Na svobodný holky

Založila jsem si blog, abych nad sebou měla zpětnou kontrolu a byla jsem nucena si trošku utřídit věci nastalé a přihodivši se rychleji než doposud.Nehodlám se zde přibližovat Deníku Bridget Jonesové ani románu pro ženy.Jsem svobodná holka.Zasloužila jsem si to tím, že jsem chtěla ve svých 19 letech bydlet při záčátcích studia medicíny na koleji, zkusit si jaké to je být bez rodičů v cizím městě plném nepřátelsky vyhlížejících lidí , zvyknout si na Prahu, kterou nesnáším.Zcela jsem se ještě nevyrovnala s tím, že se nepokusím o titul MUDr. v milovaném Brně, alóbrž v hlavním městě.Nechtěla jsem tahle brzy bydlet se svým přítelem, bála jsem se, že bych žila jako vdaná ženská na panelovém sídlišti a nechtěla jsem, aby můj přítel kontroloval kam jdu, kdy se vracím, s kým jdu, proč se neučím anatomii a místo toho koukám na nějakou ducha nepozvnášejcí slátaninu v televizi...Dostala jsem kolej pár minut autobusem od jeho bydliště.Kolejbábě je úplně jedno, koho si tam přivedu, nehledě na to, že návštěva jde propašovat výtahem mimo vrátnici.A stejně je to špatně.Nebo já už nevim co jsem včera večer zase řekla nebo udělala špatně.Včera spadl ve Špindlerově Mlýně při rybolovu do vody.Byl v mokru a zimě 12 hodin a ta jsem ho asi v 11 p.m. dala telefonicky spinkat.Po našem třicetiminutovém rozhovoru telefonickém mi za dalších 20 minut přišla sms, že mám klíče od jeho bytu hodit do schránky.Vína která jsem mu přivezla před dvěma měsíci z Rhodu mám prý vypít se svými spolubydlícími na koleji.Nebo s kýmkoli jiným.Prý je to jedno.A tak mám intenzivní potřebu se o část svého života podělit s publikem.Všem přátelům a známým kteří projeví zájem o běh mého bytí děkuji a vítám je na mém nově vzniklém blogu.Hezký den...