Když jsem včera jela z brigády, tak se mi ve tmě noci a světle tramvaje č.1 vynořilo z mysli tohle přísloví.Upsala jsem se krátkodobě do jednoho skladu nejmenované firmy.Jelikož chceme jet do Alp a protože mám potřebu chodit do kina, na pivo a tak prostě a ve škole je volněji, alespoň do té doby než začnou prvákům pitvy, tak jsem si řekla že korunka ke korunce přijde a budou Alpy.Omyl.Nebude to tak jednoduchý.Tak hlavně mě děsně nasírá myšlenka, že celej včerejšek jsem makala proto, abych zacvakala rekonstrukci ISIC karty, která se mi zlomila, poté co jsem si pečlivě obložila záchodové prkénko toaleťákem, chtěla jsem si jakože sednout a zapomněla jsem, že mám doklady v kapse na zadku.Tam totiž v tim skladu neni ani skřínka kam by si člověk mohl zamknout náležitosti.Takže ISIC je vejpůl a já naštvaná a defacto bez vejplaty, když se to vezme kolem a kolem.
Navíc se mi v krku zase usalily kolonie streptokoků, nedali si říct ani když jsme je U havrana chtěli zničit lihem a tak je mi celkem blbě.Antibiotika nemám, protože se nechci jít zas dohadovat do FNKV jestli to co mám v krku je nebo neni angína a doprošovat se o penicilin jako posledně.Teda jako předposledně, posledně to bylo v klidu.
Prostě se mi dobře vede.Další lahůdka je to, že jsem si vymyslela, že půjdu démonovat na první turnus pitev a potřebuju oslnit znalostmi ,když zjevem to nejde.Takže jsem na to samozřejmě ještě ani nekoukla a na to, že jsem některý věci uměla jenom na chvilku v lednu na popitevák ke Stinglovi si zas koleduju o průšvih, kterej pro mě v tomhle případě znamená víc než krach národní banky.
Jo, mladost radost.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat