Frekvence vánočních koncertů se dostala do možného maxima. Co den, to akce. Zatímco v neděli v divadle Radar jsme jen bezmocně zaraženy do židlí zíraly a s hlubokým obdivem naslouchaly nejprocítěnějšímu projevu hlavního protagonisty, v pondělí jsme se aktivně předvedli.A prej to bylo docela hezký.I když mi bylo blbě a na konci jsem se kapku pinkla svařáčkem a polila tam šat příteli naší sbormistryně.Ale výsledný dojem z večera je vynikající.
Náš sbor, jsem se dočetla, se jmenuje Exitus. V listopadu jsem svoje setrvání v Exitu opravdu velmi, velmi zvažovala, v prosinci snad ještě více, teď mám dobrý pocit, že jsem zůstala, protože za ta pěkná slova po pondělím koncertě od přátel a známých a mistra oboru to prostě stálo.No a dneska byla besídka 3.LF, v prostorách 3.LF a bylo to moc hezké, protože zazněla hudba instrumentální, mluvené slovo,přednes pohádky od Petra Šabacha, hlas sametový a kytara, vlastní básnická tvorba dvojího druhu a pak jsme dole v aule zpívali u stromečku koledy, studentstvo napříč ročníky, známá a oblíbená pracovnice ústavu biofyziky , MUDr. Marx a pan vrátnej.
Celý je to asi nechutně kýčovitý, nebo jsem to nechutně kýčovitě napsala.Jenže jsem naměkko.Dneska mám aspoň nárok, protože oprávněně truchlim nad sousedem Karlem.Nějak nemůžu věřit, že až půjdu s mamkou a naší Fifou na procházku, nepozdraví nás od plotu a nezeptá se, :,,Tak co, na procházku pani doktorko? No jo, jenom běžte , je hezky, představte si, byl jsem v Hradci...".Nepotkám ho, až pojede na kole z hospody, protože mu začíná růžová zahrada a naše auto už si nebudu plíst s jeho autem, protože měl taky béžovou oktávku.Měla jsem ho ráda, protože vedle něj jsem vždycky měla pocit, že život má prostě neměnitelnej koloběh a ten je v pořádku a byla jsem v takovym hezkym klidu.Že jsem si to vzala k srdci...
Náš sbor, jsem se dočetla, se jmenuje Exitus. V listopadu jsem svoje setrvání v Exitu opravdu velmi, velmi zvažovala, v prosinci snad ještě více, teď mám dobrý pocit, že jsem zůstala, protože za ta pěkná slova po pondělím koncertě od přátel a známých a mistra oboru to prostě stálo.No a dneska byla besídka 3.LF, v prostorách 3.LF a bylo to moc hezké, protože zazněla hudba instrumentální, mluvené slovo,přednes pohádky od Petra Šabacha, hlas sametový a kytara, vlastní básnická tvorba dvojího druhu a pak jsme dole v aule zpívali u stromečku koledy, studentstvo napříč ročníky, známá a oblíbená pracovnice ústavu biofyziky , MUDr. Marx a pan vrátnej.
Celý je to asi nechutně kýčovitý, nebo jsem to nechutně kýčovitě napsala.Jenže jsem naměkko.Dneska mám aspoň nárok, protože oprávněně truchlim nad sousedem Karlem.Nějak nemůžu věřit, že až půjdu s mamkou a naší Fifou na procházku, nepozdraví nás od plotu a nezeptá se, :,,Tak co, na procházku pani doktorko? No jo, jenom běžte , je hezky, představte si, byl jsem v Hradci...".Nepotkám ho, až pojede na kole z hospody, protože mu začíná růžová zahrada a naše auto už si nebudu plíst s jeho autem, protože měl taky béžovou oktávku.Měla jsem ho ráda, protože vedle něj jsem vždycky měla pocit, že život má prostě neměnitelnej koloběh a ten je v pořádku a byla jsem v takovym hezkym klidu.Že jsem si to vzala k srdci...
Žádné komentáře:
Okomentovat