Praha je malá a o náhody tu není nouze.Začala jsem takhle občas chodit na brigádu do skladu.Na stálou brigádu se mi zdá že pořád moc podmínky nejsou, i když pár lidí to taky zvládá.No a tak máme teda Oriflame.Pracovní kolektiv až na pár světlých výjimek stojí většinou za pendrek...no ale.Dneska si to takhle šněruju nahoru ze školy a špekuluju, jak to udělat, abych šla do linky dělat balíčky, protože to mě baví nejvíc.Dorazim na zastávku autobusu a kdo se tam nepřihrne.
Pár mých fanoušků ( pro ty co neznají, ráda dovzdělám) si jistě pamatuje na moje zimní kolejní extempore, kdy jsem se vracela ze studia na svůj hanebný lednový popitevák a v tramvaji 26 na mne upřeně civěl mladík.A tak jsem se ho rovnou zeptala, zda čichá z mých vlasů formaldehyd nebo co jakože je.Moje otázka ho zaskočila natolik, že mne přizvak k obědu a protože jsem se těšila že bude obvyklej smažák, šla jsem.Smůla, byl studenej hnusnej prejt a navíc si všiml podle klíčků na kterym přebývám pokoji.A protože jsem se prokecla, že budu o víkendu na koleji, začal vyhrožovat, že se přijde podivat.Já bláhová jsem to vypustila z hlavy ještě dřív než se naše cesty stačily rozdělit.Přišel.Přišel se dvěma sáčky čaje, narychlo připravenou židli ležérně ignoroval a přisedl ke mě na postel.Dostal ode mě nakrájenej pomeranč, jablíčko, které byly původně mojí večeří a i když to byl host nezvaný, nechtěla jsem vypadat jako lakomec.
No abych to zkrátila, po tom co mě začal na mé vlastní kolejní posteli nebezpečně otlapkávat a blekotat cosi o tom, jak jeho bejvalka trávila před zrcadlem třeba dvě hodiny a šaty na maturák si nechala šít až někde v Pardubicích ač byla od Plzně a že já vypadám, že taková vůbec nejsem, a že mám na zrcadle jenom tyčinku na rty a jeden krém a to ho jakože bere, no bylo to hrozný, ale čtvrthodinu před půlnocí se mi ho podařilo vykoplonkovat kam patří.Takže čtyři hodiny života v kelu.To jsem si myslela, že jako toho bylo dost a nemusíme se nadále vídat.
Po zbytek zimy a jara jsem se před tímto člověkem schovávala.Snahy o kontakt odrážela srdnatě Zuzana, přijímala pozdravy a vždycky jsem se tomu pak spolu smály.Přestala jsem se chodit sprchovat do patra kde přebýval a preventivně jsem nasazovala neskutečně znuděnou kukuč, kdykoli jsem jela výtahem.
Až jednou jsem pozvala na ovocný salát a Ordinaci v růžové zahradě.Protože nám bylo po dlouhý době dobře ( mně bylo dobře, Báře asi moc ne, protože mi z lásky neřekla že je alergická na mango).Smělé ťukání na dveře vyrušilo naši čistě holčičí seanci.Posilněna lambruscem a s Bárou nataženou přes celou postel, kterou si dotyčný kandidát doktora medicíny tehdy tak oblíbil, jsem byla asi drsnější než je zdrávo a vypoklonkovala jsem ho navždy a provždy a ještě jsme z toho měli s Bárou děsnou prču.
Hm a neviděli jsme se dost dlouho.Až dneska na Želivskym.Docela blbý, snažit se dělat že někoho neznám, snažit se u toho poznat esli mě poznal a nemyslet na ty trapný okamžiky.Takže nejen cesta autobusem, ale i osmihodinovka v Oriflamu v této společnosti.Bezvadný.Kdykoliv jsem volala skladníka, tak mi bylo blbě.Potom menší honička v metru a laškovné řečičky na eskalátorech.Perfektní.
A tak mám pocit, že Praha je děsně malá a že je někdy lepší bejt zalezlá doma, něco jako sedávej panenko v koutě, budeš - li hodná najdou tě a nezažívat takovýhle šoky.Nomám z koleje i lepší známý...ale tohle asi jen tak něco nepředčí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Ho, takze sis taky vsimla, ze ti kluci, o ktery stojis,o tebe nezavadej, ale ti nejvetsi otrapove co bys nejradsi v zivote nepotkala se te nechtej pustit? Ja to v praci vazne zboznuju. "V kolik tady končíš?" . Nejlepsi je, ze si snad vazne myslej, ze zpocena, smradlava kombinaci piva, koure, vody z nadobi a slivovice bych sla po praci nekdy ve tri rano na rande nebo co. Debilove. Budu frigidni nacisticka sadisticka bestie.
K tomu neni co dodat.Jak to bylo...bestií se žena nerodí, bestií se stává ???
Jéééé, Terezko, ta Praha je ale opravdu velmi malá. Jakožto začínající brigádnice v Oriflamu jsem i já měla možnost poznat tohoto hocha a to mně tam slečna na lince vyprávěla story, jak ho pomohla spolubydle úspěčně odehnat, načeš na něj značně šokovaná narazila opět v Oriflamu. U mně to naštěstí začalo a skončilo jen u letmého úsměvu:))
Šárka
Hej to snad už ne :-)))
Koukám fantom koleje expanduje.A jako pozor, to i letmej úsměv on si vyloží jako výzvu...Zuzka řikala, že když jsem nebyla na koleji, tak párkrát přines i snad nějakej květinovej a čokoládovej prezent.Jo a chtěl mi odnýst mýho plyšovýho krtka.Hej prostě...no ale tak aspoň je legrace.I když se mi to zas tak vtipný tehdy těsně před půlnocí, když jsem si uvědomila, že je sobota a na koleji jakože nikdo moc neni, nezdálo.No ale to je za náma, ťeď bydlim s Jarinkou a podobný extempore už se snad nebudou nikdy opakovat.
Jo aby nedošlo k nedorozumnění, že tady někomu mažu komentáře, ten smazanej komentář - jeho autorem jsem byla já, ale protože jsem tam z rozrušení napsala pár divenjch slovních spojení, tak jsem ho smázla.
Okomentovat