Když jsem ve středu byla zase za prodavačku lístků ( v Husarech neni nikdo těhotný a kojící ani hospitalizován na psychiatrii, čili nejsem k jiné potřebě), napsala mi Jarka, že má dva lístky na Monu Lisu za dobrou cenu a ať si najdu někoho s kym půjdu.Původní plán vyřešily okolnosti za mě, protože eventuelní divadelní společník zmizel jak pára nad hrncem a spěchal (asi) zas do práce, takže bylo rozhodnuto, dáme si opět dámskou jízdu na svobodný holky.
Uprostřed března jsem neodolala a rozhodla jsem se, že prubnu nový lodičky, nový šatičky, že budu prostě celá nová a elegantní.To jsem sice asi byla, ale taky mi byla děsná zima.
Byla jsem na muzikál celkem dost natěšená, protože jsem si autora Bohouše Josefa nevědomky spojovala s jeho rolí Štěpána v obnoveném Krysaři někdy před sedmi lety a tam byl fakt dobrej.
První tři písničky jsem čekala, kdy se rozjede příběh, kdy přijde nějaká pěkná melodie..prostě to byl těžce střední proud zabalen do fantastické výpravy a krásných kostýmů - jo, ty na tom byly asi nejlepší.Plus teda výkon Dashy a tanečnice Kristiny Bastienové.
Bára byla nadšená, já jsem byla a jsem vlažná a řikejte mi třeba mrcha zmlsaná.Anebo to na mě bylo tak moc profesionální a já jakožto duší a tělem divadelní amatér, na kterého jsou víc jak čtyři rekvizity na jevišti moc, už nedokážu ocenit skutečné umění.
Závěrem asi tedy, že ta avízovaná sláva zas taková sláva neni..
Žádné komentáře:
Okomentovat