Jako hoří termíny a všechny radosti studentské.Nevim.Kafe piju po litrech a je to furt houby platný.Spala bych jako Karafiátovy broučci a spát můžu tak čtyři hodinky denně, teda kromě dní, kdy jsem doma a mám tak hodný rodiče, že mě jenom s jemnou výčitkou nechaj spát až téměř do oběda.V říjnu jsem si myslela, že se nikdy nenaučim dejchat do vody, to jsem se už teda aspon trochu naučila.Šipku se skákat taky nenaučim,ale o to se ani nebudu snažit.To ale nevadí, že nebudu umět šipku, horší je, co všechno už jsem umět měla, co umí všichni okolo a o čem já nemám ani páru.Na gymplu jsem se učila jenom ve čtvrťáku biologii, chemii protože jsem musela a češtinu, protože mě bavila.A ta nedisciplinovanost se se mnou docela pěkně veze dál, i když se snažim co můžu, když jsem doma, vždycky mě zláká počítač, ICQ, televize, pes, sousedovo pes, sousedi...a tak teď, když budoucnost je černá jako uhel, budu muset raději zůstat o víkend na koleji, protože uhel dobře hoří.A hoření je nevratné.
Ale v pátek jsme si s kolegyní Janičkou udělaly radost.Byly jsme na romantické procházce lednovou Prahou a taky jsme byly jsme v kině chytat doktora Michala Malátného.Normálně bych nad tímto filmem asi zakroutila hlavou a vylezla s tím, že jako jednou to vidět stačí, ale díky přetlaku v palici se to nám oběma děsně líbilo,je to taková milá kravinka, která nemá ani jasný konec, ani vlastně jasný děj, na Malátného se ale dá dobře koukat a taky dobře poslouchat.
Žádné komentáře:
Okomentovat