,aby mě ty nesplněný sny nepohltily.A taky bych mohla přestat poslouchat Szidi Tobias...ach jo.Když ona je tak dobrá...

Husaři

Zvu přátele a příznivce divadla na představení Husaři, které vypukne 11.2. v 19:00v Karlínském Spektru.Představení je v permanenci již více než 5 let, čas jej prý celkem prověřil a je pěkné, říkali kolegové.Neviděla jsem z něj ani jeden obraz, ale viděla jsem herce a tak jsem přesvědčena, že lze doporučit a pozvat.

Sloužit lidu

A tak po týdnu sladkého lyžování a požírání vyzrálých sýrů přišel čas na plnění sesterské praxe.A tak jsem dnes poprvé nakráčela na chirurgii coby tedy dočasná sesterská síla.A jaké bylo moje překvapení, že tam o mě opět nikdo nic nevěděl.Vrchní sestra byla asi taky hodně překvapená.No a tak jsem si pověsila bundu na nepoužívaný infuzní stojan a vyrazila jsem do boje, převlíkla se do svého apartního bílého kompletku a pochválila jsem se, že jsem si nekupovala sesterskou sukýnku nebo šatičky, ale zůstala jsem u konzervativních bílých kaťat a trička.A tak jsem se snad bez úhony na svém zdraví,pověsti a životech pacientů zapojila do procesu a vydržím tam v míru a pokoji tři týdny.

Urvaná jsem jak amidor.A to byla jedna osmička....