Odjezd

Jsem sentimentální.Pobyt na Hostivaři nám končí.Když jsem sem skoro přesně před deseti měsící poprvé přijela, nenáviděla jsem to tu už proto, kolik trablů mi kolej jako taková přinesla.Tenkrát strašně moc pršelo a koukala jsem tady z okna do panelákové džungle a bylo mi smutno.Hostivař jsem si vybrala za jasným účelem - blízko do školy a blízko k příteli, navíc moderní a s lesoparkem za humny.Takže to shrneme.Škola je masakr, ale netoužim po ničem víc než na ní zůstat.Přítele už od podzimu nemám, jenom Pán Bůh ví, jak se má a co dělá, já doufám, že se má co nejlépe a je šťastný.Lesopark za humny jsem navštívila buď dvakrát nebo třikrát.Kolej moderní zůstala, po stránce vybavení nám tu nic nechybí - akorát záchody by teda mohly být nějak důrazněji odděleny.Plotýnky na sporáku narozdíl od začátku roku hřejí a dveře po aplikaci těsnění z vlastních zdrojů se dají zabouchnout.

Od středy jsem většinou počítala kdy pojedu domů.A teď se stala velice zvláštní věc a to, že jsem byla doma a velice ráda jsem si zabalila věci a jela jsem ku Praze, ne pro Prahu samotnou, ale pro klídek který mi kolej, když tu neni Zuzka garantuje.

Zuzka spolubydla, další velká kapitola.Žena narozena ve znamení berana,budoucí uroložka, se kterou to opravdu není jednoduché a kterou bych občas třeba zavřela do lednice na chodbě, případně ji vyoknila nebo jí provedla něco ještě lepšího, od který si občas potřebuju odpočinout a pak se mi po ní stejská, protože je hodná i když je na zabití a protože je osobnost.

Výsledkem ročního pendlování mezi domovem a kolejí je tedy to, že se ze mě stal ještě neurotičtější samorost, zvykla jsem si u jídla sledovat televizi a dávat si nohy na stůl.Vařit jsem se nenaučila o nic líp než jsem uměla ( ano Radku, takže neumim furt nic, ale zase - kdo tady vaří).Tak si tak myslim, že to bylo vlastně docela dobré...